Obsah filmu Nico, 1988
Empatický a zároveň nesentimentální životopis umělkyně, která odmítala dělat ústupky, natočila italská režisérka Susanna Nicchiarelliová. Chtěla se vypořádat s mýty, které vznikly okolo hudebnice, často neprávem redukované na múzu Andyho Warhola a milenku Jima Morrisona, a připomenout její méně známou pozdní tvorbu. Podle režisérky našla Nico vnitřní klid právě až na sklonku svého života, poté, co ztratila většinu svých fanoušků a přestala lpět na své kráse i pověsti.
Scénář k filmu pojatému jako minimalistická road movie Nicchiarelliová založila na archivních materiálech a nově pořízených rozhovorech s lidmi, kteří měli k Nico blízko....
Empatický a zároveň nesentimentální životopis umělkyně, která odmítala dělat ústupky, natočila italská režisérka Susanna Nicchiarelliová. Chtěla se vypořádat s mýty, které vznikly okolo hudebnice, často neprávem redukované na múzu Andyho Warhola a milenku Jima Morrisona, a připomenout její méně známou pozdní tvorbu. Podle režisérky našla Nico vnitřní klid právě až na sklonku svého života, poté, co ztratila většinu svých fanoušků a přestala lpět na své kráse i pověsti.
Scénář k filmu pojatému jako minimalistická road movie Nicchiarelliová založila na archivních materiálech a nově pořízených rozhovorech s lidmi, kteří měli k Nico blízko. Vedle jejího syna, jehož perspektivu film zohledňuje nejvýrazněji, šlo o zpěvaččina manažera, bývalého pěveckého kolegu nebo promotéra koncertů v Československu, kde Nico v říjnu 1985 dvakrát vystupovala (v Praze a Brně). Na vrstevnatosti portrétu komplikované, mnohdy nepříjemné, ale zároveň vždy nanejvýš autentické ženy má nezanedbatelnou zásluhu také představitelka titulní role, dánská hvězda Trine Dyrholmová, známá nejen díky své spolupráci s Thomasem Vinterbergem ve filmech Rodinná oslava (Festen, 1998) a Komuna (Kollektivet, 2016).
Ta si ve filmu i zazpívala, písně Nico kombinující prvky New Wave, hudební avantgardy nebo gothic rocku nahrála s postrockovou italskou skupinou Gatto Ciliega contro il Grande Freddo. Oživení příběhu „kněžky temnoty“ zahrnuje i připodobnění vizuální stránky dané době.
Společně s francouzskou kameramankou Crystel Fournierovou režisérka pomocí čtvercového formátu, chladných barev, sporého svícení a syrového analogového obrazu evokuje televizní estetiku druhé poloviny 80. let. Statické kompozice s často nehybnými herci, které pouze během některých koncertních vystoupení střídá dynamičtější styl snímání, pomáhají vyjádřit pocit uvěznění samotné Nico, svazované vnitřními démony a drogovou závislostí.
Martin Šrajer
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2018 < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (3)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 20.5.2019
Zajímavý portrét umělkyně, netuším, kolik pravdy se ve filmu skrývá. Pro mě zajímavá epizoda návštěvy tehdejšího Československa už s celnicí a názvem "Pohraniční policie". Stačí přece málo zjistit si tehdejší reálie. Zásah policie na koncertu a útěk umělkyně. Ve filmu zazní i jiné písničky, než které prezentuje Nico. Jinak pro mě dosud neznámá zpěvačka se zajímavým osudem, zajímavým pěveckým projevem. Budu se dál pídit. Film údajně vychází ze skutečných událostí, Nico zemřela na Mallorce ve věku 49 let.