V nedaleké budoucnosti se lidé ocitnou ve válce proti strojům … Jako bychom tohle už někde slyšeli a viděli. To znamená, že s tím „původním námětem“ to nebude až tak horké. Až se chce na jednu stranu napsat, že se Gareth Edwards snaží zaujmout něčím, čím už před čtyřiceti rokama zaujali James Cameron a George Lucas. Druhý jmenovaný třemi prvními Star Wars epizodami započal promyšlenou ságu, zatímco ten první přišel v Terminátorovi s myšlenkou, jakou podpořil brilantně zvládnutými akčními sekvencemi. Kdežto ve Stvořiteli se jakákoli snaha o myšlenku roztříští v závalu expozí, mnohdy naprosto zbytečných!!!

Stejně jako se na začátku Pulp Fiction dozvíme, co znamená slovo ‚pulp‘, bude nám ve Stvořiteli osvětleno, kdo je to ‚Nirmata‘. Nirmata (nikoli Nirvana) je něco jako bůh/stvořitel, a to i v souvislosti s umělou inteligencí. Ta měla sloužit lidem, jenže místo toho zřejmě zavinila výbuch jaderné bomby v centru Los Angeles. Západní svět po této tragické události všechny roboty zatratí a chce je poslat do robotího nebíčka. Dokonce si vybuduje plavidlo zvané Nomád, které využije v boji s nepřítelem z Nové Asie, protože tamní obyvatelstvo má roboty rádo, na což tvůrci hojně sázejí a ledacos podřizují právě tomu, aby byl jejich film komerčně úspěšný právě v jihovýchodní Asii, Číně a samozřejmě Japonsku. Každopádně, Nirmata teď podle všeho vyvinul ničivou zbraň, která může jeho straně zařídit vítězství. Tomu by měl zabránit hlavně Joshua Taylor (jméno snad nemá odkazovat na Planetu opic!), který přišel před pěti rokama o manželku, ale o dítě jenom dočasně, jelikož teď se skamarádí s robotickým děckem, kterému začne říkat Alfi. A pozor! Společně se vydají na cestu, v jejímž závěru budou chtít udělat to, co jim bude připadat správné.

 










 

Jak se o Equalizerovi 3: Poslední kapitole dá s klidem napsat, že se jedná o inteligentní akční film, tak Stvořitel je hloupá science fiction. Roboti jsou OK, pes, který odnese robotům zpátky jejich bombu a odpálí je, je taky fajn. Ale tím výčet fajnových věcí v podstatě hasne. Pravda, Allison Janney v roli drsné vojandy potěší. Akorát si neodpustila bizarní prohlášení, když řekla, že „Gareth Edwards je velice chytrý a rozvážný jako Buddha.“ To vyvolá vzpomínku na hlášku Johna Lennona z roku 1966 o tom, že Beatles jsou populárnější než Ježíš (v tom měl vlastně tenkrát de facto pravdu). Jasně, Edwards sám sebe k Buddhovi nepřirovnal, to Allison Janney. Ale to nic nemění na tom, že v jeho případě jde o veliký úkrok stranou.

Na začátku Stvořitele sledujeme Afroameričana s Asiatkou (John David Washington a Gemma Chan), kterak spolu čekají dítě. Jenže už tady jakoby postavy reagovaly na dění kolem sebe neadekvátním způsobem. Celek napovídá, že nápad zrozený jenom z toho, že hlavní strůjce na americkém středozápadě viděl uprostřed ničeho továrnu, byl značně nedotažený. Jako by si Edwards řekl, že má námět, jakým ve třetí dekádě jednadvacátého století přesně udeří hřebíček na hlavičku, a tak rychle, rychle pospíchal, aby byl film co nejdříve hotový a nikdo nepřispěchal s podobným námětem, což by se samozřejmě hravě mohlo stát. Faktem zůstává, že takový český Bod obnovy přináší ještě aktuálnější a pro současnost trefnější a zvučnější nápad.

 










 

Není pochyb, že režisér jest filmovým nadšencem, jenže samotné nadšení nestačí! Na tomto místě se vybaví Prometheus, který zklamal řadu fanoušků a fanynek vetřelčí ságy, protože kupil absurdity. Zajímavé, že při druhém zhlédnutí už tolik absurdně nevypadaly. Nicméně u Stvořitele bych klidně dal ruku do ohně za to, že i kdybych si jej pustil desetkrát, pořád by to byl ten samý binec. Navíc, Ridley Scott možná není expert přes vizuální efekty, ale dobře ví, jak pracovat s herci a jest výborným řemeslníkem, což pro režiséra a spoluscenáristu tohoto bohužel neplatí. Ono přizvat podruhé ke scénáři na (rádoby) epické sci-fi spoluautora kultovní komedie Prci, prci, prcičky … To se tvářilo jako hodně nepovedený vtip.

Přitom Stvořitel není ani nechtěně vtipný, protože na tom, že se kupí klišé na klišé (a ještě k tomu často docela zcestně), není přece nic vtipného. V podstatě jediná příležitost k usměvu či decentnímu smíchu, kromě toho psa s tou bombou, se točí kolem slovíčka „off“ ve smyslu vypnout/umřít/zabít. Jako kdyby právě na tenhle vtípek obecenstvo při zkušebních projekcích reagovalo úplně nejlépe ze všeho, co ve filmu uvidíme, a tak se tvůrci rozhodli dotočit záběry, ve kterých ho budou moct znova použít, místo toho, aby vymysleli něco jiného vtipného. Hlášky typu „Uvidíme se ve Valhalle“ nebo „Chceš si hrát na boha, co?“ taky ničemu nepomáhají, stejně jako rozdělování příběhu do kapitol. Akorát si kvůli tomu uvědomíme, že Stvořitel by byl mnohem lepší ani tak ne v knižní, jako v komiksové podobě, kde bychom si elipsy mohli sami dovyplnit dle svého uvážení, takže by produkt dostal ucelenější tvar.

 










 

Při sledování se může vybavit Elysium. S tím rozdílem, že v tomto deset roků starém bijáku od Neilla Blomkampa si můžeme snadno odůvodnit všechno, co v něm uvidíme. Tady zůstane dost otázek, na které patrně nezná odpověď ani sám režisér. Nejpalčivější bude asi tato: „Která ze stran má být vlastně ta záporná?“ Další problém představuje fakt, že u rádoby nečekaných momentů jsme pokaždé o krok napřed. Víme, že zmrzka nebude zmrka. Víme, že dítě není obyčejné dítě (schválně vybráno tak, aby nebylo na první pohled jasné, jestli jde o kluka nebo holku). A dokonce se dá odhadnout, kdo je ve skutečnosti Nirmata. Čili tento počin selhává takřka ve všech myslitelných rovinách.

Je to do jisté míry bezradné trápení Edwardsovo i nás diváků. Přitom Monsters jsou snímkem s výbornou atmosférou, za což ovšem asi můžou především lokace kolem středoamerických pyramid. A také fakt, že režisér nemusel řešit žádné velké, logisticky náročné scény s větším množstvím herců a hereček. Od doby, co s Godzillou a Rogue One: Star Wars Story přesedlal k vysokorozpočtovým projektům, jakoby ztratil pevnou půdu pod nohama. Třeba ve Stvořiteli se po více, jak dvou hodinách dopracujeme k očekávanému finále! Plusové body však tohle dílko dostává za to, že při rozpočtu 80 milionů dolarů působí dojmem, že bylo minimálně o sto milionů dražší. Věštinou tomu bývá opačně, tj. drahý titul působí lacině (viz např. Amazing Spider-Man).

 










 

Ještě jeden opačný postup se v souvislosti se Stvořitelem zrodil. Obvykle se to dělá tak, že se navrhne celý filmový svět, a pak se vyrazí hledat lokace. Tentokrát tvůrci nejprve vyrazili na lokace do Thajska, Vietnamu, Kambodže, Nepálu, Japonska, Indonésie. Nicméně tvůrci si patrně nedali za cíl, aby příběh vzhledem k tomu prostředí představoval jakoukoli reminiscenci na válku ve Vietnamu. Reflexe tohoto konfliktu dávala smysl ve Vetřelcích, ačkoli Edwards se narodil právě v roce, kdy zmíněná válka skončila, tj. 1975. Nicméně, opačný postup u lokací se tvářil býti geniálním nápadem. Potíž představuje skutečnost, že je ve výsledku až příliš znát, že sledujeme digitální dokreslovačky, což výrazně narušuje uvěřitelnost, která je pochopitelně důležitá i v rámci sci-fi žánru.

Stvořitel bude problematický také z toho úhlu pohledu, že se po jeho uvedení bude Hollywood patrně ještě více zdráhat dávat prostor původním neozkoušeným námětům. Přitom pravděpodobnost, že by někdo další stvořil takovouto tuctovost, věru není velká. Ve výčtu filmů, kterými se režisér inspiroval, nechybí Apocalypse Now (!), Baraka, Blade Runner, Akira, Rain Man (!), E. T.: Mimozemšťan, Papírový měsíc. A zřejmě zapomněl dodat hlavní zdroj inspirace, totiž pohádku o tom, kterak pejsek s kočičkou pekli dort. Ačkoli, často se říká „myšlenka dobrá, jenom to provedení poněkud pokulhává.“ Jenže tady nebyla dobrá ani ta samotná myšlenka. Určitou výhodu nemá Svořitel ani tak v tom, že se na jeho vzniku podílela vizuálními efekty se zabývající společnost s geniálním názvem Monsters Aliens Robots Zombies, nýbrž mu hraje do karet uvedení v IMAX, protože tohle kino má tu moc i u tak suchopárných počinů, jako byly třeba tyhle Želvy ninja, celkové hodnocení i celkový dojem o něco vylepšit.

FOTO: Falcon