Tohle zvířátko si kope pod zemí chodbičky, aby se dostalo na slunce. A když se mu to podaří, slunce ho oslepí ... Absurdita k Jodorowskyho tvorbě patří, ovšem věci, resp. dění před kamerou, zároveň nutno často brát v přeneseném, symbolickém slova smyslu. Kór když tedy oproti svému debutu přitlačil na pilu, co se týče reflektování náboženství a témat s ním spojených. Ovšem ve Svaté hoře v tomto směru zachází ještě o něco dál. A pomáhá si zase násilím, nahotou, ostrým střihem, důrazem kladeným na zvukovou složku nebo tím, že zahazuje veškeré předsudky a krásu vidí i v tom, co mnozí považují za ošklivé, neestetické či dokonce nepřijatelné. Krtek a hlavně tedy Svatá hora jsou v jistém smyslu dodnes aktuální. A nesouhlasím s tvrzením, že by za ty roky ztratily cokoli ze svojí působivosti.
Po svojí prvotině režisér patrně pochopil, že do budoucna nemusí být snadné obsadit ve svých projektech některé postavy. A tak sám sobě svěřil roli pistolníka, který černě oděný projíždí vesměs nehostinnou krajinou. Nejprve se svým synem, který právě dosáhnul sedmi roků věku, což znamená, že se stal mužem. Uvidíme ho nahého, což symbolizuje jeho nevinnost. Právě tolik bylo tehdy synovi Brontisovi, přičemž jeho otce později trochu mrzelo, že ho nechal takhle pobíhat bez oblečení. V každém případě malý chlapec nás brzy přestane zajímat, protože průjezdem mezi mrtvolami s vyhřezlými vnitřnostmi a po terminování viníka celého masakru se od františkánské misie titulní „hrdina“ posouvá dál se ženou, která s ním zůstane pouze tehdy, když bude nejlepší a když sama nepotká jinou ženu. Čili bude nutné najít a zabít další čtyři (!) pistolníky, k čemuž v poušti dopomůže cestování ve spirále.
Krtek sestvává z „kapitol“, což má určitě větší význam, než podobné dělení ve Fandovi a Lis. Na jednu stranu je strašně dobré se na Krtka podívat coby „double feature“ se Svatou horou, na tu druhou to až tak dobré není, jelikož Svatá hora jest natolik sugestivní, že Krtka prakticky ve všem přebije, takže veškeré myšlenky budou patřit jenom jí. To ovšem neznamená, že by tohle dílko nebylo hodné (opakovaného) zhlédnutí. Pořád klade poutavé otázky, westernový háv mu svědčí a pochopitelně vůbec nezapře Jodorowskyho rukopis. Tentokrát se pendluje mezi tradičnější vyprávěcí strukturou, kterou ovšem rozbíjejí ryze artové postupy, což málokdy stoprocentně funguje. Kdežto titul z roku 1973 jest čistokrevný art – podaný však formou, díky které se zadře pod kuži a nechá prožít prakticky nezapomenutelnou katarzi něčeho, co jsme ještě neviděli a v daném smyslu zřejmě už ani neuvidíme. Protože kdyby takový počin vzniknul v současnosti, jeho autor by byl nařknutý asi úplně ze všeho, z čeho jenom nařknout jde.
INFORMACE O ZHLÉDNUTÍ FILMU JSOU K DISPOZICI TADY
FOTO: Film Europe