Kvílení

Vždycky jsem si chtěla přečíst Ginsbergovo   Kvílení, ale znáte to, jedno pro druhý..., tak   proč nevyužít příležitost a nenechat si   dílo předložit v podobě téměř autorské?   Lze se domnívat, že tvůrci byli dílu schopni   porozumět natolik, že mohli předat dál a   zřejmě udělali, co mohli - od výběru Jamese   Franca, přes hrané čb pasáže míchané s   dokumentárním stylem v barvě, dobové záběry,   fantasmagorické animace, atmosférický piano   doprovod až po přednes poezie samotné - to vše   vcucne diváka do víru básníkova   pološílenství, i když v momentech, kdy je už   už navázáno tenké pouto pochopení, dochází   k jeho zpřetrhání soudními humoreskami, kde se   zástupci světa rozumných navzájem ubíjejí   argumenty o formálních hranicích obscénnosti v   literatuře - nejspíš pro zachování zdravého   odstupu, ale rozhodně i pro složku zábavnou, a   to hlavně ve chvílích, kdy žalobce ironickým   tónem předčítá kontroverzní úseky a   vyžaduje racionální vysvětlivky, jakoby se   nikdy nesetkal s hipstery s andělskými hlavami,   celé žhavé po prastarém nebeském kontaktu s   hvězdným dynamem ve strojovně noci... Byla   jsem... pobavená :-)

James Franco a jeho přednes kvílení je   neuvěřitelně uvěřitelný a shodný s   originálem. Film si užijí především   milovníci beat generation, jelikož film   nevysvětluje souvislosti, jen řekne jméno a   Allenův osobní postoj k té osobě, musí si   nezasvěcený hledat fakta jinde. Pro květinové   děti povinost.