P.F. 77

Jaroslav Brabec natočil dobový příběh z   temného období Anticharty, kdy byli umělečtí   tvůrci a pracovníci divadel a rozhlasu na   nátlak Komunistické strany nuceni podepsat   nesouhlas s "pamfletem" Charta 77 a tím   souhlasit se současným režimem a jeho   ideologií. Hnus, který bohužel téměř   všichni podepsali. Až na pár výjimek, mezi   nimiž byla i Vlasta Chramostová, která si   zahrála profesorku na Damu, Lídu Damiánovou (ta   však zde kvůli nátlaku rodiny podepsala). Co   dělá z filmu opravdu bezvadnou podívanou je   fakt, že Brabec film natočil téměř jakoby   autentický dokument a svědectví doby, ve   kterém se střídají barevné, ostré, matné a   černobílé kompozice a spolu s původními   archivními materiály tvoří dokonalou souhru.   Jakoby film pocházel přímo z roku 1977. Vlasta   Chramostová se do své role totálně ponořila a   díky svým zážitkům jí vtiskla opravdovost a   pravdivost. Čest její památce, neboť právě   odešla do uměleckého nebe za svým manželem   Stanislavem Milotou. Ostatní role, jak studentů,   profesorů, estébáků a všech dalších postav   jsou zahrány někdy až s mrazivou   chladnokrevností. Jakoby všichni se svými   rolemi naprosto splynuli. A to se už dnes u   takového druhu filmu vidí jen málokdy. V   poslední třetině atmosféra houstne víc a   víc, dramatičnost se zarývá až do morku   kostí, až dospěje k tragickému vyústění.   Strašlivá ukázka normalizačního bahna, kde   charaktery lidí byly ničeny, křiveny a   ušlapávány komunistickou zvěří. Hanba všem   těm bolševickým bestiím!!!!

Dobrý film, dobře natočený s dobrými herci.   Ale to je vše. Ano, je to nadprůměr, ale že by   to bylo něco tak výjimečného, jak to vypadá z   hodnocení, to se mi nezdá.