Muž jménem Ove

Další úžasný severský film
který jsem viděla,hluboce na   mně zapůsobil svou   syrovostí a pravdou,ráda se   na něj ještě   podívám,patří k mým   nejoblíbenějším ,slyšela   jsem i namluvenou   knihu-taktéž úžasné a   obojí takřka identické,což   se ne vždy stává

OVE
Nejdříve jsem poslouchal   audioknihu čtenou panem   Vlasákem a ta byla   skvělá...proto jsem   shlédnutí filmu odkládal   (bál jsem se srovnání), ale   byl jsem moc mile   překvapen...

Potkáte chlapíka, který   sice neumí nic jiného než   být protivný, ale vy   cítíte, že v jeho velkém   srdci se skrývá neprobuzená   laskavost. A tak se s Ovem   vydáte na roztomilou cestu za   hledáním jeho místa na   tomto světě a ani nevíte,   jak ty dvě hodinky utekly.
A co se týče filmařské   práce? Knížku jsem nečetl,   tak pominu režii, ale   soundtrack pro mě místy až   podbízivý, kamera i střih   super a Rolf Lassgård   naprosto autentický.

Za posledních deset let se na   severu Evropy točí asi   opravdu nejlepší filmy.   Hodně je zmiňována   předloha filmu, při   příští návštěvě   knihovny nebude opomenuta.   Postava Oveho je mi   sympatická od začátku a to   i s těmi zápornými   vlastnostmi a jeho vnitřním   vztekem. V něčem sdílíme   podobný osud a podobnou   povahu. Jeho nasranost   pochází z jeho životních   zkušeností a proto se s ní   divák lehce ztotožní.   Tentokrát mi v příběhu   nevadí ani dvě vyprávěcí   roviny, ale ta současně je   mi sympatičtější. Na můj   vkus je toho dojímání   příliš, ale dá se snést.   Není to ta sentimentalita,   kterou se snaží tvůrci   filmů divákovi zalíbit.   Hlavní postava Ove je   senzačně zahrána. Jeho   pokusy o předčasný odchod   ze života provází celý   film, skončí vždy jen   náhodnou shodou okolností.

Film ještě o chlup horší   než kniha. Viditelná snaha   některé slabá/slepá místa   knihy vyřešit, ale   většinou k horšímu.   Nezvládnuté scény,   totální nevyužití   filmových prostředků,   zmrvený střih (chápu, že   švéďákum zrovna moc   nenasněžilo, ale jde to   nějak řešit - viz. třeba   Tři oříšky pro Popelku -   nebo alespoň pohlídat, ať   se ve stejných místech   otrocky nestřídají scény   sněží/sníh a bez sněhu),   dialogy nasázené ze vzduchu.   Až upjatě okatá úplatnost   čtenářům bestselleru. To,   že někdo píše populární   blog či sloupek neznamená,   že bude umět napsat kloudnou   knihu. Potažmo pak ani   nemusí vzniknout kvalitní   film. Výsledkem (knihy i   filmu) je prvoplánová   ždímačka na city bez   hlubšího významu,   explicitní slepenec prostého   kalkulu a generických   vyprávěčských technik.