Ty francouzské filmy...jak to   říct, vaří z vody nebo   mají nedostatek dobrých   scénáristů, a tak   vymýšlí zápletky, které   se spíš podobají   záplatám. Spoiler: tak je   sice smutné, že většina   lidí nepomůže holce, co ji   chlap na ulici vraždí, ale   ruku na srdce, kdo na to má,   aby se šel poprat se   zabijákem, který je navíc   zřejmě ozbrojen. Jinak   ovšem zahrané je to dobře,   civilně. Ale zase: manželka   protagonisty - na novinářku   je chvíli jak med - milá a   najednou obrátí a odpovídá   jí tak nepřátelsky, jako by   jí vyvraždila rodinu. Chybí   mi tam nějaký vývoj k   obratu - to však není   jediný fr.film, kde k   takovým zvratům dochází.   Jestli to patří k   fr.temperamentu nebo je to   díra ve scénáři? Nevím,   ale vadí mi to.

NETFLIX mile překvapuje
Netflix a jeho nabídka,   kterou čerstvě objevuji, mě   zaujala vícero zajímavými   tituly psychologického i   artovního rázu. ALLES IST   GUT je jedním z nich. Hlavní   hrdinka Janne (Aenne Schwarz)   je sympatická, aspoň pro   mě, postava sevřená do   dilemat, mezi kterými se   musí rozhodovat. Ty se na ni   sypou jako řada   nešťastných příhod. Není   to vyprávěno až tak   dramaticky. Spíš velmi   úsečně, rozhovory jsou   také jen výseky z   informací, které si musí   divák domýšlet a postupně   si skládá mozaiku jejího   života. Hlavním tématem   však zůstává událost,   která se jí stane po oslavě   srazu spolužáků, když chce   poskytnout nocleh jednomu z   nich. Na poutavosti příběhu   záleží množina hodnot,   které člověka buď vtáhnou   nebo odpudí. Mě bavila   kamera, která detailně   snímala postavu Janne a   události, které se kolem ní   dějí jsou tak trochu na   vedlejší koleji, přesto   umocňují postupně události   až k vyvrcholení. Po filmu   ve mně zůstává řada   otázek téměř   filosofického rázu, které   film navozují: o lidském   bytí, o jeho zodpovědnosti i   pokušeních, kterým lze nebo   nelze odolávat. Tím se film   stává skoro Ezopovou bajkou,   ze které plyne poučení:   pokušením nelze odolávat, o   to víc, když si jeden dá   pár drinků. Ale když už   chlastáte, neměli byste   znásilňovat své kamarádky,   ani když se tváří tak, že   by jim takový špás do té   míry nevadil, protože   možná neberou antikoncepci.

Autistický film
Kate Winslet dejme tomu hrála   dobře, stejně tak Saoirse,   jejíž role zde byla o   poznání sympatičtější.   Zato postava K.Winslet se svou   urputnou mlčenlivostí a   chvílemi až nepřátelským   odstupem způsobovala, že   diváctvo bylo mírně   deprimované. Až tak, že   původní úmysl dát vyšší   hodnocení, rozhodlo se   snížit, přestože film měl   své jasné náznaky kvalitní   práce. Možná tento postoj   vychází z nadměrného   těšení a zvědavosti na   tento film...howgh

Obrazová poezie
Myslím, že film ocení   především divák, který si   dokáže užít vizuální   pastvu pro oči. Děje ve   smyslu narace tam je jen   poskrovnu, spíše   filosofující komentáře   polo šeptem neviditelného   hrdiny, který se s divákem -   skrze kameru - podílí na   popásání se na tváři i   dalších částech hezké   mladé přítelkyně. Takže   divák nemrava si přijde na   své - ale jen cudně a   poeticky. Mimochodem je tam i   pár hezkých záběrů pod   vodou a stejný večer jsem   zažil další film s   krásnými záběry pod vodou:   Entanglement - je na serveru   HBO.

Ekologická pohádka
Film pro milovníky   počítačových her, k nimž   nepatřím. Možná ani pro   ně ne - jak tu někdo   uvádí, že animace jsou   horší než v mnohé   počítačové hře. Možná   to byl záměr vytvořit z   toho mírnou parodii, ale to   mi vadí víc, než kdyby si   to hrálo na opravdovost.   Jediné pozitivum vidím v   tom, že se tu nazývají   věci pravým jménem - naše   planeta je v krizi a mohou za   to chamtivý megalomanští   magoři - znečištění   moří, oteplování planety.   Je to vlastně ekologická   pohádka.

dokument nebo drama?
Film působí chvílemi   téměř dokumentárně s   tím, že jsou často rychlé   prostřihy, fragmenty   dialogů, nesourodé úryvky,   takže si člověk musí   hodně domýšlet a děj tím   pádem není chytlavý,   člověk nemá šanci   jakékoli empatie s postavami.   A sdělení toho, že politici   se cítí být nadřazení nad   ostatní, nedodržují   zákony, které samy   vyhlašují, jsou v podstatě   mafií – to víme dávno, to   nás nešokuje, anobrž nudí.   Velice vyzdvihuji, jak se   podařilo vytvořit dojem   zašlých retro časů. První   část filmu je zábavnější   v tom, jak je divák   seznamován, k jakým   praktikám docházelo,   chvílemi explicitně. Zaujalo   mě, jak „bordelmamá“   dívku Iris hezky, mile   zpracovává. Druhá půle je   už o vyšetřování a to   diváka baví méně.

Emma Watson, na kterou jsem   byl zvědav, zklamala. Možná   za to nemohla, ale jen   scénář byl tak prkenně   napsán. A zřejmě to   náleželo k celkové   atmosféře filmu - jestli   nás tohle čeká, pak   potěš...

Crazy komedie
Předem musím říct, že   jsem odpůrcem tzv. crazy   komedií – což je pro mě   vše, kde se herci různě   pitvoří, přehrávají,   blázní – mám tento žánr   spojený hlavně s Pierrem   Richardem a pojmem Hořčice   mi stoupá do nosu a vůbec s   francouzskou komedií.
Takže jsem tento film asi   po deseti minutách vypnul –   nesnesitelná blbost. Znám   člověka, který tyhle   komedie miluje, a taky můžu   říct, že mi připadá   trochu jako blázen, chechtá   se kolikrát věcem, které   jsou pro mě sotva úsměvné.   Každý má prostě své   hranice, které ho buď   rozesmějí nebo naopak   rozesmutní.
Překvapil mě zde Woody   Allen a tady jsem se   dozvěděl, že to byl jeho   první scénář k filmu –   protože jeho filmy a humor   mám naopak rád – ovšem ne   bez výjimky. Naposledy jsem   od něj viděl Deštivý den v   New Yorku – krásný film,   naopak mě zklamal: Kolo   zázraků
p.s. vůbec   bych si ten film nepouštěl,   protože jméno Petera   Sellerse mám s tímto   žánrem spojeného, ale   dílko mi bylo doporučeno   jednou dámou z Jihlavy –   27.6.2020

Krásná Noémie
Vizuální stránka filmu je   krásná, kamera připomíná   dobové snímky, secese a k   tomu odhalená krása Noémie   Merlant. Vadila mi ovšem   hudba, ta byla naprosto   nepatřičná, chvílemi   připomínala snad techno -   vůbec se k filmu nehodila.   Ani dialogy nestály za moc.   Ale tak už to znám z mnoha   francouzských filmů. Herci   hrají jak o život, ale   nemají podle čeho - protože   scénáře francouzských   filmů jsou jak od   negramotných amatérů. A   při tom tohle byl film o   spisovatelích - jednu knihu   od Piera Louyse mám dokonce   doma a je to krásný jazyk,   kterým píše.

HEZKÁ PODÍVANÁ A TOSKÁNSKO
Romantika v Toskánsku - co si   více přát. Ovšem děj měl   spád, v podstatě road-movie   - hledání staré lásky   poblíž Sieny. Scénář se   mi moc líbil - dialogy dobré   - v postupném vývoji. Od   mrzoutských hlášek až k   postupnému sblížení a při   tom všem ta nádherná   krajina i města, domy.
Každopádně přiznávám   slabost pro Itálii a   zvláště tuto krajinu -   aluze na Shakespeara (Romea a   Julie) a přízeň k Amandě   Seyfried.

NON PLUS ULTRA
Pro mě jeden z nejlepších   filmů (a to bych řekl, že   jsem spíš fanda na sci-fi -   ovšem je fakt, že   největší mimozemšťani   jsou si lidi navzájem -   krásné psycho-sci-fi :-).   Splňuje přesně to, co po   filmu chci - La vida e sueňo   - a nejen život, taky film.   Vážně zvažuji, že si   tohle koupím na Blue-ray.   Nádhera.

Sci-fi ani ne
Je potřeba počítat s tím,   že tohle sci-fi o robotech je   o stupeň víš, než R.U.R.  
Robot nás může v   budoucnu ohrožovat, ale mohl   by nám být tak podobný, že   v něm přestaneme vidět   robota a projektujeme do něj   duši? Nebo on by mohl duši   mít?
Že ne? A co   náš chytrý mobil, není to   takový náš velký kamarád   už teď? To jen taková   úvaha. Každopádně hezky   zahrané, španělština tomu   dodává 4.rozměr

Puberťáci natáčí
Snad to není ani film, ale   sekvence videoklipů   určených na youtube a kde   všude se dají sdílet -   kterak puberťáci v   Budapešti chlastají, blbnou   na párty a vyvádí ve   škole... kdyby těch klipů   nebylo tolik a více se   soustředilo na děj a   dialogy, asi by to puberťáky   bavilo míň, ale mě jo.   Takhle je to naopak.

7*
Nedávno jsem viděl seriál   Babylon Berlín a tenhle   kousek mi ho připomněl.   Dobou i zpracováním.
Trochu mě mrzelo, že se   člověk nedozví skoro nic   přímo o Tucholském, zato   častěji řeční jeho   přítelkyně způsobem   mondéní velkoměstské   dámy, však ji také   Tucholský říká: princezno   - a to mě trochu ruší, ve   výsledku převažuje   "pohlednice" z   romantické dovolené ve   Švédsku na zámku. Přesto   se odehrají během pobytu   malá dramata, takže se nedá   říct, že by se člověk   nudil, protože sledovat cizí   romantickou dovolenou se asi   dlouho vydržet nedá. 7*

Daeneris coby Verena
Vizuální stránka -   krásná. Starý italský   dům, plný zašlé krásy,   pastva pro oči. Daeneris,   čili Verena - Emilie Clarke   vytváří hlavní ozdobu   tohoto obrazu. Však kvůli   ní jsem si film pouštěl.   Ovšem chvílemi bych řekl,   že trochu přehrává,   tváří se příliš   pateticky. Ale přikládám   vinu špatné režii.   Připomíná mi to Jakubiska -   dokáže vytvořit taky   krásné vizuální kompozice   ve svých filmech, ale na   scénáři, dialozích mu   vlastně moc nezáleží - je   duší fotograf. Zajímají ho   obrazy. Jenže film není jen   picture. Náznaky podobnosti s   filmem: Ti druzí. I tak jsem   si ale Emilie Clarke užil.

dialog
Tento film je opravdu   "jen" dialog mezi   "Čapkem a   Masarykem". Tyto postavy   jsou ovšem důvěryhodně ba   krásně ztvárněné - Martin   Huba nemá chybu. Vybrané   proslovy jsou skvělé a   dokumentují mi dostatečně   osobnost jak TGM tak Čapka.   Podle mého soudu: non plus   ultra. Děkuji za pěkný   film.

Hezká podívaná
Na rozdíl od většiny zde   komentujících musím říct,   že tohle zpracování od   Julie Delpy mi připadlo   nesrovnatelně lepší než   Jakubiskovo, přestože na   jeho filmu jsem byl dokonce v   kině, ale pokud bych neseděl   uprostřed, raději bych v   půlce odešel. Tento film   jsem viděl bohužel jen v   televizi a navíc s dabingem,   který každopádně kazil   dojem. Jakubiskovo   zpracování působilo spíš   jako parodie, které jsem ale   neměl náladu se smát,   protože od tématu jakým je   Čachtická paní bych   určitě nečekal všechny ty   legrácky v podobě   létajicích mnichů   zpodobněných šaškem   Polívkou a dalšími   postavičkami.
Naopak   zpracování od Julie Delpy   bylo určitě temnější,   obrazově i hudebně   zajímavější. To, že se   tam fabulovalo o tajné   lásce, která není   historicky ověřená, mi   připadlo určitě divácky   přijatelnější než parodie   Jakubiskova – a to nemluvím   o logičnosti příběhu –   Jakubisko, to byly v podstatě   videoklipy na téma Jakubisko   a jeho představa Bathory –   ovšem bez logické   návaznosti, zato xkrát   opakovaní některých   záběrů, ze kterých byl   evidentně narcisticky   fascinován, a tak je musel   vrazit do filmu ne jednou, ale   tucetkrát – směšné:   např. zakrvavená ruka   hraběnky.
Zatímco   „výklad“ možné   příčiny hraběnčiny   krutosti jak to podává tento   film byl pro mě   přijatelnější. Knížku   jsem taky četl, ale   vizuální stránku jsem si v   tomto filmu určitě užil   víc než při čtení knihy.   Lituji jen, že jsem film   nemohl vidět v originálním   zvuku. Nicméně znovu   upozorňuji, že i hudební   doprovod k filmu se mi velmi   líbil.

Na francouzských filmech mě   mrzí často zhrzená šance.   Herci hrají dobře, ale ty   dialogy, ten scénář -   rádoby umění, jaká to   škoda. A není to zdaleka   jediný francouzský film   trpící tímto nešvarem.   Každopádně Lizzie hrála   výborně.

10 HVĚZD
Hodnotím 10 * Pro mě film,   ke kterému se budu vracet,   protože splňuje kritéria,   která mám a možná je ani   nedokážu popsat.   Černobílý formát, kamera,   především ale hlavní   postav Olgy evokuje sympatie.   Výčet epizod je uměřený.   Dialogy dostatečné,   vnitřní hlas... Krásný   autistický film.

Způsob projevu jednotlivých   postav, jejich určitá   teatrálnost a tím i   komičnost, mi připomíná   film Zbyňka Brynycha Pět z   milionu, ale i další kusy z   té doby. Eman Fiala coby   polepšený kasař, nyní   kostelník - to byla   výtečná epizodka z kostela.   A samosebou Pivec, ten to umí   zahrát. Jiřina Bohdalová mi   tu připadá jako z jiného   života.

2019
Film viděn začátkem r.2019   a z tohoto zorného úhlu   musím říct, že se mi   zpracování líbilo.   Samosebou nahrává   komunistům, ale i tak... Bek   jako diverzant vzbuzuje údiv,   ale Karel Höger dobrý.   Musím zmínit i Cílku -   totiž Marcelu Janodovou -   hezký výraz, promluvy - (zde   jako dcera Bohuše   Záhorskýho). Každopádně   nemůžu říct, že by film   na mě působil jako laciná   agitka. Koneckonců scénář   napsal Jiří Mucha.

Nečkaný thriller
Film jsem objevil spíš díky   informaci, že spolu hrají   Emma Watson a Daniel Brühl -   což znělo slibně. Nečekal   jsem však takový thriller,   navíc založený na   skutečných událostech o   pozadí Pinochetova režimu a   téhle podivné sci-fi   kolonie. Chvílemi to má až   prvky šíleného hororu, oč   děsivější, že vychází   ze skutečnosti. To jsem se   ovšem dozvěděl až   shlédnutí - zpočátku jsem   nemohl uvěřit, že v   tehdejší Chile mohlo něco   podobného existovat a tím na   mě poměry v kolonii   působily přepjatě a   neuvěřitelně - na jednu   stranu náboženské projevy -   na druhou sprosté nadávky,   teror ze strany   "dozorujícího   perzonálu" mi nějak   nešly dohromady. Ovšem   zřejmě to tak bylo.   Každopádně bych oba   protagonisty raději viděl v   nějaké intelektuální   konverzační romantice od   Woodyho Allena odehrávající   se třeba na Manhattanu.

V podstatě parodie
Výtvarná stránka filmu   vynikající - ale jinak   spíš parodie, zřejmě aby   na to mohli s rodičema do   kina i děcka

3 ***
Příšerný dabing a dialogy   nejsou o moc lepší - dám   tomu ještě někdy šanci v   originále - ale moje   zkušenost s francouzským   filmem o mládeži - velmi   špatná (například:   "17 dívek" atd.)

Bizarně pojatá Amelie z   Montmartru. Scénář má   problém, že se dost opakuje   základní téma, ale jako   zvláštní podívaná -   krása. Zvláštní krásný   film. Vůbec bych to od   Maďarů nečekal. I   když...pokud vezmu jejich   nedávno viděný kousek: O   těle a duši (2017)

parodie na noir?
Amber Heard se stala   předmětem poněkud   zvrácené fantazie jednoho   chudého pisálka, s tím, že   se film tváří trochu jako   noir, trochu jako parodie na   noir především v postavě   Keitha. Vedou se jakési   řečičky a úvahy, dejme   tomu, že bych tam chtěl   zahlédnout náznak   konceptualismu moderních   galerií... jen nechápu,   proč tak málo využili Caru   Delevingne - kdybych mohl   fantazírovat, tak bych si   raději prohlížel ji.

Viděno na AMC, kde nebývá   dobrý dabing, ale tentokrát   spokojenost. Akční filmy   většinou nesleduji, ale sem   tam nějakou tu bondovku nebo   Mission Impossible dám,   takže srovnání bych jakési   měl a musím říct: milé   překvapení - výborný   scénář, který se neopakuje   má stále novou vrstvu   vývoje děje a očekávaná   "kolize-krize" mezi   "kolegy" má i tak   pro mě nečekaný vývoj a   jen jsem se zamyslel, zda by   závěrečná katarze byla   lepší s plným počtem   mrtvých nebo jen s jedním.

Příběh je vyprávěný   formou artovních filmů,   epizody jen naznačují, o co   tu půjde, ovšem to, že se   většina postav-vědců   chová jako potrhlí   romantičtí poetové ještě   z filmu neudělá poetický   film a snaha okořenit dílko   humornými sekvencemi   například bláznivým   zahradníkem navyšuje pocit   trapnosti. Je to škoda,   protože námět by byl   vynikající - ale v té době   se to asi jinak udělat   nedalo? Kdo ví.

JIDIŠ
Ortodoxní židovské   prostředí - obecně:   vyhraněné náboženské   niveau a vůči tomu   "zakázaná láska"   notabene ke stejnému   pohlaví. Při tom se chce   žít podle kodexu, při tom   se chce být "s objektem   naší touhy" - to jsou   protichůdné tendence a jak   se k nim postavit? Film je   vyprávěn zkratkovitě, což   odkazuje k art-filmu, který   není pro každého. Pour moi   10 *********

S LUCKOU SE TO DALO
Lucka Vondráčková je   prostě fajn. Podle mě by se   to dalo, kdyby tam nevrzala   tak ubohá hudba - to   podkreslení děje celý   příběh shazuje dolů -   velká škoda. Vizuálně   jinak dobrý.