Černí baroni

Major Haluška, poručík Troník, kapitán Hronec, nadporučík Mazurek, poručík Hamáček. Jsou tak absurdní, a přece tak skuteční. Každý, kdo byl na vojně, potkal podobné a na některé nikdy nezapomene. Opravdu nesmrtelnými se stali díky slavné stejnojmenné knize Miloslava Švandrlíka, která za minulého režimu kolovala mezi lidmi ve stovkách "kopírákových" opisů. A stejně jako lampasáci, patří k nezapomenutelným také svobodník Halík, uvědomělý Dušan Jasánek, kulak Vata, zloděj Ciml, vojín s modrou krví Šternberk, malíř Vločka či buržoazní živel JUDr. Macháček i další svérázné figurky příběhu o často tragických osudech příslušníků pomocných technických praporů (PTP) v 50. letech. Příběh, který je mozaikou těch nejneuvěřitelnějších příhod, začíná ve chvíli, kdy k 66. pomocnému technickému praporu v Zelené Hoře nastupují nováčci a mezi nimi asistent režie Roman Kefalín, jenž se stává pozorovatelem absurdního dění, organizátorem veřejné estrády s recitací pokrokových básní, chovatelem erárních prasat, zběhem, a nakonec nepřímo také příčinou katastrofy v podobě generálských prověrek.

Zdroj: Nova

Zdařilý filmový přepis populární knihy Miloslava Švandrlíka.
Major Haluška, zvaný Terazky, kapitán Ořech, poručíci Hamáček a Troník, nadporučík Mazurek, kapitáni Honec a Hořec. Kdo by je neznal? Jsou tak absurdní a přece tak skuteční. Každý, kdo byl na vojně, některého z nich potkal, ale opravdu nesmrtelnými se stali díky slavné knize Miloslava Švandrlíka. Stejně tak svobodník Halík, uvědomělý Dušan Jasánek, kulak Vata, zloděj Ciml, vojín s modrou krví Šternberk, malíř Vločka nebo buržoazní živel JUDr. Macháček. A samozřejmě vojín Kefalín, v civilu asistent režie, zde vypravěč příběhu. Ti všichni jsou svéráznými figurkami Švandrlíkovy knihy, vyprávějící s humornou nadsázkou o neveselých, často tragických osudech příslušníků Pomocných technických praporů (PTP), svérázné to složky naší lidové armády v padesátých letech.

Knihu, která za "totáče" mezi lidmi kolovala na stovkách kopírákových opisů, převedl v roce 1992 na filmové plátno režisér Zdeněk Sirový jako jeden z prvních počinů odnárodněné kinematografie.

Zdroj: FTV Prima

Major Haluška zvaný Terazky, kapíitán Ořech, poručící Hamáček a Troník, nadporučík Mazurek, kapitán Honec nebo kapitán Hořec. Kdo by je neznal? Jsou tak absurdní a přece tak skuteční. Každý, kdo byl na vojně, některého z nich potkal, ale opravdu nesmrtelnými se stali díky slavné stejnojmenné knize Miloslava Švandrlíka. Stejně tak svobodník Halík, vojín Kefalín, uvědomělý Dušan Jasánek, kulak Vata, zloděj Ciml, vojín s modrou krví Šternberk, malíř Vločka nebo buržoazní živel JUDr. Macháček. Ti všichni jsou figurkami Švandrlíkovy knihy, vyprávějící s humornou nadsázkou o neveselých, často tragických osudech příslušníků Pomocných technických praporů (PTP), svérázné to složky naší lidové armády v 50. letech. Knihu, která za "totáče" mezi lidmi kolovala ve stovkách kopírákových opisů, převedl na filmové plátno Zdeněk Sirový. Pokusil se zde spojit volný sled epizod v souvislejší příběh a prohloubit psychologickou motivaci jednání postav. Spiše než o prvoplánovou zábavu jde o zásadnější pohled (i když v rámci komediálního žánru( na těžkou životní zkušenost, která poznamenala generaci 50. let. Nejúspěšnější titul prvního období privatizované kinematografie.

Film Zdenka Sirového Černí baroni byl natočen podle vybraných epizod ze slavné stejnojmenné knihy Miloslava Švandrlíka. Černými barony byli nazýváni příslušníci tzv. Pomocných technických praporů (PTP), jež v padesátých letech tvořily speciální složku naší "lidové" armády. "Černí" byli podle barvy výložek, "baroni" pak podle toho, že jako jediní tehdejší vojáci prezenční služby měli peníze, neboť část mzdy za pracovní výkony dostávali v hotovosti. Zajímavé bylo sociálně politické složení těchto jednotek: k "pétépákům" byli přidělováni odvedenci na jedné straně pro tělesnou vadu, jako např. politicky uvědomělý, ale "na prsa slabý" redaktor závodního časopisu Rudá vatra Dušan Jasánek, nebo asistent režie Roman Kefalín, na druhé straně pro kriminální minulost (zloděj Ciml), pro rasový (Cikán Kotlár) nebo třídní (feudál Šternberk, buržuj JUDr. Macháček, kulak Vata, duchovní Štětka) původ, většinou však prostě proto, že se v civilním životě projevili jako lidé "málo uvědomělí a režimu nepřátelští" (akademický malíř Vločka, sprosťák Voňavka). Stejně jako samotní "pétépáci" stáli na okraji či dokonce pod okrajem vojenské hierarchie i jejich velitelé, obecně se vyznačující mimořádně zvýšenou dávkou stupidity. Tyto okolnosti výrazně umocnily projevy obligátního vojenského humoru, z něhož Miloslav Švandrlík - poučen Haškovým Švejkem i vlastní zkušeností - vydatně těžil. Komické historky jsou však jen odvrácenou stránkou osudu "pétépáků", provázeného většinou událostmi smutnými a tragickými. Tvůrci to naznačují v úvodních dokumentárních záběrech z filmového týdeníku z roku 1952 i v dedikaci filmu. - Černí baroni vznikli v koprodukci společnosti Space s FSB a s firmami MTI a Riosport-Press. Svým námětem a zpracováním se podobají Tankovému praporu. A díky notoricky známé předloze mají šanci na značný divácký ohlas.

Autor/Zdroj: Bartošek Tomáš/Filmový přehled