K zázraku

Terrence Malick dokáže diváka vtáhnout do   záběru silou, která se může rovnat až   osobnímu zážitku - čemuž přesně odpovídá   úvodní sekvence, plná štěstí z lásky,   které na sebe váže další radosti a dveře k   vnímání ostatních krás života rozrazí   dokořán... Výsledkem je téměř dvouhodinové   defilé něhy špalírem slunečních paprsků v   nekonečných procházkách přírodou,   Paříží, americkým zapadákovem a   poloprázdným bytem, doprovázené na slovo   skoupou samomluvou myšlenek, vytržených z   kontextu... Z uvedeného musí být patrné, že   To the Wonder nebyl stvořen pro lecjaké   malickovce, ale přímo pro ultramalickovce,   kteří i po šestnácti minutách nepřetržité   infantilní hravosti Olgy Kurylenko nezačnou   skřípat zubama a škodolibě nežehnat její   zálibě v balení kufrů a velkodušně   přehlídnou i přítomnost Bena Afflecka, který   vzhledem k minimu dialogů nemá mnoho   příležitostí přiživovat fámy o jeho   hereckých schopnostech a v podstatě se filmem   jen tak periferně propotácí... naštěstí.   Téma koloběhu očekávání, hledání,   nacházení a selhání se kromě partnerských   lapálií dotýká i kněze hledajícího Boha a   smysl svého poslání a je pojato přes těkavost   okamžiků, kdy se ze dvou solitérů stává   milostné sousoší, nenápadně podléhající   erozi z dopadající tíhy všednosti, na pomoc   jsou přizvány záběry, z nichž každý druhý   může stát modelem pro prázdné malířovo   plátno, provázané oduševnělou kompilací   andělsky krasné hudby... bohužel, tady jako   jinde platí, že i ty nejvybranější lahůdky   se přejí a v tomto případě chcete udělat   hodně brzy klasický pohyb rukou směrem ke krku,   který značí , že máte dost, nicméně ,   časem si možná rádi vzpomenete, jak jste se   tenkrát poměli... Podobně rozporuplně na mě   zapůsobil i další Malickův obrazový opus, ale   jelikož mě hodně dostává vizuál a   neuchopitelno, musím se uchýlit k hodnocení   vyššímu, než si snímek skutečně zaslouží.   P.S. Zajímalo by mě, který hejhula vyplodil   anotaci, téměř všechno mimo!