O princezně Jasněnce a létajícím ševci

Natáčelo se např. na hradě Bouzov v olomouckém kraji.

...Princeznu Jasněnku dali původně jinému panu režisérovi a mě to strašně mrzelo. Paní Pittermannová, dramaturgyně z Barrandova, mi naštěstí pak volala, že ji pan režisér vrátil, protože se mu zdála příliš náročná na triky. Okamžitě jsem všeho nechal a letěl jsem pro scénář o Jasněnce./str.59

/z publ. rozhovorů Všechny cesty vedou na jih, sepsal Václav Malina, 2000/

Z rozhovoru s Antonii Hegerlíkovou k filmu O princezně Jasněnce a létajícím ševci:

…Na tohle natáčení nezapomenu. Já se na něj tak těšila, a přitom jsem v klidu natáčela pouze první natáčecí den. Doslova ze dne na den mne tenkrát postihl kloubový i svalový revmatismus. Měla jsem oteklé celé tělo, ruce, nohy i tvář. Nedokázala jsem bolestí dát k sobě ani dva prsty. Měla jsem pro tuto roli ušitý nádherný, ale těžký kostým. Nedokážete si představit ta muka. Každý den mě vozili z Barrandova do Vinohradské nemocnice, kde jsem dostávala injekce, a jelo se na natáčení. Pohádka je to překrásná, pracovala jsem s fantastickým štábem pod taktovkou režiséra Zdeňka Trošky. I když jsem se nemohla natáčení dočkat, bylo pro mne nakonec bolestivým utrpením./st.65/

/Vánoční návštěvy, rozhovor zaps. Luboš Nečas,1998/

Helena Růžičková :

…Na tohle natáčení nezapomenu. Zdeněk/Troška/je zlatíčko milovaný a pracovat s ním je rozkoš. Mám z natáčení spoustu zážitků a jedním z nich je i příhoda z mého nákupu dvou párů italských sandálů. Na place se rozkřiklo, že v nedalekém obchodě s obuví dostali italské sandály. Já ani na chvíli neotálela a okamžitě jsem tam vyrazila. Vůbec jsem si neuvědomila, že mám na sobě filmový kostým čarodějnice a k tomu ještě jsem jako čarodějnice nalíčená. Začalo pršet a já se ocitla před prodejnou. Protože byla polední přestávka, tak jsem tloukla na sklo a prosila, aby mě pustili dovnitř, že nejsem čarodějnice, ale Růžičková. Jedna prodavačka, chudák, se tak vyděsila, že rozlila svíčkovou na několik párů bot v regále. Nakoupit se mi nakonec podařilo, a když mi pan vedoucí boty balil řekl: „Víte, paní Růžičková, často k nám chodí nakupovat dámy a chovají se jako čarodějnice, ale aby k nám přišla nakupovat čarodějnice, to je poprvé!“/str.97/

/z publ. rozhovorů-Vánoční návštěvy, zaps. Luboš Nečas,1998/

Když po čarodějnici (HR) lezli potkani, jeden jí místo přes hrudník vlezl do výstřihu. Aby nezkazila záběr, podle scénáře si sedla a zapadl ještě níž. Po natáčení se ztratil a už ho nenašli. Prý "po Barrandově roznáší, jak ona vypadá mezi ňadry".

Na premiéře M. Kuklová poznala J. Pomejeho.

Kromě Bouzova se natáčelo také ve zříceninách hradu Frýdštejn a zámku Vítkovec nedaleko Holan.

Scénu čarodějnice stojící na vysoké věži Helena Růžičková nezvládla natočit a tak se do jejího kostýmu musel převléknout a scénu odehrát kameraman Jaroslav Brabec.