Nejeden by čekal, že tak obrovská očekávání vzbudí spíše film o slavném českém vojevůdci Janu Žižkovi se světoznámými herci. Nicméně doba si žádá něco jiného, a tak o premiérovém víkendu uvede rekordní počet 280 kin tuhle záležitost, pod kterou se podepsal Kamil Bartošek (neplést s Pavel Kožíšek) aka Kazma, jenž na netu frčí svoji ONEMANSHOW a pozornost si získal ani tak ne fraškou s Jimem Carreyem na Českém lvu jako kejklemi v pořadu Prostřeno!, ze kterého jsem zpětně viděl asi tak 2 sekundy a hned mně bylo jasné, že je to fake, neboť klučina „s Tourettovým syndromem“ je spolužák z VŠ. Jinak Kazmovy kousky nesleduju a možná proto jsem od The Movie čekal něco trochu jiného.

A co? Tak například něco ve stylu recesistických vtípků Rémiho Gaillarda, jenž se taky dostal do našich kin. Akorát vtípků sofistikovanějších, vycizelovanějších a samozřejmě velkolepějších, resp. jsem čekal jeden velký sofistikovaný, vycizelovaný a velkolepý vtípek. Takový, jaký by nebyl z kategorie těch urážlivých a prudících. U rodáka z Montpellieru máme určitě víc než padesátiprocentní jistotu, že to, co dělá, není hrané, nýbrž že jej kámoš při lumpárnách/kulišárnách natáčí v přímém přenosu bez jakýchkoli předchozích domluv. Vrcholem jeho „tvorby“ přitom bude patrně finále fotbalového Coupe de France, kde se v roce 2002 převléknul do dresu (bez čísla!), v pohodě se dostal na hrací plochu, převzal medaili za zápas od tehdejšího prezidenta Jacquese Chiraca, který mu poblahopřál k výbornému výkonu na hřišti, a pak pobíhal s hráči Lorientu s pohárem. Dokonce si neodpustil pár vzkazů do kamery.

Je to problém, když děláte takové pranky, protože si jimi na sebe často upletete bič. Třeba Víta Klusáka, na jehož vynikající Český sen se ve ONEMANSHOW: The Movie zavzpomíná, leckteří od zmíněného celovečerního debutu o neexistujícím supermarketu podezírají, že všechny jeho dokumenty jsou ve skutečnosti hrané filmy. Kazma si kolem sebe do značné míry vypěstoval pověst bouráka, což mu ve filmu vydrží po úvodním povídání ještě dalších cca deset zábavných minut. Pak se do celého plánu začne řešit zanedbávaná přítelkyně, kterou, pravda, Barbora Černá hraje ze všech nejhezčeji, a která – tedy ta reálná – se v podstatě postarala o vznik tohohle místy zvláštně parodizujícího bijáku, který stál evidentně celkem dost peněz a který má sloužit jako omluva a vysvětlení, které ona přijme, a po kterém tedy zase budou spolu. Pro někoho pěkné romantické gesto, ale takový Jakub Sommer učinil krátkometrážním ELFilmem ještě romantičtější. Mimochodem, jeho matka, dokumentaristka Olga Sommerová, mně říkala, na základě ELFilmu se k němu ta přítelkyně vrátila … ale jenom na měsíc. Tak uvidíme, jak to dopadne tady.

 










 

V ní se de facto rekonstruuje zákulisní dění kolem projektu Zakopal jsem auto. A mnozí si lámali po odchodu z kina hlavu nad tím, kolik z toho, co viděli na plátně, je pravda, a kolik čistá fikce. Ono je to vlastně úplně jedno. Uvěřitelnost shazuje občasné velmi nedobré postavení kamery, fikčnost podporuje třeba zvolené falešné příjmení Göring. Tajný zákop (jaký překřtívám na „Kazmovo Argo“) za účasti Jiřího Bartošky, Kryštofa Hádka, Hynka Čermáka a Ondřeje Sokola v nacistických uniformách mohl být nejfajnovějším domácím snímkem za hodně dlouhou dobu. I kdyby byl jenom krátkometrážní (ač plakáty byly v rámci mystifikační kampaně k vidění v některých kinech už pár měsíců zpátky), neboť v takovém případě by jistě předčil i Nation’s Pride. Jenže v závěru ONEMANSHOW: The Movie tenhle Tajný zákop uvidíme a dopadlo to tak, že už to ani nemohlo být o moc horší.

ONEMANSHOW: The Movie se občas tváří, že chce být něčím mezi Vyšehradem: Fylmem a hlavně mezi Dannyho parťáky a Rychle a zběsile a k tomu možná Iluzionistou říznutým Chyť mě, když to dokážeš. Ostatně před filmem se Kazma ve videu na plátně zeptal: „Kdybych vám pustil dva úplně stejný filmy a o jednom vám řekl, že je americkej, kterej se vám bude líbit víc?“ Naopak po filmu, jehož finální „gimmick“ nás vlastně vrací zpátky na jeho začátek, jsem viděl, kterak právě viděná podívaná natolik zapůsobila na malého, cca desetiletého klučinu, co seděl s rodiči o dvě řady přede mnou, že vykřikoval, že „prostě musí vyhrát, když přece chtěli všichni tři jet konečně k moři.“ K tomu dodejme jen to, že ONEMANSHOW: The Movie rozhodně není pro děti! Jasně, mohli bychom si více napsat o celém tom plánu, ale proběhla od autora žádost o nespoilerování, takže stačí si napsat, že se plán neobešel bez děr, čímž nemyslím kupříkladu nemožnost předvídat pandemii. Myslím to v tom smyslu, jak nám je prezentován, což se dalo určitě lépe. Pořád však platí, že se nejedná o nezajímavý film. Za předpokladu, že vás nepřinutí stát se tím desetiletým klučinou. Diváky a divačky bude patrně dost rozdělovat. Ale bude se o něm hodně mluvit a to se jistě počítá.

FOTO: Bontonfilm