Žena sedí v lese na kameni, v náručí drží malé dítě. V dáli se jí zjevuje postava muže. Jedná se o jejího manžela, jenže ten je přece mrtvý. Přijde její sestra, očividně není klidná. Mluví o „tamtěch“. Ale kdo jsou „tamti“? Holanďani? Japonci? Ti, o nichž se nemluví? Jsou to oni, kdo jejímu manželovi usekli hlavu, kterou si budeme moct v detailu prohlédnout. Jejich vůdce má teď o ženu zájem. Když ji nedostane, nechá zabít jejího otce … Naštěstí to byl jen sen. Lépe řečeno noční můra, která se nepříjemně vrací, aby připomněla temné věci z minulosti. Nana teď žije s druhým manželem, který jest o poznání starší, nicméně se k ní chová hezky. Tedy pokud pomineme fakt, že ji asi podvádí. S řeznicí!

Ale je to doopravdy tak? Co když ona podvádí jeho? A nemusí to být s řeznicí. Nesmělý poslíček, který pro hodné divačky bude roztomilým andílkem, zatímco pro drsné diváky nablblým debílkem, přiveze psaní, které přece není podepsané. V každém případě Nana, která stihla porodit děti, včetně malé Daís, se chová tak, že ona není tou, která by podváděla. Řeznice to nemyslí špatně, takže sem tam pro usmíření a připomenutí se přinese nejaké to masíčko. Každopádně fakt, že jsou indonéské ženy sokyně, ještě neznamená, že se mezi nimi nemůže rozvinout ženské přátelství. Běžné ženské přátelství! Tedy nikoli takové, jaké vidíme kupříkladu ve snímcích Carol, Elena Undone, Temné zpovědi nebo Gladiator Eroticvs: Lesbické válečnice.

Jenže o tom vlastně tenhle film není. A o čem tedy je? Tak vzhledem k četnosti takových scén se nabízí o tanci a hudbě, ale to ne. V případě Předtím, nyní a poté by spíše bylo dobré, kdyby si na to přišel každý sám. Určitě je dobré si všímat kulturních rozdílů, zvyklostí a mouder. Jako třeba toho, že to, že žena má svázané vlasy do drdolu, může klidně znamenat, že v něm – pochopitelně obrazně řečeno – skrývá nějaké tajemství. Představitelka hlavní hrdinky Happy Salma (vzhledem k anglickému významu v podstatě pěkná reference na Salmu Hayek, ale to dál samozřejmě rozvíjet nebudeme) nás pod citlivým režijním dohledem Kamily Andini s přehledem provede tímhle pozoruhodným a poutavě odvyprávěným příběhem, který je stejně v pohodě srozumitelný i divákům a divačkám ve střední Evropě.

 










 

Ačkoli takovým se při sledování může obtížněji hledat odpověď na otázku, v jakém že se nacházíme roce. Naštěstí se to dá snadno zjistit díky tomu, že Suharto v prezidentské funkci nahradil Sukarna, nikoli Sukarno Suharta. Na základě této indicie by se mělo jednat o polovinu šedesátek. Na druhou stranu to do jisté míry může být celkem jedno, neboť se nedá tvrdit, že by jeden byl demokrat a druhý diktátor. O žádném se totiž nedá napsat, že by byl vzorem všech ctností. Takže máme možnost se taky něco dozvět o historii Indonésie, což nemusí vůbec být od věci, když se pro našince stala vedle Thajska další vcelku oblíbenou jihovýchodoasijskou turistickou destinací.

Předtím, nyní a poté je film, u kterého může někoho překvapit jeho vytříbená technická stránka. To nebude platit pro ty, kteří viděli na Febiofestu biják nazvaný Marlina, vražedkyně ve čtyřech aktech, případně S garudou na hrudi nebo Zátah 2 na jiných festivalech. Technická stránka a vizuální stránka jsou v jeden moment tak precizní, že můžeme získat pocit, že sledujeme reklamu na čaj. Jinak se tenhle počin prakticky nedá s těmi uvedenými úplně srovnávat, jelikož tady nikdo nehraje fotbal, nikdo nepoužívá bojové umění a nevsadilo se na westernové prvky. To však v žádném případě neznamená, že by Přetím, nyní a poté byla podívaná, která by nestála za zhlédnutí. Ačkoli s tou romancí je to z našeho pohledu možná trochu zavádějící. 


INFORMACE O TOM, KDE A KDY JE MOŽNÉ FILM VIDĚT, JSOU K DISPOZICI TADY


FOTO: Film Europe