Nevím nic, ale řeknu všechno

Málo známá a velmi mizerná komedie.   Ultralevičácká rádobyvtipná blbina o   porozumění mezi národy. Černoši, slimáci,   nepřátelští bílí úředníci...Juncker by   jásal. Možná to bude zanedlouho povinný film v   EU.

Co se týče Pierre Richarda, tak tento snímek je   v pořadí čtvrtý ke kterému si napsal   scénář a osobně ho i zrežíroval.   Samozřejmě si v něm i zahrál. Téma po   generace vážné, avšak z té vážnosti   dokázal vytáhnout humorným způsobem veškerou   absurdnost. Sociální pracovník nenávidějící   zbraně a vůbec cokoliv vojenského má otce jako   ředitele továrny na výrobu zbraní a   kochajícího se ze zvuku střel a náležitého   zisku. Jak tohle může jednou dopadnout. Film je   krapet jiný, než je u Richarda obvyklé, byť   roztržitý charakter své postavy ani tady   neopustil. Komedie je to však každým coulem.   Pierre si slávu neponechává jen na sobě a   velký prostor dává Bernardu Blierovi, který si   s chutí zahrál právě jeho otce. Velmi dobře   se doplňují a dodávají všemu i určitý   nadhled. Nedá se říci, že by to byl nějak   slabší film. Naopak. Jen je svojí strukturou   krapet jiný. Ale pobaví jako každý jiný.   Richardovka je prostě Richardovka.

Překvapivě i dost slovního humoru a přeřeků,   hlavně ke konci. Vcelku klasika pro Pierra   Richarda, psaná pro něj, jen trochu méně   gagů. Zbytek Les Charlots se tu moc neblejsknul.   Přesto to za podívání stojí.

Naprosto bez děje. Pásmo více či méně   trapných skečů, které by se daly sestříhat v   libovolném pořadí. Možná vidět to jako   malej, smál bych se, ale to bych zas nepoznal,   že je to nesnesitelná levičácká agitka proti   zbrojení, byrokracii, církvi, válkám atd.   Překvapivě pro mě jediných pár vtipných   momentů vyzobal Bernard Blier.

Nevím nic, ale řeknu všechno
Docela dobrá francouzská komedie, která   nabídne několik opravdu povedených situací,   jako třeba ta na úřadu práce nebo na   policejní stanici, a zajímavých gagů, které   jsou mnohdy poměrně originálně založené na   přeřeknutích. Hlavní problém filmu ovšem   vidím v ději, jenž působí dost nesourodě a   útržkovitě.

Musím říct, že mě se tahle komedie docela   dost líbila. Je to sice trošku netypická   Richardovka a je to také trochu slabší   Richardovka ale mě to vcelku dost bavilo. Richard   tady ale je typický. Jsou tu vtipné scény, jsou   tu i nudné a trapné scény. Těch vtipných je   tu ovšem o dost víc a já se u nich smál dost.   Například první výslech u policajtů,   vyhlášení krátké stávky nebo potřebuji   vaše jméno. Potěšili mě i Les Charlots. I   když zápletka není nic moc, přece jen je to   nefalšovaná francouzská komedie, jak je máme   rádi. 75 %.

Vtipné je to jen trošku, zato většinou velice   moc trapné, otravné a zbytečně natahované.   Snad se jedná o společenskou a politickou   kritiku či satiru, nebo co :): Jenomže mne   sociální a jiné pseudoproblémy vůbec   nezajímají. O čem film vlastně je? Synáček z   bohaté rodiny militantních magorů jezdí na   mopedu a dělá sociálního pracovníka (no fuj!)   a snaží se skupinku chlapíků zapojit do   výrobního procesu (blé!). Dělnická pakáž,   které jde jedině o to, kolik vydělají peněz,   jen aby uživili své blbé rodiny. Nezaměstnaní   kreténi, co chtějí práci … Trapná rádoby   komedie na témata, která jsou mi absolutně   cizí. Dost podobně blbý je také film Snít   můžeme vždycky (1991). Dvě hvězdičky dávám   za těch několik málo povedených okamžiků a   také za konec … doufám, že ta fabrika byla   plná té dělnické lůzy. Proletáři všech   zemí, táhněte do pr.... .

Nevím, jestli kdy u nás dávali, pro mě   novinka, taktéž v dabingu se ozvou hlasy   současných herců - Potměšil,   Carda...Nečekala jsem žádnou extra třídu typu   Roztržitý, ale pokud se nějakému filmu s   Pierrem podobá, tak Hračce Francise Vebera.   Tragikomický pohled na pracující dělnickou   třídu v kontrastu s přiblížením rodiny   zazobaného majitele továrny na zbraně, kde   pracují. Pierre (syn onoho majitele) je ale   jiný, nevozí se luxusními bouráky, nesnáší   návštěvy generála, biskupa a užvaněných   rozmazlených paniček "Jak ta mě   sere..." :)), naopak jezdí zásadně na   kole, pomáhá nezaměstnaným emigrantům a je   zamilovaný do zdravotní sestřičky (že bude   leckomu povědomá není náhoda, tělocvikářka   z Hořčice mi stoupá do nosu byla celkem   zapamatovatelná role). Námětu se nedá nic   vytknout, ve scenáři je pár Richardovských   skečů, jenže celkově vypadá poměrně   natahovaně, jako kdyby nebyly nápady a musel se   ještě o pár řádků násilně prodloužit:(   Výsledek tedy průměr, místa se najdou   skvělá, ale i nudná. Hudby se bohužel neujal   Cosma, nicméně ani tak není ústřední melodie   žádná tragédie :-)