Dveře dokořán

Obsah filmu, tak jak jsem si ho přečetla,   vypadá zajímavě, neboli scénář dobrý, ale   režisér z toho dokázal vytvořit pouze   nekonečnou nudu, kterou občas prosvětlí   prostitutka v podaní Very Farmigy. Jude Law je   sám o sobě unylý a nevýrazný, Binoche   jakbysmet. Takže výběr herců se na tom také   svým dílem určitě podepsal.

Osa příběhu je výborná.Vzniklo ale   průměrné vztahové drama,které nejde až na   charakterovou "krev" tak, jak to znám z   dánského režisérského hnutí manifestu Dogma   95 a od manifestu odvíjející filmy..Příběh   není moc rozvrstvenný a na můj vkus povrchní   díky ne moc hlubokým charakterům postav (což   je základ pro konverzační vztahový film).Je   poznat,že drama je více jakoby americké,než   evropské.Nic proti americké produkci ale   nemám.Dveře dokořán je lepší průměr.

Sice je český název filmu "Dveře   dokořán", ale tady rozhodně nikdo nikomu   dveře ani nic jinýho dokořán neotvírá. Ba   právě naopak. Mladý gang souvisle vykrádá   prominentní kancelář jedné firmy,   projektující novodobý Londýn. Při   několikáté loupeži se majitel rozhoidne firmu   hlídat sám. Načape pachatele a honí ho až do   jeho bytu...ale poměry v jeho rodině a poměry v   rodině onoho mladého loupežníka ho donutí   udělat kroky, které jdou nad rámec toho, co je   běžné... Silný životní příběh dvou   různých rodin, mající zcela různý původ a   životní podmínky.

Oproti "Anglickému pacientovi" nebo   "Návratu do Cold Mountain" méně   rozmáchlé ale o to působivější drama,   rozehrávající známé téma setkávání lidí,   pokoušející se nalézt lásku u lidí, které   ani skoro neznají. V tomto případě se jedná o   architektura, který už nezvládá život s   přítelkyni a nevlastní dcerou trpící autismem   a bosenskou emigrantkou jejíž syn vykrade firmu   zabývající se architekturou a jejíž   spolumajitelem je právě zmíněný architekt.   Film stojí převážně na výkonech Judea Lawa a   Juliette Binoche. Pozadu však nezůstává Robin   Wright Penn ani chytrý scénář a citlivá   režie. Škoda, že už se od režiséra   nedočkáme žádných filmů.

Člověk by ani nevěřil, že tvůrce oskarových   srdceryvných spektáklů dokáže natočit také   něco civilního a neafektovaného. A vida –   film Dveře dokořán, který vznikl podle   Minghellova vlastního scénáře, takový je –   relativně střízlivý, místy vtipný a   přiměřeně emotivní snímek o mladém   architektovi, jeho přítelkyni, její neurotické   dospívající dceři, bosenské imigrantce a   jejím nezvedeném synkovi. Minghella do filmu   dostal vše, co má zjevně rád –   charismatického Juda Lawa, Binocheovou   brnkající Bacha i hudbu Gabriela Yareda, tedy to   dobré a ještě lepší ze svých předchozích   děl. Konec je pravda takový britský – hlavní   hrdina dokáže přijít na to, kde je jeho místo   a imigrantka poté, co splnila svůj úkol,   poslušně odchází zpátky na svůj divoký   východ, ale nic není dokonalé, právě tak jako   vztahy mezi lidmi.

Velice silný příběh plný zvratů, naděje,   lásky, touhy a zmaru. Film, který stojí za to   vidět vícekrát.

Jsou filmy, které se vám dostanou až na dřeň.   Dveře dokořán, alespoň v mém případě, mezi   ně určitě patří. On ostatně Anthony   Minghella je jen málokdy předvede něco jiného   než silný příběh. A opět vsadil vsadil, jako   i ve svých předešlých filmech, na Judea Lawa,   který nezklamal a byl vynikající.