Holubník [TV hra]

Milovníci přírody se většinou našli jen na   vesnicích a v této televizní povídce je máme   dokonce ve dvou generacích. Děda a vnuk.   Dějově jde o holubník stojící toho času již   na nevhodném místě, který kdysi využíval pro   chov holubů děda a nyní k tomu inklinuje i   vnuk, i když ne zrovna kvůli holubům. Holubník   však vadí majetnému pražákovi, který   prostranství kolem zastavěl a chce za každou   cenu holubník zbourat. Svým způsobem je to   další filmová ukázka faktu, neb něco   takového bylo použito skutečně mnohokrát,   proč lidé z vesnic pražáky nemají zrovna v   lásce. Kromě jeho zlovůle, kterého Josef   Vinklář zahrál prostě nádherně, tu máme   přiklánění se k ochraně ptactva   prostřednictvím onoho vnuka v podání Gustava   Bubníka a krásná poetika s Josefem Kemrem, coby   dědou ve vztahu k přírodě a dobru mezi lidmi,   ve kterém se poukazuje na příliv civilizace a   ničení přírody. A samozřejmě na vztahy mezi   lidmi. “Všechno se jednou promění v prach.   Důležitý je, jaký jsou lidi. Jak se chová   jeden k druhému. Mezi lidma by nikdy neměli   stát věci. Věci jsou přece od toho, aby   pomáhali lidem na cestě k sobě a ne naopak.”   Svým způsobem tedy moralizační příběh v   jednoduchém televizním podání, který má co   říct i dnes. Jako zajímavost lze uvést   filmový debut čtrnáctileté dcery Vladimíra   Menšíka Martiny Menšíkové, kterou tu   jistojistě nikdo nepozná.