Kachní polévka

Kachní polévka
Patří mezi 501 filmů, které musíte   vidět.
Bratři Marxové, stejně legendární   jako Charlie Chaplin, Laurel a Hardy, Buster   Keaton nebo třeba Harold Lloyd. A já se k nim   dostal až tak pozdě. O Kachní polévce jsem   vůbec nevěděl co si myslet. Chvílemi vše   vypadalo jako povedená satira, ovšem jen do   chvíle, než se objevili dva přitroublí špioni   a předělali vše na grotesku. Zvlášť pak   agent Pinky a jeho nůžky. Objevují se zde i   dvě hudební čísla, z toho to druhé, kde   všichni oslavují válku, je opravdu výborné,   dlouho jsem se takhle nezasmál. Ale abych pravdu   řekl, místy jsem i humor moc nechápal a jen tak   zbůhdarma koukal a přemýšlel, co tím asi   autor chtěl říct.
To, že je Duck Soup   legendou, značí i fakt, že britský sitcom   "Červený Trpaslík" pojmenoval po   této komedii i jednu svou epizodu, a to   "Zkoušku kanálem" (v originále   právě "Duct Soup").
Co říci na   závěr. Snad jen že i starší komedie mají   své kouzlo, některé dokonce i určité   poselství, a mnozí dnešní filmaři by si z   nich mohli brát příklad...

Zasmál jsem se u toho. Trochu mi to připomíná   druh humoru Huntera S. Thompsona. Takový Strach a   Hnus v Las Vegas bez drog a chlastu. Marxové   společně s Busterem Keatonem byli jedni z   nejlepších komediantů. Pro mě více   oblíbenými než Charlie Chaplin.

Pro mě je to nejoblíbenější film s bratry.   Příběh ze svobodného státu Freedonie je   zábavný. Dodnes mám film ještě na kazetě a   užívám si to. Snad ještě Noc v opeře se   vyrovná.

Marxové rulez!
Duck soup je z mého pohledu asi pro dnešního   diváka nestravitelnější marxovská komedie,   protože kadence hlášek je tady až smrtící a   vtipy jsou v kontextu srozumitelné, stejně tak   je film spíše dialogovým než muzikálovým.   "-VYBERTE SI KARTU. -ANO A CO S TEĎ?   -KLIDNĚ SI JI NECHTE, JEŠTĚ JICH MÁM 51."

Kachní polévka je pro mě nejlepší film   Marxů. Jako velké plus beru omezení hudebních   čísel, které v jiných filmech dokáží být   opravdu nudné, narozdíl od pár písní z   Kachní polévky, které mi přijdou rozhodně   zábavnější než zasněné písně   ústředních mileneckých párů (např. ve filmu   V cirkuse). Na druhou stranu se zde objevuje více   němých groteskních scén; tudíž pro toho komu   přijde groteska jako filmový přežitek, nemohu   žádný film Marxů doporučit.

Nijak nadšeně jsem na tuto komedii šel do kina,   ale pak už následoval jeden záchvat smíchu za   druhým. A propadlo tomu i celé kino.   Stříhání, přestrojování, motání se,   dialogy, všemu se chtělo zasmát. Jenže   všichni nemáme stejný smysl pro humor...