12

Tedy neznám ruský soudní   systém, ale má pocit, že   systém dvanácti porotců   patří do anglosaskýho   práva, ve kterém se   rozhoduje v trestních   řízeních. Nebývá   příliš časté, aby remake   filmy se natáčely tak, že   původní film vznikne v USA a   jeho novější zpracování   vznikne v jiných státech. Do   toho nezapočítávám   italské a německé pokusy o   vytváření různých filmů   dobrodružných,   katastrofických či   thrillerů, které bývají   jen méně povedenými   kopiemi.
Dvanáct.   Dvanáct rozhněvaných   mužů. To je totiž původní   film. Geniální a plný   napětí. Tady? Tady se jedná   o nepovedený remake.

Popravdě jsem se ruského   remaku legendárních "12   rozhněvaných mužů"   trochu obával, především   kvůli jeho takřka   dvojnásobné délce. Nakonec   jsem velice překvapen a   ruská verze se té americké   s klidem vyrovná a ani délka   není neúnosná. Opět jsou   zde skvěle vykreslené   charaktery, dusná a   stupňující se atmosféra,   bezchybné herecké výkony a   především se nejedná o   doslovný přepis originálu   bez jakékoliv inovace. Po   pravdě film jde jinou cestou   a s Lumetovou verzí se   shoduje jen v tématu 12   porotců, kteří rozhodují o   vině a nevině mladého   chlapce. Film je díky své   délce   "rozmáchlejší" a   více se zaměřuje i na   samotného odsouzeného a   nejen na místnost plnou   porotců. Délka snímku je na   konverzační téma přeci jen   dlouhá ale ikdyž by se   možná dala zkrátit   nedokázal bych vybrat scénu,   kterou bych vyhodil. Líbilo   se mi to stejně jako   originál a chvílemi možná   i o něco více, proto plný   počet.

Já též byla velmi   spokojená. A jsem ráda, že   se režisér od struktury   původní filmové verze z   roku 57 vzdálil poměrně   výrazně.
Dvanáctka   je totiž o mnoho   košatější, vše se   neodehrává jen v jedné   místnosti, ale jsou tu hned   dvě hlavní dějové linie   (druhá v Čečensku). Je   rozhodně v mnohém i   nadlehčenější, překvapil   mě svěží vtip, který jsem   tu ani nečekala. Možná   nejvíc fascinující však   byla mentální odlišnost   mezi ruskými a americkými   porotci v rozhněvaných   mužích. Taky tu nebyla jedna   hlavní postava, která děj   táhla, ale všichni měli   svoji dominantní   "chvilku", nutno   dodat – úchvatnou chvilku.   Nejlepší na filmu byly   právě jednotliví porotci,   přičemž skoro každý   působil tak nějak jako svoje   vlastní karikatura. Herecké   výkony opravdu stály za to.   Jako celý film, doporučuju.

Dvanáct
Povedená soudní drama o   dvanctičlenné porotě,   která rozhoduje o vině či   nevině mladého   čečeňského muže. Osobně   si myslím, že byl film až   moc dlouhý. Nicméně   životní příběhy   vyprávěné jednotlivci z   řad porotců dokázaly   diváka strhnout a úplně   pohltit. Ta atmosféra plná   syrovosti a vášně byla   naprosto přesvědčivá a   některé scény byly opravdu   drsně vyhrocené. Trošku mě   ale zkamal úplný závěr   filmu, protože jsem se   nedozvěděl, co se stane s   mladým Čečencem po   propuštení.

Přemístěte se na východ,   přimíchejte konflikt s   Čečnou, 13. komnaty   porotců, hudbu místy   přípomínající doprovod   videoher a máte... Dvanáct.   Coby znalec původního filmu   Dvanáct rozhněvaných mužů   budu nad Michalkovovým dílem   skákat radostí jen těžko.   Natočil si to zcela po svém,   ale přiznám, že   originálně. Barevnost   tělocvičny nepříjemně   kontrastuje s případem a ti   dědové spíš než porotce   ztvárňují 12 babek na trhu,   které se přou kvůli   kvalitě brambor.

Ve srovnání s původními   Rozhněvanými muži působí   tento film dost zdlouhavě a   přitom nenabízí vesměs nic   novýho. Sice se zde najde   pár dobrých momentů ale   celkově atmosféra není   taková a raději se znovu   podívám na originál.

O 50 let mladší doba ani   přesun na východ tomuto   tématu neubral na   působivosti. Výborní   neznámí herci. Jeden z mála   remaků srovnatelný s   originálem.

Přišla jsem z kina a pořád   nad tím filmem   přemýšlím... a tak se   pozná dobrý snímek, ne? :)   Zvláště konec filmu byl   úžasný.
Za 2 a půl   hodiny jsem poznala 12   naprosto odlišných   charakterů, nespočet   životních příběhů, boj o   lidskou důstojnost... ale i   krutost a rasismus.
Výborný film   nepotřebuje efekty!   potřebuje myšlenku,   zpracování a herce. Všechny   tyto tři podmínky kvalitní   podívané (plus mnoho   dalších) se našly v tomto   snímku. Tleskám všem, kdo   se na něm podíleli a smekám   svůj pomyslný klobouk!

PS: četla jsem   drama 12 rozhněvaných mužů   v knižní podobě...je to   úplně o něčem jiném,   hodně dělá i doba a místo,   kde se děj odehrává   (Amerika X Rusko). Jen   myšlenka (12 soudců   rozhoduje, co se zločincem a   navzájem se ovlivňují a   poznávají) zůstala stejná.   Ale konce vyzněl dost jinak.

Nikita Michalkov mě opět   nezklamal..12 je film nad   kterým musíte přemýšlet.   Příběh je velmi zajímavý,   herci vůbec nejsou špatní a   i přesto že je film dlouhý   vás od začátku do konce   baví..100%..jsem   spokojená..návštěva kina   stála za to

Klasicky Michalkov
Kdo čekal remake původního   filmu (to už mimochodem   natočili amíci sami) bude   asi zklamaný, protože tento   typ souzení máme spojený   především v anglosaském   světě. Michalkov se vždy   snaží o vnesení   "ruské duše" do   typicky západních témat.   Myslím, že se mu to povedlo.   Velmi. Díváme se na   příběhy, kterým jako   Češi rozumíme, ale pro   které nechceme mít   pochopení. Konec filmu, kdy   se staví do rozporu   spravedlnost vs. zachování   života (spíše   "života") je   Michalkovým vynikajícím   nápadem.

každý má svou třináctou komnatu
Opravdu působivý snímek o   lidech, kteří jsou   okolnostmi donuceni obrátit   se ke svému nitru. Každý   máme svá tajemství, každý   máme ve svém nitru něco, o   čem se nemluví buď vůbec   nebo jen s těmi   nejbližšími. Co může   způsobit, když nás   okolnosti přinutí se   vyzpovídat před cizími   lidmi, kteří se však díky   tomu navzájem stanou svými   důvěrníky? To vám tento   snímek ukáže opravdu velmi   zdařile. Rozhodně se   nenechte odradit tím, že jej   natočil, mimo jiné velmi   zkušený a skvělý, ruský   režizér...