Krajina přílivu

Co to jako mělo být!? Nějaká zvrácená   nechutnost s Jeffem Bridgesem v životní roli?   Neoddiskutovatelný psychologický přesah zjevně   přesahoval mé chápání, přesto jsem dospěla   až k závěrečným titulkům, snad v   očekávání smysluplného rozuzlení. Ocenění,   jako vždy u T. Gilliama, zasluhuje kamera,   výprava a masky, také dětská herečka byla   skvělá, většina fantazijních vizí však   urážela můj jemnocit a kromě vyvolání   dávicího reflexu nechápu jejich hlubší   význam.

Únik jinam.
Tak mi zase jednou nějaký film (ne)pěkně   nakopal do koulí... A to si pište, že to   bolelo !
„ Sedím už nějakou dobu v křesle,   led na obkladku už dávno roztál, i loužička   pode mnou dávno uschnula. Sedím, v hlavě mi   šumí větrem proháněná tráva Krajiny   přílivu spolu s dokouřenou trávou,   rozpíchané ruce začínají fialovět a čas   klidně, bez zbytečného kraválu, ubíhá. Moje   milovaná dcerka se o mě moc hezky stará, to   zase jo, na to, že je vlastně ještě dítě.   Ale to víte, už má svůj vlastní únikový   svět a vlastní neštěstíčka – tuhle jí   jedna její morbilní panenka náprsťačka   zahučela do králičí nory. To bylo slziček!
  Měl bych se přinutit vstát a jít se seznámit   se sousedy, určitě jsou to zajímaví lidé,   nebo se aspoň projít ke trati a pozorovat   projíždějící vlaky, ale nějak se mi už   nechce vůbec nic... Tak si tu jenom   odpočívám v křesle, film už dávno dohrál,   kolem mne se šíří nasládlé ticho, a já mám   takový divný pocit. Jako bych se už pomalu   začínal kazit...“
Nádherný, podmanivý,   mrtvolně zahnívající film, který bych ovšem   nerad doporučoval svým kamarádům, a myslím,   že dokonce ani nepřátelům, se v závěru zcela   nečekaně zvedne z křesla, zanechávajíc po   sobě fleky od rozkládajících se tělních   tekutin a vydá se k vlakové trati s jedním   akčním výbuchem a katastrofou jak řemen, a   závěrem, který snad může být něčím jako   jiskřičkou katarze. Jiskřička, která v   budoucnosti zažehne nový požár? Pokud by Terry   Gilliam někdy (nedejbože!) natočil   pokračování příběhu, rozhodně to chci   vidět! Jen bych si před tím pro jistotu asi   šlehnul zlatou dávku...

P.S. Fiškusům,   kteří zařadili tento film do žánru černá   komedi/scifi a v textu distributora uvádí   „optimistický i neskutečný, humorný...“   závidím jejich šťastné dětství, plynulé   zásobování kvalitní trávou a smysl pro   černý humor (sic!). Ale to nic, nebudu z toho   dělat drama... ;-)

Problém Grimmů byl v tom, že se blázen pokusil   natočit film pro lidi. Lidi nenadchnul a kolegy   blázny zklamal. V případě Krajiny přílivu   zůstal blázen bláznem, lidi mu to většinou   zase moc nežerou, ale blázni jsou spokojení.   Jsem spokojený, takže nechci domyslet co z toho   podle mojí teorie plyne. V Gilliamových filmech   je nějaký ten "spodní výr" vždycky   přítomný, ale Tideland mi připadá zatím snad   nejzlověstnější. Kdeže je Terryho tradiční   oslava snílkovství. Haluconogenní   dobrodružství Jelizy-Rose (nebo spíš Alenky?)   mají hodně morbidní, šílenou pachuť, skoro   nepříjemné erotické pnutí a nekonkrétní   nebezpečí číhá na každém kroku. Zdá se mi,   že Gilliam v Alence vyhmátnul podobné fazety   jako svého času Švankmajer, ale dal jim   samozřejmě svůj originální kabát. Chápat   tuhle temnou taškařici si zatím netroufám,   důležité ale je, že jsem jí určitě neviděl   naposled. A to znamená, že mě Gilliam zase   dostal.

Tak nějak jsem ze začátku nechápal co se   vůbec děje. Hodně ulítlé. Potom jsem si na to   asi zvykl a mám vcelku dobrý pocit. Hlavně mi   připadalo, že už tenhle(podobný) námět už   někdo použil, ale líp.

Typicky Gilliamovský příběh, lehce morbidní a   hodně fantaskní. Jen je potřeba být správně   naladěn a chápat právě tu fantazii, která je   vlastní Terry Gilliamovi. Přiznávám, že já   do této kategorie nepatřím. Svým způsobem to   je příběh jistě zajímavý, ale podávaný tak   trochu nudným způsobem.

To je tak divnej film, kouzelně divnej, řekla   bych jeden z nejdivnějších filmů co sem kdy   viděla, ten film je úžasným příkladem toho,   že lidská fantazie je bezedná studna, že se   tam dá najít opravdu kde co a poskládat z toho   příběh co má hlavu a patu, kterej vás   nepustí až do samýho konce. Řekla bych, že to   chce víc takovejch filmů! Gilliam mě opět   nezklamal (teda až na ty Grimmy...:).

Zajímavej pohled do mozku mladé holčičky, film   je natočen jakobyste byly celou dobu na LSD, jak   taky může vnímat svět holčička která byla   vychována otcem, který každý den chodí na   ´´heroinovou´´ dovolenou... Dobrý,   zajímavý, celkem depresivní a hlavně   Gulliamovský tak, jak jsem na to u něj zvyklý.   I když s blížícím se koncem filmu mu   docházel dech, čekal jsem nějaké rozuzlení a   ne něco co jsem předvídal od poloviny   příběhu, tím filmu docela ublížil, mohl   sahat mnohem výš! Jo, ješte musím podoktnout   že herci a kulisy byly vinikající.

Když jsem šla na tenhle film do kina, měla jsem   přečtených několik hodně negativních kritik,   přesto jsem si nového Gilliama nechtěla nechat   ujít. Takže jsem nic nečekala a už vůbec ne,   že mě Krajina přílivu takhle nadchne. Jestli   se něčemu dá říkat úlet, tak tohle je úlet   od začátku do konce. Samozřejmě chápu, že ne   každý ho zkousne, ale záleží na úhlu, z   jakého se na film díváte. Jakmile vám uniká   Gilliamův pohled, těžko se s ním sžijete. Ale   když pochopíte, že jste se ocitli ve světě   fantazie desetileté holky z hodně nestandardní   rodiny, která nedovolí realitě, aby jí jakkoli   ublížila, máte z Krajiny přílivu hrozně   pozitivní pocit a všem těm bizarnostem se s   chutí zasmějete.