Mladý muž a bílá velryba

balada o cholesterolu
Sledování Jirešova dramatu z prostředí   ústeckonadlabské chemičky mě nebavilo se   stejnou intenzitou jako četba Páralovy knižní   předlohy. Hodně zachraňuje dvojka mých   oblíbených herců (E. Cupák a I. Vyskočil),   ale příběh sám o sobě je pro mě stejně   nudný a nepochopitelný v knize stejně, jako ve   filmu. Přežít se to dá, ale je to celé   takové... mdlé a vyčpěle chemické (kulantně   řečeno).

Tohle se myslím úplně nepovedlo. Jaromila   Jireše si jinak cením ale tady na mě jeho   práce působí jako kdyby jí dostal rozkazem.   Nic moc nezachránilo ani vysloveně elitní   obsazení. Copak Karel Heřmánek nebo Zlata   Adamovská byli teprve v počátcích filmové   kariery ale takové hvězdy jako Jana Brejchová   či Eduard Cupák jsem už viděl hrát mnohem   lépe. Možná to na mě působí tak nějak nijak   protože jsem nikdy nedokázal přijít příliš   na chuť ani Páralovým knihám ale i díky   způsobu jakým se používalo střihu a jak byla   pojata kamera se mi tenhle film zdá být sotva   průměr.

enhle způsob natáčení jsem moc nepobral,   ačkoliv filmy Jaromila Jireše mám z velké   většiny rád. Vadily mě rychlé prostřihy a   celková zmatenost. Do příběhu jsem se nemohl   dostat a brzy mě sledování počalo nudit.   Myšlenka nebyla špatná, ale zpracovaní se   nezdařilo. Ani herecké obsazení mě nějak   nenadchlo včetně mé milované Jany Brejchové   (ta její paruka byla příšerná), natož pak   hudba Ladislava Štaidla. Páralovu poetiku   vkusně přenést na plátno se rozhodně   nepovedlo. Mnohem větší průser přece jen byli   Milenci a vrazi.

No, některé věci technické jsem nepochopil, a   na věci lidské se dívám kapánek jinak. A   nemusí to být v „poloprovozu“, kteréžto   slovo tu v druhé půli snímku zní stále   dokolečka dokola. Film mi nic nedal, zato mne   zbytečně obral o devadesát minut času. Ale   nepřetáčel jsem a zase taková nuda to nebyla,   takže si to vysloužilo dvacítku.

Docela zajímavá podívaná,od každého žánru   trochu chvílemi psycho,drama,romantika a trochu   komedie.Dobré herecké výkony hlavních   představitelů Cupák,Vyskočil,Brejchová a   Adamovská.Cupák který pořád dlabal   jogurty,Vyskočil zase lovil velryby trochu psycho   a smutný konec.

Dobrý scénář a dobrá režie, film má jak   silný příběh, tak i atmosféru. Viděla jsem   ho, když šel v premiéře a považuji ho za   dobrý i po letech. Jeden z mála, kdy se mi   líbil film skoro stejně jako kniha. Stojí za   vidění.

nevyužitá příležitost
Znám Páralavu tvorbu docela podrobně a chápu,   že se převádí do filmové podoby docela   špatně, nelze úplně vystihnout páralovskou   poetiku, mistrné psychologické vykreslení, a   obzvlášť vnitřní monology postav, když jsou   stanoveny přísné mantinely socialistické   kinematografie...ale přece jenom- plejáda   skvělých herců, to nejlepší, co bylo "k   mání", to vybízelo k tomu, aby se tvůrci   k Páralovi alespoň trochu přiblížili. Nestalo   se tak- herecké výkony slabé a   nepřesvědčivé, příběh nedotažený, chválu   zaslouží výkon Zdeňka Blažka v roli   převozníka Gausse

Výborná předloha neznamená výborný film
Tento film je důkazem, jak lze vynikající   předlohu naprosto zprznit. Páral, to je   spisovatel vyžívající se v popisování   lidské psychiky a nebojí se i zabrousit do   smyslností, do zobrazení života ve všech jeho   tónech a zákoutích. Jenže tohle ve filmu   nenajdeme. Tady se z toho stal jakýsi   dokumentární film s odříkávanými monology,   bez emocí, bez citů, bez zájmu. Práce s   kamerou nulová, práce s herci spočívala asi v   kontrole, aby náhodou neřekli něco proti   něčemu a nedali si nedejbůh před kamerou   trošku vášnivější pusu nebo se smyslněji   neobjali při monotónním vyprávění textu,   pardon - při vyznávání lásky. Přitom tu   mohlo vzniknout daleko lepší dílo - herecké   obsazení bylo více než slibné. Jenže...   Cupák tu působí naprosto strnule jako ochotník   - role mu vyloženě nesedla, Brejchová dělá co   může ale výsledek žádný, Adamovská a   Vyskočil to sami vytáhnout nemůžou. Sterilní   film, který vypovídá o úrovni oficiální   filmařské tvorby koncem sedmdesátých let. Je   to o ničem.

Párala jeho lirika. Socialistický film, který   se tak trochu vymyká z průměru. Je to   zneklidňujicí film.

Film mého srdce. Odehrává se v mém rodném   městě, točily se tam všechny exteriéry. Nikdy   nezapomenu na mluvu sudetského Němce Gausse,   nezapomenutelný Zdeněk Blažek, kerý   převáží přes Labe Vyskočila a mentoruje.  
Vladimíra Párala jsem poznal osobně, když   jsem s ním spolupracoval v bývalé Investiční   bance při obchodech na burze. A mohu prohlásit,   že je i v civilním životě velmi vstřícný,   milý a sympatický člověk. Nikde žádná   namyšlenost, i když by měl na co.