Velkou poklonu skládám   tvůrcům filmu za to, že   nás neoblažili onou obvyklou   teplou úvodní půlhodinkou,   kdy se hrdina nejdříve v   plné kondici rozšafně   promenáduje po městě, vede   dojemné hovory s manželkou a   přáteli, trousí hluboká   životní moudra svým   loztomile objímaným   potomkům a zároveň se   vážně a odborně   připravuje na cestu, loučí   se, vyráží, dlouho letí,   nezadaří se, dramatický   pád, žádné spojení atd.   ... Nic takového ... vše   nekompromisně začíná   přímo v samotném nitru   beznadějně syrových a   mrazivých planin a   (naštěstí) v nich i   končí. Nevíme ani kdo a   proč a není ani kdo by nám   to řekl. A nepřicházejí   dokonce ani oblíbené pestré   flashbackové   vševysvětlující projekce   vycpávající vatou často i   polovinu filmu. Velmi   naturalistické a beznadějně   drsné "live"   komorní drama do všech   detailů, s krásnými   atmosférickými záběry   monumentálních arktických   pustin i mrazivě ledovou   hudbou v pozadí - člověk   má chvílemi pocit jako by to   byl on kdo se tam plazí a   mrzne ... Možná jen ten   konec mohli směle dotáhnout   do totálního konce jako   třeba zde a bylo by to   dokonalé ...   "Karmický" moment   pádu do díry byl ovšem   velmi silný ... Hlavní   otázkou však v těchto   případech stále zůstává:   proč lidé do těchto   pustých, nehostinných a   nebezpečných míst vlastně   pořád lezou a ohrožují   tím nejen sebe, ale i   chudáky své zachránce ...

Odpudivá hulící   pokérkovaná depresivní   soudružka (která je přímo   k zulíbání - pokud právě   neobědváte) se v přilbě a   kapuci prohání od destinace   k destinaci a cosi závažně   temného stále dokola   nespokojeně a násilně   řeší. V jednom okamžiku   už však v rámci aspoň   trochu snesitelné zábavy   nebylo jiné cesty než   všechny její umělé (a   docela nudné) virtuální   problémy jednou provždy   vyřešit za ni - a to akčně   nekompromisním stisknutím   tlačítka stop a chvilkovým   rezignovaným spočinutím   dlaněmi na hlavě (bez   přilby a kapuce ...)

Tři hodiny o tom jak se dvě   party řvoucích a   sípajících filmových   zombies ve skafandrech,   burkách a mnohavrstevných   hadrech na zeleném plátně   nepřetržitě mlátí,   střílejí, řežou,   podpalují a zapichují za   doprovodu monotónně   DUNících a ohlušujících   basových synťáků Honzy   Zimmera. Prý kvůli   nějakému   "koření". Hmm... a   nebude to v reálu spíš   takové lokální kartelové   synonymum pro intergalaktické   dodávky vysoce kvalitní   vesmírné $$   "travičky"?";-   ). To asi spíš, že? No   větší a stupidnější   filmovou nechutnost jsem už   tedy dlouho neviděl. Jasně,   tisíce obrýlených   programátorů celé měsíce   makaly ve dne v noci o sto   sedm, o tom žádná, ale co   je tohle proboha za zblitek?   Fakt jsme dospěli k tomu, že   za miliony tolarů se   vykakávají tak zvrácené a   absurdní psycho vizuální   stories o tom, že celý   kratičký život každé   postavičky (včetně nás?)   není vlastně vůbec o ničem   jiném než se jen v   maškarních kostýmech   pateticky a hystericky   hromadně vraždit, střílet,   nenávidět, nechat se   přejíždět megabagry,   zapalovat a propichovat? (a na   závěr k tomu ještě i   zazní dojemná písnička).   No asi jo, to se opravdu   vyplatí a dává smysl. Aneb   Vin Muad'dib Diesel a jeho   posvátná pouštní fémily.   A divák závratně nadšený   z 1000000 odpálených mrtvol   se pak ráno opět rozespale   vrátí ke své dobrodružné   kauflandové pokladně nebo   všehomír řídící zapadlé   ofis. Ale kdyby mu snad v   reálu někdo jen na paleček   šlápl nebo něco nepěkného   řekl, vystrašeně z toho   udělá závažný   kriminální případ. Jen mě   občas během sledování   této útrpné monumentální   frašky a při cyklickém   okusování nehtů napadla   drobná technická otázka:   když se někdo z obou   táborů non stop mlátícich   se figurek potřebuje   urgentně vyč… nebo vys...   (třeba naše posvátná matka   představená s dekorovaným   XXL stanem na hlavě) - jak   dlouho jí potrvá než (za   doprovodu temně supící   hudby) částečně sejme   svůj mnohovrstevný   umělecký megaoděv?:)) Do   hodinky by se to snad za   odborné asistence dalo   stihnout? A pak se zase v   podobném čase ozdobně   ustrojit a pokračovat v   melodramatickém skuhrání,   koulení modrýma očima a   zabíjení? A dělá se to   přímo v poušti nebo v   nějakých speciálních   kmenových duan d'buin   budkách? A jak se to řeší   v ještě závažnějších   podobných případech, kdy je   vedle sebe na ploše několika   km2 natěsno naklonováno až   několik miliónů shora   snímaných bojujících   plešatých vesmírných   soudruhů jako v závěru   celého díla? Ale vždyť to   už vlastně úspěšně   vyřešil Cimrman při   budování Panamského   průplavu:-). Tak jo. A   druhá otázka - o co se   vlastně se všechny tyhle   silně nervózní namaskované   halloween figurky celou dobu   snažily a co by chtěly ve   výsledku dosáhnout? Obávám   se, že no idea. Nejde tu   zjevně o nic jiného než jen   o to samotné nekonečné   scifi vřískání,   psychopatickou teatrální   nenávist a vzájemnou   velkolepou sado maso herní   vybíjenou před red kamerami   (a v permanentně   šedožlutém barevném   výsledku) za doprovodu   iritující hlukové pahudby   (kdy těch pár našich   privilegovaných   "hrdinných"   postaviček všechny ohnivé   zásahy, pouštní bouře a   svítící meče samozřejmě   vždy úspěšně a   spolehlivě míjejí). Anebo   je to celé v reálu spíš   digitální seriál   "Dunos" - vesmírná   variace na Cali vs. Medellin   kartel?:-) Ať tak či tak, na   závěr této nudné,   přihlouplé a galakticky   animované počítačové hry   excitované publikum ve stoje   a v umělecké závrati   pleská a básní jak   přeúžasný životní   zážitek to byl a milióny   (zrnek koření) se z   vesmírných cinestarových   lodí do hollywoodských   kanceláří jen sypou. Odpad   je v tomto případě myslím   ještě příliš vysoké   hodnocení...

Další z filmů, kde forma   vítězí nad obsahem tak   1000:1, ale forma je v tomto   případě tak dokonalá,   naprosto ulítlá a   permanentně strhující, že   ten obsah nakonec až tak moc   nechybí:) Dvouhodinové   ohlušující motorkářské   brutus apokalypto honění a   cisternové létání v   hlubinách depresivního a   nekonečného pouštního   pekla, kreativně a   nekompromisně vycizelované   do nejmenších bláznivých   detailů (včetně full body   nátěrů a pekelně   optimistických masek všech   zúčastněných). A hlavně   bez impotentních a nudně   vzlykavých   "dunových"   proslovů a vznešeností:   vše se tady jen   nepřetržitě a nekorektně   valí, navzájem drtí a   benzínově vaří - a z   větší části i bez   laciných omalovánkových   digitálních animací.   Šestou hvězdičku   přidávám za našeho   neodmyslitelného heavy metál   kytaristu, který se nakonec   aspoň na okamžik přece jen   na scéně ke konci objevil   (chyběl mi:). Jen nevím   proč tam musela figurovat   právě ta opilá šachistka   (která do týmu nějak moc   nezapadala), když s tím   černým makeupem na obličeji   a pár proceděnými slovy by   bylo skoro jedno kdo to je.   Ale nakonec to až tolik   nezkazila... A hudba skvělá   - na rozdíl od rutinně   sterilního Zimmerova pop   DUNění... Prostě totálně   šílený nářez! Hmm, a v   kině jsme byli totálně...   4... (dementi? :)

Po nadějném úvodním   záblesku se z toho stává   rutinnní a samoúčelně   zvrácená výstavka jakýchsi   čím dál nechutnějších (a   zároveň většinou i dost   hloupých) úchylů a   psychopatů v interakci s   místní skupinkou družně   pracovitých četníků a   četnic v čele s cáklým,   leč detektivně prý velice   zdatným Luciferem - pardon   Lutherem ... Zápletky a   jejich řešení (včetně   rodinných a přidružených   konstelací) běží tak   trochu jako na xeroxovém   pásu, spolehlivé odhalení a   přesná lokalizace jsou vždy   jen věcí krátkého a   zázračného studia   nějakých archivních   počítačových podkladů a   svůdná psychopatická   "asistentka" v   osobě zatím neobviněné   brutální vražedkyně je už   jen úchylnou třešničkou na   tomto bizarním umělém dortu   ... DC chvílemi mluví jako   osvícený shakespearovský   poeta a hlubinný psycholog   aby následně jak debilní   dežo rozmlátil ve vzteku   okno, byt nebo počítač ....   díky, stačilo ... zlatý   Bosch ...

Pokud tolik lidí nachází   upřímný požitek a hluboké   zalíbení v tomto odpudivém   žumpoidním hospodském   zvratku, opět to bohužel   svědčí o mentální úrovni   a převažujících hovnotách   značné části současné   české populace. Praotec si   na Řípu v hrůze skrývá   hlavu do dlaní, ve zbytku   civilizovaného světa se nám   smějí a z trůnů se na nás   šklebí vulgární ožralý   dement spolu s vypatlaným   mafiánským psychopatem. Kde   domov můj ...

Šjámalan už definitivně   zešjálel. Bohužel. Tento   choromyslně melodramatický   zblitek se v blázinci nejen   odehrává, ale zjevně v něm   byl i počat. A tvůrce by   měl už asi vážně   pomýšlet na přesun svého   trvalého bydliště tamtéž.   Generátor náhodných   chaotických obrazů a   psychopatických žvástů, v   čele s odpudivou a   pološílenou přednostkou   ústavu. Věřím že spousta   mých nedobrých činů byla   dnes odčiněna absolvovaným   dvouhodinovým očistným   utrpením, po němž konečně   nastalo kýžené Vykoupení z   věznice Cinestar.   Rozpolcený, znuděný,   rozpuštěný a (konečně)   vypuštěný ... Jedna   hvězdička ze soucitné   nostalgie ke krásné (a   bohužel dávné) Vesnici ...   Jinak ryzí odpad.

Během filmu jsem si po   většinu času připadal jako   na nějaké zmutované,   extrémně hlučné a   monotónní technoparty s   občasným osvěžujícím   postřikem z hovnocucu z rukou   okolních vesničanů. Nolan   se zjevně inspiroval   Amadeovým prděním pozpátku   a v zoufalé snaze vymyslet   něco super originálního ze   sebe vytlačil tento silně   vyumělkovaný a za vlasy   přitažený blábol, proti   kterému obvyklé   ohrožující asteroidy, zlí   mimozemšťané či   přehřátá zemská jádra   působí ještě jako velmi   realistické a věrohodné   zápletky. A tak možná už   po stopadesáté můžeme pár   vteřin před plánovanou   katastrofou napjatě sledovat   velkolepou a perfektně   odsýpající mega akční   záchranu našeho nádherného   světa a všech jeho   úžasných obyvatel - tedy   samozřejmě až na jednoho   (uff, to se nám ulevilo),   tentokrát v rukou   nesmrtelného a   nezranitelného kung fu   černouška a jeho kúl   parťáka (s nejnovějšími   modely kreativních   re-časovačů v kapse),   kterým zdatně a ve volném   cvičebním úboru se-kunduje   invertovaná Ivana Chýlková   (sorry, nemůžu si pomoct:)))   obdařená terminátorovskými   samoléčivými schopnostmi a   v pozadí permanentně   vyklusává všudypřítomný   hlučný kompars ve vestách,   ověšený kalašnikovy,   vysílačkami a rychlými   botami. A jak to vždy v   podobných případech v   rámci dojemného a náhle   relaxačního cool konce   vyznívá, jako by pak   všichni zachránění tady   už v radosti, plné kondici a   nekonečném štěstí   nerušeně setrvali navždy a   napořád. Dovedu si   představit že místní   artofilové budou v této   povrchní, omšelé a rutinní   slátanině hledat mnoho   hlubokých souvislostí i   filozofických nadstaveb, ale   jak byla ta pohádka o h*vnu a   biči ? :) Chtěl jsem   štědře udělit jednu   hvězdičku aspoň za zjevně   vysoký technický rozpočet,   ale za nejodpudivější   filmovou pahudbu, kterou jsem   kdy slyšel, ji beru zpět a   dávám poctivý,   čistokrevný a neinvertovaný   odpad. PS: a jak pořád   chtěli do toho Osla, asi   netušili že tam budou   nejdřív muset do povinné   desetidenní karantény (ve   filmu je její dokumentární   průběh z pochopitelných   důvodů vynechán) a teprve   pak budou moci zase   pokračovat v honění   plutonia ;)