V 18. století byl život v Dánsku tvrdý. A že by se to v devatenáctém nějak zlepšilo, to se rozhodně napsat nedá, jak ukazuje drama Před mrazem, které poněkud nespravedlivě na mezinárodní scéně takový úspěch jako Bastard nezaznamenalo. Možná za to může účast Madse Mikkelsena, který zanedlouho oslaví šedesátku a jehož herecká představení v současnosti baví s každým dalším filmem čím dál víc, přestože úlohy, které v současnosti (ve své domovině) ztvárňuje, se od sebe v některých ohledech zřejmě až tolik neliší, ale to by bylo na delší povídání. Místo toho se soustřeďme na Bastarda, který sliboval nevšední zážitek. Tedy i proto, že Dánové historická dramata umějí.

Tohle se zakládá na skutečné události. V 18. století byla půda na vřesovištích jalová, avšak Ludvig Kahlen, válečný veterán, se tím nedal odradit. Prostě si řekl, že nebude břídil a že vypěstuje brambory tam, kde se to zdálo býti nemožné – tak jako například Cable Hogue našel vodu, kde nebyla. Kdyby se podařilo zformovat kolonii, získal by šlechtický titul. Namistrované hovádko jménem Frederik de Schinkel si myslí, že půda nepatří králi, nýbrž jemu. A začne proti Ludvigovi zbrojit. I proto, že do jeho usedlosti utekli a usadili se tam muž a žena, která se jmenuje Ann Barbara a od prvního momentu, co ji spatříme, nám bude jasné, že do příběhu zasáhne velmi výrazným způsobem. Zároveň nemůže de Schinkel, jenž si na onom „de“ vskutku hodně potrpí, skousnout skutečnost, že hlavní hrdina jest s největší pravděpodobností nemanželským dítětem kuchařky, kterou osouložil její pán, jenž ho potom raději poslal do války, aby se to neprovalilo.

Záporák je prvoplánově zlý, plný zášti, závisti a ubohosti, tj. trpí vlastnostmi, jaké bohužel ani skoro 300 roků poté nevymizely. Máme důvod se však domnívat, že za jeho počínání může buď fakt, že se nakazil nějakou pohlavní chorobou, která ovlivňuje jeho úsudek, anebo je potomkem vlastních příbuzných. Tehdy to nebylo nic neobvyklého. Ostatně sám se snaží oženit se svoji sestřenicí Edel, která nepostrádá slušné vychování a má zájem o Ludviga, tak jako Ann Barbara, přičemž víme, že snaha uchovat si u dvou žen stejnou přízeň může být teprve nebezpečná!

 










 

Respektive u tří, protože se tady vyskytuje ještě malá Anmai Mus, která jest pro svou snědou barvu pleti považována pověrčivými (Němci) za ďáblovo stvoření a jako takové by měla být vyhnána daleko pryč, neboť se věří, že nosí smůlu. Ovšem Bastard je dramatem, jehož těžiště spočívá v uvedeném konfliktu s de Schinkelem, což se stává jeho slabinou, zvláště po scéně, kdy jej má na mušce, ale nevystřelí. Přitom se nestane až tak dlouho předtím, než příběh, který celkově vzato rozhodně není komplikovaný, získá jasné obrysy. Stane se tak po mraze, při nalezení prvního výhonku. Nicméně, že bychom si k Ludvigovi vytvořili natolik kamarádský vztah, abychom s ním naplno sdíleli jeho radost, tak to se bohužel nestane.

Bastard je film, který dost nekompromisně sráží jeho scénář, pod který se přitom podepsal i Anders Thomas Jensen, o němž se asi nemluví tolik, jako o některých jeho jiných krajanech, co se věnují filmu, avšak jeho velký přínos dánské kinematografii je nepopiratelný. Jenže tentokrát dopomohl vzniknout předvídatelnému titulu, který obsahuje scény, jaké končí pointou, která nám bude jasná už na samotném začátku. Režisér pak při emotivních momentech extrémně sází na rádoby dojemnou, neoriginální hudbu, tudíž se dočkáme standardně dobře odvedeného řemesla bez nějaké kreativní nadstavby. V podstatě to jen dokládá, že na Oscarech za minulý rok se v kategorii Nejlepší neanglicky mluvený film už do shortlistu dostaly některé podívané, které se navenek tváří fajnově, leč o jejich skutečných kvalitách by se dalo dlouze polemizovat. Zatímco ty, jako třeba poctivá Jagna, jaká se zadře hluboko pod kůži, zůstaly nesmyslně opomenuty.

FOTO: Film Europe