Fotograf z Mauthausenu

Téma druhé světové války mě nesmírně   zajímá, přesto jsem měla zatím mezery co se   týče filmů přímo o koncentračních   táborech, tento je tedy můj první (alespoň co   si pamatuji) a velmi se mi líbil. Ano, nejspíš   tu nebyly vykresleny všechny hrůzy, jaké se v   podobných zařízeních děly, ale to přeci   nevadí. Film se zaměřoval spíše na   sledování živoření těch   "privilegovanějších", kterým bylo za   dobré chování umožněno i mít uvolnění ve   formě styku s dívkou, za což jsem ráda, že   zde ukázali, neboť to není asi až tak známá   věc. Ukázali zde taky, že i na takovém místě   se lidé měli stále potřebu bavit, navazovat   přátelství... A také díky odvaze některých   máme dodnes možnost vidět na fotografiích,   jaké to tam opravdu bylo. Za mě tedy super film   - nechybělo napětí, akce, i nějaké to   uvolnění ve formě zábavy (divadlo), i   brutalita, násilí, zoufalství, ale i naděje.   Hlavní hrdina neskutečný sympaťák, jeho   přátelé též.

O hrůzách v koncentračních táborech už toho   bylo natočeno více než dost, ale jak je tímto   snímkem vidět, náměty ještě stále jsou.   Tentokrát se na to podívali španělští   tvůrci a to prostřednictvím španělského   vězně Francesca Boixe, který v koncentračním   táboře Mauthausen působil pro německé dozorce   z řad SS jako fotograf, který se vzniklé   fotografie, jako důkaz dění za zdmi tábora,   později za každou cenu snažil zachránit. Film   natočený na základě skutečné události, ve   kterém se tvůrci snažili i o scény dle   dochovaných fotografií, které jsou ukázány na   konci během závěrečných titulků. V. Boix   zvěčnil bídu a degradaci vězňů v celé své   ryzí nahotě. Není divu, že se takovýto   materiál Němci snažili zničit. Mnohé scény   samozřejmě už známe. Jako třeba schody smrti   v kamenném lomu. Snímek je tímto hodně   podobný našemu českému 'Přežil jsem svou   smrt' (1960) s Františkem Peterkou v hlavní   roli, jehož příběh se v Mauthausenu také   odehrává. Rozdíl je pouze v postavách. A však   přeci jen mají jedno společné. Oba byli   komunisté. Španělský snímek však velice   zaostává v dramatickém charakteru. Zvěrstva   členů SS nejsou tak šokující, jak by   správně být měli. O nějakých emocích se   nedá hovořit už vůbec. Možná je to   způsobeno tím, že je v určitých scénách   znát poetický tvůrčí nádech, což je v tomto   případě spíše na škodu. Pokud to tedy mělo   sloužit k dalšímu varovnému vyzdvižení   nacistické krutosti, tak v tomto případě to   hodně ztrácí na bodech. Po výpravné stránce   nelze nic upřít. Snímek je dějově   minimalistický a tak spíše působí jen jako   obyčejná jednoduchá vyprávěnka.