Středověký autor Dante napsal Božskou komedii, ve které se stylizoval do postavy hlavního hrdiny. Prochází Peklem, Očistcem a Rájem, přičemž průvodcem se mu na této cestě stává římský básník Vergilius. Také Jack se nachází v Pekle. A není sám. Doprovází ho kdosi, co si říká Verge a naslouchá Jackovu příběhu. Příběhu o tom, jak zabíjel, protože se jedná o sériového vraha, resp. sériového vraha s obsedantně kompulzivní poruchou, jehož posedlost usmrcováním a následnou čistotou ho snadno může přivést do maléru. Ale je docela klikař.

Označení Mr. Sophistication (Pan Důmyslný) tedy není zcela na místě. Jednou má štěstí v tom, že ležérně odstavené auto, ve kterém páchal trestnou činnost, zaparkoval jen několik metrů za státní hranicí. Jindy zase může děkovat Pánubohu, že seslal za zem déšť, který smyl stopu linoucí se za jeho autem až před jeho mrazák, kde drží své oběti a mrtvoly, protože krev prosakovala skrze vak, ve kterém zavražděnou osobu vezl. A pak mu samozřejmě pomáhá nedůvěra ostatních. Když řekne: „Zabil jsem 60 lidí,“ má ho za lháře či opilce i přítomný policajt, což o ledasčem vypovídá.

Nutno dodat, že lidé, které zabije, určitě taky nepatří mezi intelektuální elitu. Jedné dokonce pro její jednoduchost přezdívá Simple (přeloženo jako Nána). Měl ji rád a romanticky ji volal telefonem z vedlejší místnosti, avšak touha zabíjet opět překonala cokoliv jiného. (Tuhle svou potřebu filozoficky vylíčí na příkladu pouličních lamp.) Takže jí uříznul ňadra. Matku a dvě děti pro změnu přirovná k lesní zvěři, která se má zabíjet v určitém pořadí. A paní, co sbaští historku o tom, že si jakožto polda právě nechává přeleštit svůj odznak a pustí ho dovnitř, když zmíní peníze … O té se raději dále nerozepisujme. V poslední epizodce chce hlavní postava zabít několik lidí současně jednou kulkou, ale zjistí, že nemá tu správnou, tudíž si ji musí jet obstarat.

Z těch údajných šedesáti zabití uvidíme tedy jenom pět, což znamená, že by Jack Staví dům mohl jednou mít dalších 11 dílů, eventálně by se mohl proměnit v televizní minisérii, ačkoliv je fakt, že zdaleka ne každý bude schopen jeho krajně nemorální jednání strávit. Kdo ví, jestli tímto projektem Matt Dillon definitivně neodstřelil i svou hereckou kariéru. Ostatně v sálu přítomné ženy při té scéně s ňadry se znechucením odcházely. (Nechápu, jak někdo po Antikristovi a Nymf()mance může na film Larse Von Triera vzít přítelkyni nebo manželku nebo mámu nebo babičku.) Přeci jen něco podobného bylo k vidění víceméně pouze v italských kanibalských hororech z přelomu 70. a 80. let. Zora Ulla Kesslerová by mohla vyprávět …

Do hlavní role byl Dillon obsazen vhodně, ale vlastně jde spíše o Larse Von Triera, jehož může být Jack svého druhu alter egem, do kterého promítnul své tajné představy, kterých v reálném životě není z pochopitených důvodů schopen. To tak ještě říct, že sympatizuje s Hitlerem, to jo. Nicméně dál už by tenhle provokatér asi nezašel. Ke všemu nás chce přesvědčit o své inteligenci, ačkoliv v té sofistikovanosti patrně nezachází až tak daleko, že by mělo být záměrem, aby Jack při nasazování těch velkých brýlí náramně připomínal Clarka Kenta. V závěru však v souvislosti s násilím a dalšími podobnými tématy vestřihne do Jack Staví dům ukázky ze svých dřívějších filmů, přičemž tímto tedy vskutku zrekapituluje svou kariéru.

Jack staví dům až do samotného finále v podstatě pouze metaforicky a symbolicky (jeho prázdná duše). Zároveň se jedná o realistický portrét masového vraha, který je ještě věrnější, než thriller Henry: Portrét masového vraha. I proto, že se Lars von Trier nebojí jít na hranici, resp. leckdy až za ní. Klidně mu za inspiraci mohli posloužit i jedinci typu Eda Geina. Pro tu celkovou ucelenost možná škoda, že se více nezajímá o to, že sériovým vrahem se přece nikdo přímo nerodí. To až okolnosti z dětství či nějaká pozdější konkrétní událost často zapříčiní, že se něco zvrtne. Tohle je opravdu zajímavé téma, byť pro přenesení na stříbrné plátno asi poněkud náročnější. Artově začlenit ten zdánlivě nesouvisející obraz na loďce, jenž je vizuální pastvou pro oči, se proti tomu jeví býti úplnou samozřejmostí. I když je fakt, že filmu by více slušelo, kdyby si jeho autor tyhle nerealistické výstřelky odpustil. Ale to by pak asi musel režírovat někdo jiný.

FOTO: Aerofilms