Když jsme je viděli naposledy, Sick Boy a Spud byli před hotelovým pokojem, zatímco pro Begbieho si přišli policajti, jelikož zuřil. Proč zuřil? Protože jeho takzvaný kamarád Mark Renton ukradl tašku, ve které bylo 16 000 liber. Částka, kterou všichni čtyři inkasovali za prodej heroinu ruským námorníkům. Co dělají dnes? Begbie si nechá probodnout játra, aby mohl utéct z vězení. Spud bydlí ve 13. patře paneláku, objeví v sobě spisovatelské ambice, ale stále frčí na heroinu, takže neřeší ani přechod na letní čas. Sick Boy vede hospodu po tetě, avšak s přítelkyní Veronikou ji chce předělat na bordel saunu. A Mark se právě po dvaceti rokách vrací domů. Možná proto, že se mu stýskalo po Edinburghu. Možná proto, aby se smířil se svými někdejšími kamarády. A možná taky kvůli tomu, aby zjistil, kam doopravdy patří. Aby našel klid a byl konečně sám sebou.

Před bitkou se Sick Boyem sice vypráví o své ženě a dvou dětech, Jamesovi a Lauře, nicméně po procitnutí se ukáže, že kecal. Zřejmě fakticky ale bydlel v poměrně nedalekém Amsterodamu (ono když se to tak vezme, 16 000 liber zase není až tak obrovský balík), kam občas zajížděl i Lloyd Buist, jenž jakoby se toužil podobat (anti)hrdinům Trainspottingu. Pro doplnění, Lloyd Buist je hlavní postavou filmu Extáze, rovněž podle Irvine Welshe. Ten si v T2 Trainspottingu (fakt se to tak oficiálně jmenuje) znovu střihnul roličku Mikeyho Forrestera.

Daleko zajímavější cameo dostala Kelly Macdonald, protože z Diane je teď vystudovaná právnička. A mohla by pomoci vyřešit Sick Boyovo vydírání. V archivních záběrech z jedničky si připomeneme i Tommyho, kvůli němuž ti tři bez Begbieho podniknou vzpomínkovou akci, během které dojde na vzájemné zraňování starými, avšak dosud nezhojenými ranami, po čemž to vypadá, že někdejší přátelství jest nadobro v troskách. Ale u T2 Trainspottingu nikdy nevíte, co se stane v následující sekundě, takže neradno předbíhat s jakýmikoli myšlenkami a soudy.

Scenárista John Hodge, který psal už původní film, podle očekávání nadále rozvíjí nebo dokončuje věci, které zůstaly tenkrát otevřené, nedořešené. Někdy při tom volí složitější řešení, až může být divákovi trochu líto, že nedošlo na to, které pro postavy coby velký příznivec originálu sám připravil. Až si trochu povzdychne, jestli je dobře, že takový sequel vůbec vzniknul. Na druhou stranu i v životě ne vždycky vyjde všechno úplně přesně podle představ, přičemž právě o tom by mohly tihle čtyři vyprávět. Ne že by neměly svoje sny a přání, že by nechtěly VYBRAT SI ŽIVOT, ale zřejmě jim nakonec pokaždé vyjde, že se měly nejlépe, když se ocitly na šikmé ploše.

Takže si hodlají získat kapitál třeba tím, že okradou o kreditky celý spolek přátel bitvy u Boyne, která se odehrála v roce 1690. Vynikající scéna! Takových je v T2 Trainspottingu naštěstí více, včetně té závěrečné. Zároveň ovšem uvidíme i dost těch, které trochu zavánějí dojmem, že sám scenárista v době psaní taky frčel na heroinu (mimo jiné taky proto, že v jedničce byly balíčky po dvou tisících librách, což znamená, že Renton nenechal Spudovi čtyři tisíce, ale jenom dva). O něm se tu mluví minimálně a ani Spud zjevně žádným absťákem netrpí. V jedné scéně si ale Renton se Sick Boyem znovu šlehnou (zmíní se i o tom, kdy si šlehli úplně poprvé), nicméně není vůbec jasné, jestli se jedná o skutečnost nebo o surreálnou představu.

Čili se dá tvrdit, že dvojka nesází na ten poeticko-cynicko-černohumorno-surrealisticko-realistický koncept, jelikož minule bylo naprosto jasné, které scény jsou a nejsou skutečné. Druhý díl se odebírá spíše cestou tvrdé reality bez potěšení z drog. Reality, kde se vám klidně můžou krutě pomstít i nejlepší kámoši. Taky tu chybí voiceovery a vlastně i ty výrazové prostředky absentují. Místo toho Danny Boyle občas vytváří zběsilejší střihové montáže či záběry z pohledu mikrofonu apod. Vzhledem ke 127 hodinám a Transu se to dalo čekat. Pořád jde o výborného režiséra. Nelze se však zbavit dojmu, že se začíná nebezpečně opakovat a že svého absolutního vrcholu skutečně dosáhnul s Milionářem z chatrče. Písničky do soundtracku ale stále vybírá vkusně a příhodně.

Zápletka pro pokračování mohla být vlastně úplně jakákoliv. Skoro si troufám tvrdit, že málokdo (o to méně ti, kteří četli knihu Porno) si myslel, že by se ledacos zase točilo především kolem heroinu. Doopravdy souvislá dějová linka se vykrystalizuje de facto až ve druhé polovině filmu a točí se především víceméně kolem Begbieho pomsty. Robert Carlyle by za ztvárnění této postavy zasloužil minimálně nominaci na Oscara. Ewan McGregor, Ewen Bremner a Jonny Lee Miller samozřejmě také vystřihly své postavy tak, jako by se první část natáčela teprve minulý rok. Překvapivě hodně (a tím myslím fakt hodně) prostoru získala Anjela Nedyalkova coby Veronika. A jestli je to dobře, to si bude muset každý posoudit sám.

T2 Trainspotting je film, o kterém vlastně ani teď nemůžu s určitostí napsat, jestli se mi líbil nebo ne. Situací/scén bez hlubší pointy se tu najde dost, ale jednou za čas (dohromady tak pětkrát šestkrát) se objeví nějaká, která svou úderností či emotivností vyloženě nadchne. Tenhle počin pochopitelně do značné míry odkazuje na originál, ale nečiní v tom až tak vehementně a zoufale, jak se to děje v některých hollywoodských předělávkách. Navíc se na něm podílela skoro stejná parta, jako před těma jednadvaceti rokama, takže se mu dá něco odpustit. Přesto: tak jako se namítalo, že Muž z oceli už ani není Superman, může někdo namítnout, že T2 není úplně Trainspotting. Rozhodně ale platí, že nic podobného v kinech s největší pravděpodobností neuvidíme až do případného Trainspottingu 3.

FOTO: Falcon