Film Rekvalifikace mapuje situaci člověka, který svým věkem přesáhl padesátku, přišel ne vlastní vinou o práci a nyní ji hledá.
Příběh pana Zrzavého je napsaný podle neobyčejných zážitků obyčejných lidí. Jeho vzorem jsou tisíce odborníků ve zralém věku, kteří vlivem vnějších okolností přijdou o práci. Nejsou to „aucajdři“ v pravém slova smyslu. Něco umějí a ještě nedávno měli svou cenu. Najednou se ocitají bez přípravy na okraji společnosti, v neznámém a nepřátelském světě. Zažívají frustrující kolotoč pohovorů a konkurzů. Nikam nepatří a nikdo o ně nestojí, ale přeci májí vůli a chtějí uspět.

Poněkud absurdní dobrodružství nezaměstnaného pana Zrzavého se prolíná s příběhem mužů z opačného konce společnosti. Mafiáni Oskar se Žoržem si užívají života plnými doušky. Mají na to. Je vůbec něco, co by si nemohli dovolit? Jestli něco takového existuje, uvidíte ve filmu plném absurdit, paradoxů a humoru. A co rekvalifikace pana Zrzavého? Bude úspěšně završena?Autoři filmu pevně doufají, že ano. Stejně tak věří, že sám film bude dokončen v příštím roce.

14.dubna 2010 první natáčecí den,

ve kterém se poprvé sešel filmový štáb studia Pegasfilm s herci Milanem Kačmarčíkem a Ernesto Čekanem, restaurací prošly zajímavé herečky   Kateřina Tichá   a Jitka Čermáková, statisté nevěřícně zírali a majitel restaurace se nechal zvěčnit ve filmu.

Sklepní prostory restaurace Jiný stav v Praze se naplnily kouřem tak, že na fotografiích toho kromě mléčné clony mnoho nezbylo. Byla tím dotvořena atmosféra jednoho poněkud bizarního obrazu, ve kterém se děly věci, které by bylo lépe nevidět. Vznášející se chuchvalce dýmu zamlžovaly obě siluety dvou významných protagonistů filmu, mafiánů Oskara a Žorže, představovaných Milanem Kačmarčíkem a Ernesto Čekanem.

Milana Kačmarčíka znají hlavně fanoušci filmů jakojsou třeba Blue demon nebo Army of darkness.

V Praze je doma na jevišti Švandova divadla, kde vystupuje ve většině vyprodaných představení. Vzhledem k jeho hereckému mistrovství je jen otázka času, kdy se dostane do širšího povědomí. Je to člověk jemných mravů, který umí citlivě reagovat na režisérovy podněty. Dalo by se říci, že jen málokdy se herec tak velmi svým vlastním charakterem odlišuje od postavy, kterou vytváří, jako v jeho případě.

Ernesto Čekan, jak jeho jméno napovídá, také stále ještě čeká na roli odpovídající jeho talentu. Ale my už dneska víme, že se časem bude mluvit o Ernestu Dočkanovi , protože režiséři konečně pochopí, že se jedná o výraznou osobnost. V jeho obličeji s cizokrajnými rysy znalci určitě poznají některé z postav Tarantinových filmů. Znát ho můžete třeba z TV série Revelations. Možná by nebylo marné napsat pro něho roli tajemného cizince (pozor, nikoli však náčelníka Pygmejů).

Natáčení probíhalo klidným tempem. Podával se guláš od mistra šéfkuchaře Vladimíra Kašpara (guláš nebyl k smíchu, ale k jídlu). Sklep, kam nedopadalo denní světlo, byl plný osvětlovacích těles. Jedna ze žárovek tenkrát začala sama od sebe blikat. Přesně podle poznámek ve scénáři. Zvláštní!