Laputa

Generační příběh o hledání svého místa v   životě. Výborná Tereza Voříšková v roli   Johanky, která se ocitla na prahu dospělosti a   seč se snaží jak může, má problém své   příležitosti a výzvy správně uchopit.   Vlastní kavárnu v undergroundovém stylu, kde   tráví většinu dne. A do té kavárny chodí   určitá společnost. Vznikla komunita   vypadající na první pohled přátelsky, ale   když se podíváme do nitra jedince, uvidíme,   že to u každého v osobním životě nějak   skřípe. Každý má svůj osud, své možnosti,   své cíle. A každý se snažit své překážky   překonat jak nejlépe umí. A v takové   společnosti Johanka bloudí a hledá sama sebe.   Dramatizace sice poukazuje na aspekty vážnosti,   ale nikterak netlačí na pilu. A tak vše   podstatné osudově tak nějak vyplyne. A na konci   zůstává otázka. Dokáže být někdo ve svém   životě skutečně šťastný? Námět sice není   nijak originální, ale myšlenkově určité   nové věci přináší. Možná se tu některý z   diváků i najde. Snímek mladých tvůrců ze   svého pohledu a jako režijní a scénáristický   debut nedopadl zase až tak špatně, jak naopak z   pohledu dospělých vypadá.

Chystal jsem se tady na poněkud obsáhlejší   komentář ale nakonec to vůbec není třeba.   Před chvílí tady kolega "FLA"   naprosto pregnantně vyjádřil skoro přesně to   co jsem se chystal psát. Takže teď svoje   hodnocení omezím na to, že plně podepisuji   každé slovo z tohoto předcházejícího   hodnocení.

Laputa je asi film určenej pro takové lidi,   které v tom filmu vidíme, nám ostatním přijde   asi divný. Nejsem bohém, umělec, dobrodruh ani   nezávislej hudebník, ani kdokoli tomu podobný,   takže nějak nedocením o čem film měl být.   Plácá se prázdná sláma, do toho hraje hrozná   hudba a kde je příběh, nějaký smysluplný   děj, konec - v nedohlednu. Líbilo se mi   prostředí té kavárny, herci známí a mnou   oblíbení, ale to je celé, omlouvám se, tohle   byl film dle mého o ničem a dalo problém ho   dokoukat.

Já osobně bych na autorovi této duchaplnosti   požadoval vrácení peněz, které v tomto   doslova promr(h)al. Je to totiž od ničeho k   ničemu. Je sice fakt, že když si Tereza zalezla   do postele, vlezl bych si rád za ní, ale to je   vše, čím na mne film zapůsobil. Což je tedy   hodně málo. Prostě nuda s děsnou hudbou v   pozadí.

Zírala jsem od začátku do konce - a proč?   Čekala jsem, kdy se začne dít něco jiného   než že emočně rozervaná barmanka leze z   jedné postele do druhé, emočně rozervaná   zpěvačka se hledá ve vytí a čepování piva,   emočně rozervaný fotograf   "používá" každý večer jinou   múzu... prostě jak to začalo, tak to skončilo,   milým zpestřením byla Ivana Chýlková (cca 10   minut), kdy vynadala své dceři - barmance, že   žije bezvýznamný život, a aby s tím něco   udělala. Toť vše.

Zajímavý snímek, kde děj plyne jaksi pomalu a   zdánlivě na jednom místě.Laputa je   útočištěm a skoro i domovem skupiny lidí,   kteří stejně jako majitelka Johanka hledají a   tápou , baví se a zkouší žít naplno, stejně   jako každý v jejich věku.Nakonec je všechno   jenom zápas o svoje místo na slunci a stejně   jsou v tom sami a opuštění se svými   sny.Výborná Tereza Voříšková v hlavní roli   tuto rozervanost symbolizuje přesně a podobně   si počínají i ostatní herečtí   kolegové.Laputa je pěkný příběh ze života a   určitě se na ten film podívejte.

Možná už jste si někde dali pralinku z   nejlepší belgické čokolády, ovčí sýr co   vygraduje na jazyku jenom s tím správným druhem   vína, nebo nezopakovatelný pivní speciál;   něco co vám uvízne a za pár let se vynoří z   hluboké paměti chuťových buněk. Ptáte se,   tenkrát před lety, ta chuť, jako láska na půl   dne, magická ale prchavá, s úsvitem přišlo   zapomnění, co to bylo? Jak se to   jmenovalo?
Chtěl bych znovu ochutnat, kde to   tenkrát bylo?

Tak jestli zapomenete jméno,   příběh, snad zbude ta chuť. Musel jsem jí po   shlédnutí nějakou dobu nechat dozrát, ale   nakonec ke mně přišla.

Nejdřív jsem se ale   horkotěžko musel vzdát kanonizovaného   zaškrtávacího seznamu bezpodmínečných   atributů trháků z dílen hollywoodských   pásových hitmakerů, bez boje to nebylo,   přivřet oči a nechat unášet, směr   Laputa.

O čem to vlastně je?
O zbytečnosti   této otázky, o tom, že vše nemusí být o   něčem, podle něčeho nebo někoho.
Nechat,   být, žít. Být je víc než být kým, žít je   víc než žít jak.