Carmen

Po 37 letech jsem se opět ponořila do tohoto   strhujícího tanečního filmu. Už tenkrát, na   začátku 80. let mě naprosto uchvátily   flamencové kreace, kterými Carlos Saura   prostřednictvím choreografie Antonia Gadese ve   zkratce interpretuje příběh dívky Carmen. Je   zajímavé pozorovat, jak odlišně jsem snímek   vnímala ve 19 letech a jak jej vnímám dnes.  
Spojení vynikajícího flamenca s nádhernou   operní hudbou je geniální a pohled na všechny   tanečníky a tanečnice mě opravdu naplňuje   euforií. Jednotlivé pasáže, kdy se střídá   nácvik, děj opery a civilní život, se plynule   prolínají a černé závěsy na všech stěnách   symbolicky připomínají divadelní oponu.  
Obvykle v komentu něco kritizuju... teď mi   nějak došel dech.

Pořád nic... jen další pozvánka na zkušební   hodiny, při kterých dojde k osobním techtlím s   následným přechodem k mechtlím, docela   nešťastně zakompovaným do nosného příběhu,   a co hůř - bez vášně, bez katarze. Dál už   je to o podmračených ksichtech, dupání,   trhání hlavou a obstarožních tanečnících...   no dobře, ještě o dvou opravdu působivých   tanečních scénách. S povděkem tak lze   kvitovat už jen osvěžující přítomnost Laury   del Sol, svou živočišností a jiskrou   vynahrazuje pohled na ty strhané, věčně   nasupené rašple, vyskytující se ve velkém   především v první části - Krvavé svatbě. A   přitom Carmen - taková sázka na jistotu...   Hádám, že se musí obracet v hrobě, spolu s   Bisetem, každý ve svém, přirozeně...

Zatímco ve svých novějších   "tanečních" filmech už Saura na   zdání nějakého vyfabulovaného děje   rezignoval, v Carmen ještě něco takového   najdeme. Vztah choreografa s představitelkou   hlavní role v Carmen, jejíž adaptaci právě   nacvičuje, se prolíná s Bizetovým dějem a to   do té míry, že v závěru se rozdíly   stírají, takže závěrečná scéna může být   jak symbolická, tak skutečná. Větší sílu   než tohle přeskakování z reálu do děje mají   ale jako vždycky taneční scény, nádherně   nasnímané, dynamické, úchvatné. Saura   flamenco miluje a svojí lásku dokáže přenést   i na diváka.

Carlos Saura inscenuje Carmen jako taneční film.   Tanečník a choreograf Antonio hledá v   tanečním souboru představitelku Carmen. Herci   sami prožívají osudy postav na jevišti,   hranice mezi skutečností a fikcí se ztrácí, a   nikdo neví, zda k vraždě skutečně došlo.