Jedna z nejkrásnějších nejen hereček, ale i žen světa slaví právě dnes půlkulaté narozeniny. Ideální příležitost se zevrubněji podívat na okolnosti, které zapříčinily, že se dívka z malého německého města dostala až do Hollywoodu. Tak jako mnozí další, i ona měla štěstí, že byla několikrát ve správný čas na správném místě. Kvůli své oslňující kráse však musela dokazovat, že její vzhled není hlavním důvodem toho, proč si ji i slavní režiséři vybírají do svých filmů. Ostatně dodnes odmítá role, ve kterých by byla pouhou ozdobou. I díky tomu už více než přesvědčivě ztvárnila několik pro děj daného filmu vždy velmi důležitých postav. Proto dnes nikdo nepochybuje o tom, že se jedná o skvělou herečku. Přesto ale stále natáčí mnohem více v Evropě než v zámoří. Jakmile jsem ji tenkrát v kině poprvé uviděl ve velkofilmu Trója, nemohl jsem se pořádně soustředit na dění na plátně, protože jsem si po celou dobu sledování filmu kladl tu samou otázku: ‚Kdo je ta překrásná neznámá?‘. Teď už to naštěstí vím velmi dobře. A chcete-li to vědět také, jakože věřím a předpokládám, že ano, máte jedinečnou příležitost. Seznamte se s Diane Kruger …

V červenci roku 1976 se stalo hned několik pozoruhodných událostí. Došlo ke sjednocení Severního a Jižního Vietnamu, v Montrealu začaly Letní olympijské hry a uplynulo 200 let od přijetí Deklarace nezávislosti, díky čemuž vznikly Spojené státy americké. Nic z toho ovšem nezajímalo bankovní úřednici Marii-Theresu a tiskaře Hanse-Heinricha Heidkrügerovi, protože se jim dne 15. 7. 1976 narodila dcera Diane. Jako malá byla snad až příliš hyperaktivní, a protože si pracující rodiče nemohli dovolit chůvu, rozhodli se, že ji přihlásí do baletní školy, přičemž tehdy jí byly teprve dva roky. V dvoutisícovém Algermissenu, vzdáleném asi dvacet kilometrů od Hannoveru, byste ale takovou hledali marně, a proto malá Diane za tancem dojížděla do nedalekého Hildesheimu.

Na základní katolickou školu nemá příliš dobré vzpomínky, protože byla původně chlapecká, a když do ní nastoupila, jednalo se o vůbec první ročník, ve kterém byly i dívky. Konkrétně tři, včetně ní. Tehdy ještě údajně nebyla příliš hezká, takže se jí spíše posmívali. V roce 1987 se dostala na Royal Ballet School do Londýna, což ovšem znamenalo pendlovat mezi Německem a Anglií. Její kariéra v baletu ale mohla směle pokračovat. Když jí bylo 13 let, její rodiče se rozvedli. Údajně i proto, že si její otec až příliš rozuměl s alkoholem. Její matka tak zůstala sama s Dianiným mladším bráškou Stefanem, a dnes slavná herečka svého otce od té doby neviděla, třebaže se k ní začal po úspěchu jejího prvního velkého filmu opět hlásit. Rok 1989 pro ni měl schovanou ještě jednu nepříjemnost. Přivodila si nepříjemné zranění, kvůli kterému bylo třeba hledat nový obor, ve kterém by vynikla. Kdyby se bývala tenkrát nezranila, třeba to mohla být právě ona, kdo by částečně zaskakoval za Natalie Portman při jejích baletních vystoupeních v Černé labuti. Nestalo se, přesto však má s touto herečkou něco společného, ale o tom později. Nicméně Diane svého zranění příliš nelitovala, protože sama cítila, že na balet nikdy neměla talent, a kdyby v něm pokračovala, nejspíš by byla jednou z těch, kteří na jevišti tančí daleko za primabalerínou.

Co dál? Asi nikoho nepřekvapí, že u Diane zvítězil modeling. A dobře udělala, protože v té době už rostla do své nynější krásy, což se potvrdilo hned první rok, kdy se dostala do finále soutěže Elite’s Look of the Year. Díky tomu následovalo stěhování do Paříže, kde vstoupila do světa velkého modelingu. Záhy se seznámila s uměleckým ředitelem značky Channel Karlem Lagerfeldem, se kterým se přátelí dodnes, stejně tak jako dodnes propaguje tuto světoznámou značku. Když jí bylo 18, zavála ji práce až do New Yorku, kde bydlela celé tři roky. Byla totiž velice zamilovaná do jistého člověka, který se s ní ale rozešel. Diane říká, že dnes už jsou sice opět dobrými přáteli, ale tehdy byla dost zničená. A tak se rozhodla, že udělá nejlépe, když odjede zpět do Evropy.

V té době už ji být modelkou příliš nebavilo, a místo toho se začala zajímat o herectví. Co tedy mají společného Natalie Portman a Diane Kruger? Nejenže si kvůli svým kariérám změnily rodné příjmení, ale obě mohou být vděčné Lucu Bessonovi. Natalie zazářila v thrilleru Leon, Diane se pokoušela stát se LeeLoo ve sci-fi Patý element. Besson s ní byl spokojený, ale nakonec přeci jen upřednostnil Millu Jovovich. Nicméně Diane poradil, aby opustila přehlídková mola, a rozhodně se začala naplno věnovat herectví. A ona vlivného tvůrce poslechla. Začala chodit do herecké školy Cours Florent, kde vychovali i další známé herce a herečky, mj. Sophie Marceau, Audrey Tatou, a také tu potkala Guillaume Caneta, svého budoucího manžela, kterého si vzala přesně deset dní před teroristickými útoky na newyorkská „dvojčata“. Ten svou překrásnou manželku samozřejmě nemohl neobsadit do svého prvního „celovečeráku“. Ještě předtím, než se tak stalo, debutovala Diane ve filmu Klavírista, kde si hlavní roli hudebníka/zabijáka zahrál Christopher Lambert. Poté si už zahrála hlavní ženskou roli, a to právě ve filmu svého manžela Můj Idol. Oba filmy měli premiéru rok po její svatbě. V další roli jezdila coby Julie Wood Na plný plyn ve slavném závodě Le Mans. Toto sportovní drama sice nijak extra nezabodovalo, ale pro Diane mělo ve finále poměrně velký význam.

A znovu v tom měl prsty Luc Besson, který zmíněný film produkoval. Byl zrovna v Paříži na obědě se svými starými známými, kteří právě chystali nový projekt. Francouzského filmaře se zeptali, jestli neví o nějaké mladé, talentované, a hlavně neokoukané herečce, kterou by mohli obsadit do hlavní ženské role. A on jim tehdy řekl něco ve smyslu: „Diane Kruger by byla dobrá.“ A když Luc Besson ukáže v takovém případě prstem na konkrétní osobu, je o obsazení rozhodnuto. Diane tak díky němu získala v roce 2004 svou první roli v hollywoodském filmu Miluj mě, … prosím, ve kterém se představila jako tanečnice Lisa, ztracená a hledaná láska Joshe Hartnetta. A tato role pro ni zřejmě zase až tak obtížná nebyla, protože: „Lisa byla ve scénáři popsaná vlastně jako hodná holka. Má vlastnosti, které jsou blízké i mě, takže si myslím, že bych s takovou osobou ve skutečnosti určitě kamarádila.“ Film Miluj mě,… prosím si ještě ani neodbyl premiéru v kinech, a Diane „přihrál“ opravdu mimořádnou roli.

Při natáčení v Montrealu, kde, jak víme, začaly v měsíci jejího narození Letní olympijské hry, se dozvěděla o konkurzu na roli „nejkrásnější ženy starověku“ - trojské Heleny. Možná si říkáte, že se Diane ani nemusela příliš snažit, aby ji získala, protože její krása je viditelná na míle daleko. Ale vězte, že musela porazit téměř 3000 dalších uchazeček, cestovat z Kanady do Londýna, a následně zpět na kamerové zkoušky do Los Angeles, a také přibrat sedm kilo. A protože natáčení velkofilmu Trója s rozpočtem 175 milionů dolarů se už blížilo, bylo zapotřebí mít požadovaná kila navíc do dvou týdnů, což se tehdy ještě neznámé herečce povedlo, a tak mohla následující čtyři měsíce strávit spolu s Bradam Pittem a Orlando Bloomem na převážně na Maltě na natáčení. Spolu s režisérem Wolfgangem Petersenem byla vždy na place jako první ze všech, což přisuzuje typické německé nátuře. Při berlínské premiéře velkofilmu Trója se pak přihodila jedna velmi legrační věc. Diane pozvala i své prarodiče, kteří nebyli téměř půl století v kině, takže znali převážně jen německé herce z televize. Když její dědeček tehdy jednoho z nich uviděl, neváhal, a vrazil Bradu Pittovi do ruky foťák, aby je vyfotil.

Tehdy před sedmi lety stihla Diane natočit ještě jeden film. V dobrodružných Lovcích pokladů si zahrála Abigail Chaseovou, která se snaží chránit něco, co je zmíněno v úvodu tohoto profilu. Ne, nechrání ani obyvatelé Jižního Vietnamu před jejich severním sousedem, ani sportovce na Olympiádě v Montrealu. Jejím cílem je udržet Deklaraci nezávislosti pokud možno co nejdál od Nicolase Cage, protože ji chce nejen ukrást, ale i pokapat citrónem. Později ovšem sympatickou zaměstnankyni Národního archivu ve Washingtonu pohltí zvědavost, a uvěří, že skutečně existuje poklad, ke kterému ukazuje vzácný dokument cestu. Natáčení tohoto filmu si Diane nemohla vynachválit, protože bylo opravdu velmi zábavné. A protože se film líbil i divákům, bylo jasné, že určitě vznikne jeho pokračování. Ale o tom později.

Protože v předchozím roce pracovala opravdu hodně, dalo se očekávat, že v roce 2005 trochu ubere. A to i přesto, že se díky roli v Tróji začaly nabídky na jejím stole hromadit. Na druhou stranu bylo ovšem složitější vybrat ty dobré. Zahrát si operní pěvkyni Annu Sørensenovou ve filmu Šťastné a veselé ale nešlo odmítnout. Vypráví totiž jeden mimořádně pozoruhodný, ale přesto pravdivý příběh z doby první světové války, kdy nepřátelé vystoupili ze zákopů a oslavili společně Vánoce. Druhý její film, který měl toho roku premiéru, začal vznikat už v době, kdy ještě nebyla Diane známou herečkou. Poté se dotáčelo pokaždé, když měla volno mezi zahraničními závazky. V tomto dramatu s názvem Frankie, který zároveň i koprodukovala, můžeme vidět i jinou tvář modelingu.

V roce 2006 kývla Diane na další dva projekty. Tím prvním byla pěkná, ale místy trochu matoucí dobovka Brigády tygrů, kde se představila jako ruská princezna, která si zrovna nepočíná jako spořádaná šlechtična. Tím druhým pak bylo drama postavené především na hereckých výkonech představitelů hlavních rolí – Eda Harrise v roli Ludwiga van Beethovena a Diane Kruger v roli Anny Holzové, fiktivní Mistrovy pomocnice. Tento film v režii Agnieszky Holland však i přes účast hvězdného dua po komerční stránce docela propadl. Přitom se jedná o příjemně komorní dílo s velmi dobrou atmosférou, ale jeho vpád do kin zřejmě zkrátka nebyl ideálně načasovaný. Stejný rok byl pro Diane důležitý i z osobního hlediska. Kvůli velkému pracovnímu vytížení byla často pryč, což jejímu manželství nikterak neprospívalo a vše vyvrcholilo rozvodem. Její bývalý manžel Giullaume Canet po něm ale trochu paradoxně natočil thriller Nikomu to neříkej, nejlepší počin své dosavadní kariéry, a nedlouho poté si “nabrnknul” oscarovou Marion Cotillard. A Diane? Ta se seznámila s hercem Joshuou Jacksonem, se kterým je dodnes.

V roce následujícím přibyly do její filmografie další čtyři řádky. Jeden skromný francouzský filmeček doplnila silnější trojka. Goodbye Bafana – soustředící se na dozorce Jamese Gregoryho, který v době apartheidu dohlíží především na vězně Nelsona Mandelu. Diane tu můžeme vidět jako strážcovu manželku Glorii. Lovci stínů – hlavní postavy se dostanou během války v Bosně a Hercegovině do nepříjemné situace. Diane se objevuje jen v menší roli Srbky Mirjany. Lovci pokladů: Kniha tajemství – předeslané pokračování úspěšného dobrodružného filmu z dílny producentského mága Jerryho Bruckheimera. Diane si zopakovala roli Abigail Chaseové, která tentokrát spolu s Benem Gatesem, jenž má tvář Nicolase Cage, hledá pravdu o zavraždění Abrahama Lincolna. Film vydělal téměř půl miliardy dolarů, čímž výrazně překonal tržby jedničky. Další pokračování je ale stále v nedohlednu. V roce 2007 se jí dostalo jedné velké pocty. Jako první Němka a zároveň i nejmladší celebrita v historii zahajovala jubilejní 60. ročník filmového festivalu v Cannes.

Rok 2008 nebyl pro ctižádostivou herečku po pracovní stránce nijak náročný. Objevila se v jediném filmu, ve kterém byla neprávem odsouzena za vraždu, a její manžel se pak všemi legálními i nelegálními prostředky snažil dokázat, že jeho žena je Nevinná. Film zabodoval jak u diváků, tak u odborné kritiky, a letos jsme v našich kinech mohli vidět jeho remake, pojmenovaný Tři dny ke svobodě. Následující rok se už opět ponořila naplno do práce. V jednom z filmů se dokonce sešla se svým bývalým manželem. Svou krásou ozdobila také spletitou mozaiku, jejíž hlavní postava má velmi neobvyklé jméno – Pan Nikdo. Asi tušíte, jaký film ve výčtu roku 2009 zbývá, že?

Stát se v Hanebných parchantech herečkou Bridget von Hammersmark, která je v tomto válečném opusu Quentina Tarantina současně tajnou agentkou, rozhodně nebylo jen tak. Režisér chtěl původně obsadit Nastassju Kinski, ale protože nedošlo k dohodě, bylo zapotřebí konkurzu. Ten probíhal v Německu, a když se o něm Diane od svého agenta dozvěděla, chtěla tuto roli za každou cenu získat. Tarantina musela dlouho přemlouvat, protože jí i kvůli výbornému přízvuku nevěřil, že je rodilou Němkou a myslel si, že má pouze německé předky. Nakonec uvěřil, nechal si předvést její herecké schopnosti, pak ji ještě sice napínal, ale zhruba po dvou týdnech Diane zavolal a řekl: „OK, máš tu roli.“ A u této překrásné a výborné herečky propuklo nadšení, které ale v tomto případě vůbec hrané nebylo. „Věděla jsem, že když mi dá šanci ukázat, jak hraju, určitě nebude chtít obsadit nikoho jiného,“ dodala později. A tak jí poslal režisér spoustu filmů z 30. let k nakoukání pro inspiraci, přičemž ale určitě chtěl, aby připomínala především jeho oblíbenkyni Marlene Dietrichovou.

„Protože jsem se narodila v Německu, dostávala jsem často nabídky hrát ve filmech z doby druhé světové války, ale vždycky jsem je odmítla. Najednou se ke mně ale dostal tenhle scénář, který byl úplně jiný než ostatní,“ řekla s narážkou na to, že si jeho autor dovolit pozměnit historii. Spolupráci s Quentinem Tarantinem si nemohla vynachválit: „Hrát tuto postavu pro mě byla opravdu výzva. Ale Quentin věřil moje herecké schopnosti, takže jsem na svůj výkon soustředila všechnu svojí energii a večer jsem byla vždy totálně vyčerpaná. I proto, že jsem musela mluvit se silným anglickým přízvukem, který jsem se léta odnaučovala. Spolupráce s Quentinem byla výjimečná i v tom, že píše životopisy všech postav, které se v jeho filmech objeví, takže bych vám o Bridget mohla klidně udělat dlouhou přednášku,“ prozradila v jednom z rozhovorů. Diane také velmi potěšilo, že mohla prostřednictvím této postavy přispět ke zničení Třetí říše. „Lidé v Německu by byli rádi, kdyby bývali mohli sami Hitlera zabít. Když byla premiéra v Německu, lidé tleskali mnohem více než později v Londýně nebo v Los Angeles,“ poznamenala k tomuto tématu, které se s našimi západními sousedy táhne i šestašedesát let po druhé světové válce. Hanebný parchanti se staly komerčně nejúspěšnějším tarantinovským filmem, a v podstatě ze všech stran na ně dopadala jen slova chvály, což se ostatně od díla „šílence z videopůjčovny“ dalo očekávat.

Rok po „Parchantech“ se objevila v jedné epizodě seriálu od mimořádně kreativního J. J. Abramse, který u nás běžel pod názvem Hranice nemožného, a ve kterém hraje její přítel Joshua Jackson hlavní roli. Jako Diana Stanton se pak představila v dramatu Inhale. A samozřejmě znovu natáčela i ve Francii. V rodném Německu si také vlastně hned na začátku roku převzala cenu Goldene Kamera za Nejlepší mezinárodní herečku. Jen dodejme, že toto ocenění je v nejlidnatější zemi Evropy stejně prestižní jako u nás Český lev.

Letos jsme Diane Kruger mohli v kinech vidět v thrilleru Neznámý, ve kterém ztvárnila ilegální imigrantku z Balkánu, která si v Berlíně vydělává jako i taxikářka a pomáhá Martinu Harrisovi, hlavnímu hrdinovi s tváři Liama Neesona, získat zpět ukradenou identitu. „Velmi se mi líbilo, jak bylo ve scénáři všechno do detailu popsané a určitě i svým způsobem osvěžující, protože se nejedná o remake. Velmi dobře napsaný byl také vztah mezi mojí postavou a tou, kterou hraje Liam Neeson. A myslím, že to, že známe i minulost Giny, pomohlo k lepší uvěřitelnosti celého příběhu,“ jmenovala aspekty, které ji na tomto projektu nejvíce zaujaly.

V čem dalším Diane uvidíme? Nedávno dokončila film Special Forces, ve kterém si zahrála francouzskou novinářku v Afghánistánu, kterou unesou stoupenci hnutí Taliban. V poslední době také pečlivě shromažďovala všechny dostupné informace o Marii Antoinettě, protože právě natáčí film z doby francouzské revoluce Les adieux á la reine, ve kterém hraje právě manželku krále Ludvíka XVI. Nutno dodat, že toto historické drama vzniká opět převážně ve francouzské produkci. A konečně si také splní své dávné přání zahrát si v komedii. Ta ponese název Fly Me to the Moon a o jejím ději se zatím vedou pouhé dohady. S velkou pravděpodobností ji uvidíme také ve filmu Kmotra, ve kterém ovšem nebude mít s mafií vůbec nic společného, ale o rodinné vztahy půjde stejně jako v případě slavné trilogie.

Diane Kruger je dnes už opravdová filmová hvězda, jejíž herecké dovednosti budou v budoucnu jistojistě náležitě oceněny prestižními soškami. Učinila několik důležitých rozhodnutí, díky kterým teď neobdivují její umění a nad její krásou se nerozplývají jen příznivci baletu a lidé ze světa modelingu, ale i ostatní, protože ji proslavily právě až její filmové role. Fakt, že v Hollywoodu zase tolik nenatáčí, má určitě svá pro a proti. Kdyby častěji dělala filmy v „továrně na sny“, jistě by to mnohé nesmírně potěšilo. Na druhou stranu se tak výrazně odlišuje od ostatních hvězd, což z ní dělá ještě mnohem, mnohem výjimečnější osobnost.