Hřbitov pro cizince [TV inscenace]

Myslím ,že to je jedna z   nejpovedenějších   tv.inscenací. Téma   úžasné, protože   spravedlnost je zaslepená,   takže , jak se režim   podepsal na lidech, kteří   byli hrdinové,no fuj!   Vynikající Josef Dvořák a   Jiří Bartoška, vtip se   spojil s dramatem. Dost   dobrý!

Kdysi při premiérovém   nasazení jsem z tohohle   dílka byl nadšenej, dnes už   tolik ne. Jedno se ale musí   nechat - tenhle film vstupuje   do dějin televize jako jeden   z mála skutečně hodnotných   hereckých výstupů Josefa   Dvořáka. Je logické, že   tahle tématika se po roce   1989 v dramaturgii musela   nutně objevit, ale s odstupem   častu se mi to zdá až   příliš černobílé a   přitažené za vlasy. Co se   týče vyrovnávání s   minulostí, s podobnou   tématikou a od stejného   scénáristy je mi bližší   Zámek v Čechách.

Velmi dobrý příběh,   skvělí herci, krátká   stopáž. Mi se to líbilo,   viděl jsem dva krát a zcela   jistě v budoucnu mrknu znovu.   Tu dobovou anglickou hudbu   nesnáším, ale uznávám,   že s k filmu hodí. V   příběhu je vidět   charakterová proměna lidí,   kterou zapříčinil   komunismus. 20151210 7418/7535

Tohle byl spíš televizní   film než inscenace a   velezkušenému režisérovi   Jaroslavu Dudkovi patří   dík. Dal totiž první velkou   dramatickou příležitost   Josefu Dvořákovi a ukázal   další rozměr jeho   hereckého talentu (tato   příležitost však na léta   zůstala první a poslední).   Další obsazení bylo přímo   exkluzivní. Jména Bartoška,   Šafránková, Veškrnová,   Somr, Slenčka aj. mluví sama   za sebe. Zpracování beru i   když s menšími výhradami.   Historická přesnost   chvilkami trochu skřípe ale   v celku jde o zdařilou a   zajímavou práci.

Televizní snímek z počátku   devadesátých let. Také bych   ho už zařadil mezi ty   poplatné době vzniku. V   ránném stádiu nové   demokracie sklízel úspěchy   u kritiků i u diváků. I mne   se tehdy velice líbil. S   odstupen času je trošku   více zřetelnější jeho   černobílost postav a   chybějící nadhled. Obdobné   snímky však byly nutné, aby   se trochu splácel dluh vůči   všem, kteří za druhé   světové války bojovali za   vlast.
Retro snímky   jsou ošemetné a skript vždy   nepohlídá všechno. Tak   např. hned v prvních   minutách děje, kdy kapitáni   letadel (mezi nimi i   Bartoška) jdou na kobereček   k řediteli letiště, tak v   pozadí za oknem, venku u   hangáru, popojíždějí a   parkují vozidla vyráběná v   sedmdesátých a osmdesátých   letech. Děj se však   odehrává krátce po roce   1948. Ale to je jen detail.

Vcelku dobrý televizní film   z počátku 90. let, takový   typický politicko-historický   doják té doby. Josef   Dvořák v něm však   dokázal, že není jen   skvělým komikem, ale i   talentovaným charakterním   hercem. Příběh v něm   popisovaný, nebyl   vymyšlený, podobných se   událo v padesátých letech v   této zemi mnoho a mnoho.

Po revoluci 89' skončil v   Československu tzv.   'komunistický ráj'. Vše se   obrátilo a stejně tak, jak   se před tím pomlouvalo vše   imperialistické a   buržoazní, nyní se začalo   hlasitě útočit na činy   bolševické. Známe   komunistické snímky tohoto   druhu převážně z 50. let,   kdy např. pan továrník   štval pracující lid do   úmoru a hbitě je   vykořisťoval. Kdo byl ve   straně byl propuštěn a již   nikde nebyl zaměstnán.   Takový snímek 'Botostroj'   budiž příkladem. A ať se   to někomu líbí nebo ne,   tento televizní film se s nim   v ničem nezadá. Jiří   Hubač si vzal téma ve své   době hodně vyzdvihované a   to téma o československých   letcích za války   létajících v anglickém   RAFu. I na ně byla po   'Vítězném únoru'   uspořádána štvanice a o   tom celý tento snímek je.   Máme možnost sledovat, jak   hlavní postava ztvárněna   Jiřím Bartoškou byla v   rámci reorganizace a   restrikce propuštěna s Čs.   aerolinií a postupně   štvána tak, až si ve   finále sáhla na život. Což   o to, příběh je zajímavý,   o jehož reálnosti nechť   diskutují historikové.   Snímek jako takový je   televizní, tedy zcela   nenáročný. Dříve se tomu   říkalo televizní hra.   Jiří Bartoška tu ztvárnil   svoji postavu tak, jak ho po   léta známe. Nic   překvapujícího. Naopak   překvapením je Josef   Dvořák, který se zhostil   vážné role a to role   kamaráda hlavní postavy. A   zhostil se toho skutečně nad   míru dobře. Škoda jen   ohromné kýčovitosti scény   na pražském hradě. To   nadšení dosti hatí. Co   dodat. V dnešní době   snímek svojí výpovědí má   sice svoje místo, ale   nemuselo se tak rázně   tlačit na pilu. Kromě   pronásledování a štvaní   se tu o postavách už nic   nedozvíme a to je poměrně   chyba. Úkol snímku je   jasný, proto to mé   počáteční porovnávání s   filmy z 50. let.