Ni le ciel, ni la terre

Snímek svým pohledem na jednu vojenskou   pozorovatelnu, v tomto případě v   Afghánistánu, velmi reálně přibližuje   situaci, jaká na takovém místě panuje. Všude   jen hory, ticho nebo šum větru a občas   podezřelá aktivita místních lidí. K tomu   pomalu ubíhající čas a každý den to samé a   beze změny. Dokáže tohle voják psychicky   udolat? Tohle člověk pravidelně chodící do   práce a po ní různorodě se zabavující   prostě nepochopí. A tak se vlivem tohoto filmu   všichni mohou vžít do situace vojáků.   Prožít tu beznadějnou snahu něco zjistit na   takovém území a tím poznat, jak nelehká a   nebezpečná práce to je. A do toho všeho se   najednou postupně začnou ztrácet vojáci a   nikdo neví jak. Malá jednotka na neznámém   území, něco se děje, ale ať se snaží   sebevíc, nelze zjistit co. Místní jen mluví o   vlivu Alláha. A atmosféra bezmocnosti pomalu   houstne. Pomalejší tempo napomáhá vjemu pomalu   ubíhajícího času a většině napětí nad   celkovou atmosférou afghánských dní a nocí.   Tohle je snímek, který se vymyká všem   dosavadně natočeným válečným filmům. Ta   dokumentární realita z toho čnící až   zaráží.