Tak vždycky je to snadnější oslovit davy, když máte k dispozici úspěšnou předlohu a nejlepší české herce. Nejde jenom o to nejpodstatnější kvarteto ve složení Martin Pechlát (Prvok), David Švehlík (Šampon), Hynek Čermák (Tečka) a Martin Hofmann (Karel). Známé tváře se objevují i v těch nejmenších roličkách, kde pronesou třeba jedinou repliku. To je až kontraproduktivní, protože se spíše soustředíme na to, koho to zase vidíme, než na to, co říká nebo dělá. Navíc, oproti řadě dalších českých filmových komedií 21. století není příběh až tolik brutálně plytký, aby musel návštěvnost zachraňovat ensemble cast.

Druhá věc je, že Prvok není vyloženě komedií, naopak se místy snaží hrát na serióznější notu, aby působil dojmem více jako ze života. Bohužel se mu to daří pramálo. Ale pořád o mnoho lepší, než Křídla Vánoc. A taky pořád lepší, než abychom sledovali naprosto zcestnou zápletku á la Věčně tvá nevěrná nebo Dvě nevěsty a jedna svatba. Na druhou stranu neplatí, že by tady k vůbec žádným WTF nedocházelo a že by postavy byly precizně propracované. V každém případě není pochyb o tom, že Prvokovi maximálně prospělo, že Patrik Hartl, autor knižní předlohy, scenárista i režisér v jedné osobě, postavy logicky velice dobře zná.

 










 

Zároveň se však nechává strhnout dobovými zvyklostmi, takže hned na úvod nám napálí nevěru manželky s nejlepším kamarádem. Tentokrát je následovaná velmi zajímavým a vlastně i napínavým momentem, kdy podvedený kamarád volá od auta tomu podvádějícímu kamarádovi, který přitom stojí za ním skoro vysvlečený na okenní římse. Později zase nechá vojáka zoceleného zkušenostmi z válečné zóny učinit při výcviku studentů a studentek přiznání, že „to neumí s holkama, protože je prostě mamlas.“ Že patrně kvůli tomu předtím zaboří spolužačce hlavu mezi ňadra, se ještě jakž takž dá pochopit. Nicméně v reálném životě by tohle nikdy neřekl. A v tom fiktivním má jít o další ukázku lidového humoru, po jakém se předpokládá, že se bude obecenstvo smíchy plácet do stehen. Mylná představa.

Divák pak spíše musí litovat herce, že musel pronášet něco takového. Tohle chce skutečné herecké nadání, aby se z takové situace podařilo vybruslit se ctí. Naštěstí zrovna Hynek Čermák takové nadání pochopitelně má. Ale znova nutno podotknout, že jiné současné české komedie zacházejí v této rádoby lidové legraci ještě dál. Nejvydřenější honorář pak putoval k Martinu Pechlátovi, jenž stráví dost času jednak coby pórek v televizní reklamě, a jednak jakožto za ženskou převlečený zpěvák hudební skupiny, která má filmu snad v té podivné současnosti zajistit větší korektnost, jelikož – co si budeme povídat – ani na tomhle není mnoho vtipného.

 










 

Každý z kamarádů řeší nějaký nepříjemný problém. Prvok finance, protože už snad čtvrté dítě je na cestě. Ale kdyby chtěl, jistě by sehnal normálnější práci. Kdyby chtěl … Šampon se po mnoha rokách najednou nechce s každou vyspat a místo toho se snaží stůj co stůj opravit svou chybu z minulosti. Když se to napíše takhle, má to možná trochu noirový nádech. Jenže zatímco u Humphreyho Bogarta by to s velkou pravděpodobností znamenalo, že někdo přišel na to, že se kdysi dopustil vraždy, u Davida Švehlíka se jedná o klučinu, kterého si nechtíc pořídil s Kristýnou Bokovou. Proč najednou ta přehnaná starost? Nejde přece o nic vyloženě nemorálního a zrůdného, kvůli čemu by se měl bát, že přijde do pekla. Tahle linka bude mít rozpačitou pointu, jaká měla mít silně emotivní vyznění. To se neděje.

Tečka neřeší PTSD, nýbrž obecně ženy. Nejen vrstevnice, ale i matku (opět výborná Daniela Kolářová), u které bydlí a která často intervenuje do jeho záležitostí. Ať už jde o drobnosti typu oblékání, eventuálně serióznější nápady typu dohazování nové potencionální přítelkyně. Nemělo by překvapit, že se dočkáme i jednoho momentu jako z Kameňáku, který to dotáhnul až do traileru. A konečně Karel prodává firmu, ovšem hlavu mu trochu zamotala ta manželčina (výborná Jana Kolesárová) nevěra. Protože před ní to vypadalo, že jejich manželství jest pro jeho nepokračující zájem definitivně v troskách. Ze vzniklé krize se nikdo nebude dostávat racionálně, nýbrž spontánně.

 










 

Kamarádi se rozhodnou, že si dokážou, že nejsou s*áči tím, že se svléknou do naha. Ten, kdo najde odvahu jako první, se natočí a pošle to dalšímu kamarádovi. Ten musí udělat to samé, i kdyby se právě nacházel v mateřské školce nebo před někdejší známostí. Později ještě vymyslí, že jeden den budou všichni mluvit pravdu a nic než pravdu. A pak také, že se odhodlají udělat to, čeho se nejvíce obávají. Jenže poslední dva nápady jsou vedeny už jenom mimochodem. Přitom kdyby právě takovéto hecující úkoly byly páteří celého filmu, mohla to být sranda ve stylu Máš ji! Ovšem to bychom se dočkali něčeho zajímavějšího, než pouze další z nekonečné řady převážně vztahových „komedií“. A to je pole příliš nezorané na to, aby se na něj některý z producentů odvážil vyrazit.

Prvok, Šampon, Tečka a Karel naštěstí ani v této podobě nenudí. Je to film (tj. teď nechme knižní předlohu stranou), u kterého už samotný název sliboval, že půjde o klasicky nenáročnou podívanou, během které budou moct mnozí alespoň na dvě hodiny zapomenout na nejrůznější starosti, včetně těch, které jsou spojené s pandemií. Nakonec se nejedná o oddychovku, u které bychom dostali příležitost se víckrát zasmát. Ale dá se směle tvrdit, že tento počin stejně předčil očekávání, jelikož ta věru nebyla veliká. Nejvíce překvapila řemeslná stránka celého projektu, ačkoli se vlastně dala předvídat, protože debutující režisér Patrik Hartl měl k dispozici samé profesionály. Jediný závažnější technický nedostatek spočívá v nedodržení triády, což nemá nic společného s čínskou mafií, jakou proslavil John Woo v akčňácích typu Hard Boiled nebo Killer. Hodně ve zkratce jde o to, že když se stane něco důležitého, tady konkrétně mezi dvěma postavami, uvidíme reakci pouze jedné z nich. V celkovém kontextu se jedná spíše o drobnost, protože by bylo bývalo záhodno, aby se přeci jen zapracovalo hlavně na té neúplné obsahové stránce, nikoli na té technické.


KOMPLETNÍ PROGRAM KINA LUCERNA JE K DISPOZICI TADY


FOTO: Bontonfilm