Mzda strachu

Remake sa myslím vydaril, aj keď má svoje   muchy. Chcelo by to ale skrátiť stopáž a   dopriať viac priestoru autám a šoférom, než   sa schovávať niekde v zapadnutej mexickej diere   u piva v bare. Scheider skvelý.

Smolný ale vynikající remake původního   francouzského snímku, který si vzal pouze   námět a už od prvních minut dějství si jde   svou cestou. Dějová linka je pochopitelně   stejná, ale jinak jsou rozdíly velice   markantní. Náročné natáčení přineslo   nejeden problém a tak se bohužel vlivem   různých okolností stal snímek propadákem.   Rozhodně se však nejedná o nijak špatný film.   Naopak. Jízda dvou náklaďáků naložených   nitroglycerínem tentokrát v husté džungli i   nyní tají dech a udržuje napětí do poslední   chvíle. I zde jsou dlouhé scény bez dialogů,   které byli natočeny doslova dokumentární   kamerou, takže syrová reálnost je tentokrát   přeci jen daleko větší. Režisér William   Friedkin si vzal na svá bedra velmi těžké   břemeno, ale zvládl to a natočil dobrodružný   film sice bez temné atmosféry, zato s napětím,   které by se dalo krájet. Vrcholem celého   snímku je nejnáročnější scéna přejetí   náklaďáky provazový most za prudkého deště.   Na natáčení asi zrovna nikdo nemá dobré   vzpomínky. Co se týče filmu jako takového i v   tomto případě platí staré dobré přísloví:   ´Když dva dělají totéž, není to totéž´.   Vysoké laťky původního snímku sice tento   počin nedosahuje, ale i tak se jedná o filmové   dílo hodné uznání.  

Originál je originál, ale remake není zas tak   špatnej. Líbila se mi psychadelická scéna ke   konci s vápencovými útvary. Kdo viděl   původní film, tak by se rozhodně měl podívat   i na tuto verzi z čistě porovnávatelného   hlediska.

remake jako většinou slabší než originál
Tím nemyslím nic špatného. Tento film měl   prostě a jednoduše smůlu, že bezmála   čtvrtstoletí před ním natočili francouzi s   italy původní verzi. Ta totiž neměla jedinou   chybu v napětí, propracování a vykreslení   postav, nehostinnosti krajiny apod. Kdyby byl   remake samostatný, byl by to hodně   nadprůměrný film. Ale ve srovnání s verzí   původní jsou chyby vidět. První půle se dost   vlekla a abych řekl pravdu, moc mě nezajímalo   rozpitvání děje v tom smyslu, abych se   dozvěděl proč se kdo z hlavních postav do toho   absolutně tragického a bezútěšného hnízda   zřejmě kdesi v Nikaragui dostal. Prostě tam byl   a důvod se dal jen nastínit v nějaké   konverzaci ve dvou třech větách. Délka té   první půle byla bohužel na úkor druhé, mnohem   lepší. A v té zase na mnoho věcí nezbyl čas.   Očekávaný děj vlastně začal až přípravou   trucků sestavovaných na šrotišti. To úsilí   těch chlapů z obrazovky přímo čišelo. I   cesta samotná je víceméně bezchybně   natočená. Z důvodu změny prostředí je to   zase něco úplně jiného. Ve staré verzi   vyprahlá kamenná poušť, zde doslova hrůznost   deštného pralesa. Každá verze měla něco do   sebe. Jen na vývoj vzájemných vztahů v   posádkách zbylo málo místa. No a celý závěr   už mě dost zklamal. Schneiderovy vidiny mi do   filmu moc nepasovaly a absolutní závěr, kdy jej   v nedokončeném náznaku dostihne jeho prokletí,   je taky slabší než pád kamionu do rokle.   Celkově tedy skvělí Roy Schneider i Bruno   Cremer, skvělá hudba, skvělá kamera a slabší   režie. Jak už jsem řekl v úvodu: výborný   film, ale bohužel existuje lepší. Přesto   jednoznačně doporučuji.

Tenhle americký remake slavného Clouzotova   snímku Mzda strachu z roku 1953 sice nedosahuje   kvalit originálu, ale přesto se hodně povedl.   Rozhodně stojí za zhlédnutí.