Klepání na nebeskou bránu

Umírající muži rozjedou nečekané road movie.   Mělo to humor, neuvěřitelnou akci a opravdu   zajímavý příběh.

Nemít rodinu a mít smrtelnou nemoc u který vím   že to nedám tak se zachovám úplně stejně   jako tady ty dva borci .. Film mě bavil celou   dobu už jen pro svoji myšlenku... Žijeme jen   jednou........

jen pár německých filmů stojí za to a tento   je jeden z nich. Depresivní smutný film   probíhající skoro celý jako černá komedie, o   akci a vtip není nouze. Občas člověk zapomene,   o co vlastně jde, ale vzápětí to hned zase   zjistí. Krásný nápad takhle ztvárnit   poslední přání v malém úseku života, který   ještě zbývá a to odhodlání a síla to   uskutečnit za každou cenu....Věděla jsem, že   i přes ten veškerý vtip budu brečet na konci,   s tím se počítá už na začátku, ale stálo   to za to a doporučuji shlédnout

Martin je ten správný cool chlapík. Dobře   vypadá. Ženy se po něm otočí. Z žádného   zákazu si nic nedělá. Kouří, kde se mu   zachce. Martin má tumor. V hlavě.
Rudy je   outsider. Dodržovatel pravidel. Nesnáší   kouření. Není právě objektem touhy žen. Je   opatrný. Rudy má rakovinu. Kostí.
A tahle   dvojka se sejde v jednom nemocničním pokoji. Po   zjištění svých diagnóz se opijí nalezenou   tequilou a protože Rudy nikdy nebyl u moře,   ukradnou auto a vydají se na svou možná už   poslední cestu. Nemají, co by mohli ještě   ztratit. Ukáže se, že tahle cesta bude   protkaná nejen smutně melancholickými tóny,   ale hlavně absurdním humorem. Zvláště když   duo ukradlo ono auto dvěma mafiánským   poskokům. Rozbíhá se řada absurdních situací   od vyloupení benzinky přímo policistovi před   nosem. Přestřelka uprostřed polí.   "Nenápadné" sledování v podání   německé policie. Únos v přímém a   bezprostředním přenosu za přítomnosti   televizní kamery. Splnění   "posledních" přání. A hlavně cesta,   která měla na svém začátku jediný cíl -   moře.
Skvělá německá (!) komedie, protkaná   nitkami melancholie, absurdně směšných   okamžiků, vůní slaného moře i vědomí   neodvratitelného konce.

KLEPÁNÍ NA NEBESKOU BRÁNU

„Jak ses dostal   k policii?“
„Stopem!“

To hovoří za   vše. Praštěná komedie se skvělým,   neotřepaným, velmi odvážným a zároveň   vážným a seriozním nápadem, který byl hrubě   utlučen trapnými vtipy na mafiány a policajty.   V porovnání s Intouchables, která je rovněž   komedií na vážné téma, vypadá Klepání jako   kozí bobky vedle kaviáru. Dalších slov   netřeba. ©

Tohle jsem si zamiloval hned při prvním   shlédnutí a měl chuť to vidět znovu a opravdu   se to neokouká. Netradiční spojení rakoviny s   komedií ale road movie zde funguje skvěle a film   se tak zařadil do mé opravdové topky. Německá   kinematografie mě začala opravdu zajímat a je   tam opravdu hodně pokladů. Škoda že filmy od   našich sousedů se u nás moc nevysílají,   nepočítám-li ty seriálové stupidity.

Klepání na nebeskou bránu
Toto je jedna z nejlepších komedií , které   jsem kdy viděl
Humor je mi velmi blízký a   herecké podání bylo famózní
Nevšední   příběh , který chytí u srdce a přitom se   člověk musí stále smát . Moje hodnocení   vyplívá ze síly příběhu .

Martin a Rudi jsou dva mladí muži, jenž se   zrovna dozvěděli, že umírají na rakovinu. Se   smrtí se nedokážou jen tak smířit. Alespoň   do tý doby, než uvidí moře…A potom je tu   taky dvojka neschopných gangsterů, vezoucí   luxusní Mercedes ukrývající kufřík s   milionem marek na místo určení a je tak   mimochodem taky desítky německých   policistů…
Neviděl jsem příliš filmů   německé provenience, vzhledem k tomu, že   většina věcí která se k nám dostane, jsou   romantický příběhy jež nemám zrovna ve   velký oblibě, vlastně s výjimkou v případě   Manitouovi boty mě nenapadá jediný. Na tuhle   věc jsem byl ale opravdu zvědavej – Pulp   Fiction podle němčourů? Proč ne. Některé   rysy Tarantinovo filmů jsou dobře čitelné,   ovšem celý je to natočený trošku jiným   způsobem – gangsterka bez kapky krve a   jedinýho mrtvýho, přesto velmi stylová, s   šíleným ústředním nápadem a skvělým   provedením – scénář je opravdu bomba, díky   níž tohle velmi sympatický obsazení hlavních   rolí (obzvláště Til Schweiger a dvojka Thierry   van Werveke a Moritz Bleibtreu a policajt   nadšenec Ralph Herforth jsou řízci jak se   patří) kupí hlášku na hlášku a já byl   svědkem mnoha úžasných scén jako vyloupení   banky, bloudění v podzemním parkovišti,   předání pravomocí komisařem na asistenta,   konfrontace v kukuřičným poli, dvě přání,   „svlíknout“ (pěkná policajtka), pumpa nebo   „já jsem taky policista, potřebuju váš   vrtulník.“ Výborně jsem se též pobavil u   několika narážek na jiné filmy jako Pravdivá   romance nebo samozřejmě Pulp Fiction. Velmi   stylový je taktéž soundtrack. Škoda jen, že   je to tak krátký…No, možná budu Němcům pro   příště trochu víc důvěřovat.

Hořkosladká podívaná, která ani po letech   neztrácí šťávu. Navíc se skvělým Tilem   Schweigerem. Vtipné, smutné, sentimentální,   inspirující...

Kvalita made in Germany
I v Německu se dá občas natočit velmi   kvalitní film.Hlavním hrdinům nelze jinak než   fandit a přát jim užití posledních chvilek   života za mafiánské peníze.Film je po celou   dobu velmi originální a nevybočuje k žádným   zrádným klišé.Překvapil mě i konec (velmi   příjemně),kdy samotný mafiánský boss nechá   "zlodějíčky" na pokoji,protože si na   nich už stejně nic nevezme.Peníze budou   pořád,ale...