Koleje osudu

Super film i obsazeni, dokonce me tak zaujal, ze   jsem se vypravil na mista, kde se natacel, projel   celou zeleznici smrti, navstivil Hellfire pass a   dostal uzeh. Jelikoz je tam opravdu pekelny   vedro... Urcite doporucuji jak film, tak navstevu   Kanchanaburi a okoli

Film jsem si vybrala především kvůli   hereckému obsazení a Colin Firth opět   nezklamal. Děj byl strhující a poutavý,   nicméně mi některé scény přišly dost   zmatené a celkově mi přišlo, že film   postrádá myšlenku.

Vlastně jsem se na takový druh filmu vůbec   nechtěla dívat (za to může můj neblahý zvyk,   nečíst si obsah před projekcí, dřív, než ho   vytáhnu z kolonky "chci vidět", z   čehož už neodhadnu důvod, z kterého jsem si   ho tam vůbec umístila) a rozhodně jsem se   nehodlala dozvědět , co se dělo v oné   místnosti, ale dozvěděla... Přesto   převládají rozporuplné pocity, já nevím,   sice si Japonce dost pletu, ale tady jsem si   téměř jistá, že tím, kdo Lomaxe mučil,   nebyl tlumočník, ani jsem nezaznamenala, že by   k úkonům vydával přímé rozkazy, asi jsem   naivní (nebo blbá, chcete-li), ale v mých   dojmech mě utvrzuje i konec příběhu, protože   hajzl zůstane vždycky hajzlem, který svých   činů nedokáže litovat, natož se je pokoušet   čímkoli vykoupit, japonského poručíka tak   vidím jako klasickou oběť války, spolu s   miliony dalších, ve všech konfliktech   lidstva... Je to nerozhodně - buď měl   zkreslené vnímání sám Lomax - díky   nelidskému zacházení - nebo já - díky   rodičům... i když se, minimálně herci,   patrně snažili, mě tedy neoslovili.

Škoda. Tak strhující příběh (navíc podle   skutečných událostí) o vině, trestu,   odpuštění a vykoupení... a tak odtažitý,   suchopárný a pouze popisný film byl podle něj   natočen. Standardně dobrá Nicole Kidman, Colin   Firth se svým válečným traumatem je   uvěřitelný a japonský mučitel, důstojník   Nagase, se za své válečné zločiny   přesvědčivě stydí, ale co je to platné,   když mě jejich příběh ani na malý okamžik   nedostal „k sobě na plátno“. Natočit   řemeslně zručně hnusnou džungli, hnusné   Japončíky a šílený vražedný pracovní   lágr, kde lidský život neměl cenu ani   jediného železničního pražce, to samo o sobě   k vybuzení empatie nestačí. A to finále?   Konečně sedí Eric Lomax u stolu proti svému   mučiteli... ale nezeptá se: „Měl jsi z toho   mučení radost? Věděl jsi už tenkrát, že   pácháš zlo, ale užíval sis to? Jak by ses   teď pomstil, být na mém místě?“ A podobné   otázky na tělo. Takže ani nedostane žádnou   drsně pravdivou odpověď, jakou dostala   například Sigourney Weaver od svého mučitele a   znásilňovače Bena Kingsleyho ve filmu Smrt a   dívka (tohle doporučuji jako působivější   film o pomstě a odpuštění).

film k zamyšleni
Námět a výkony herců i celý film mě   nadchnul. Válka je vždy hnusná, ale co člověk   dokáže dělat jinému člověku je snad ještě   odpornější. Škoda, řHY]