Podivný výlet

Přes špičkové obsazení a dobrou základní   dějovou myšlenku, je tento pokus o jakési   psychologické drama hodně nevýrazný, poněkud   tendenční a vyznívá řekl bych až podivně.   Je to jako kdyby se režisér uprostřed   natáčení lekl, do čeho se to vlastně pustil a   začal šlapat na brzdu. Celé to pak vypadá   (aspoň z mého pohledu), jako když si velorex s   hrůzou uvědomí, že vlastně není limuzína.

Další pablb zvukař, kterému nic neříká   hlasitost, přechod po střihu a divákovo ucho.   Muž a dívenka si špitají v autě a pak   přichází retrospektiva. Přímo je nesnáším,   ale dokážu to ve filmu plném vzpomínek   pochopit. Jenže tady nejen že začne   retrospektiva, ale zároveň se ozve „hudba“.   Div mi nespadly reprobedny. Za toto dávám dolů   čtyřicet procent. Tolik proto, že se to nestane   jen jednou. Postava krávy Věry jen vystihuje   dívčí, potažmo ženskou mentalitu. Nechce ho,   chce ho, nechce ho, chce ho, nechce ho, a přesto   mu dá. To ji musela hodně svědit. Když ji tam   pak lištíl a poslal pryč tak jsem mu normálně   fandil jak na fotbale. Celkově, nevím, na mne to   působí strašně depresívně. Asi proto, že   jsem zhruba ve stejném věku a návrat do míst   mládí vyvolává nostalgii. Protože si sám   nejsem jist, jak hodnotit, dávám průměr. Zde   vidíte, kam by hodnocení šlo, kdyby zvukař   nebyl osel.

Je to skutečně takový divný film. Snad má v   jádru dobrou myšlenku - člověk v každém   věku má právo na své štěstí, i když už   má dospělé děti a vnoučata, jenže bohužel   často (i s ohledem někdy na předsudky)   zůstává pouze u nostalgických vzpomínek.   Možná to nám tvůrci chtěli svým filmem   říct. Nevím. Bylo to tak nezáživně   zpracováno, že jsem se přistihla několikrát,   že se dívám jakoby mimo obrazovku. Tři body   dávám za tu myšlenku a za Jiřího Valu, který   patří k mým nejoblíbenějším českým   hercům.

Je to tak trochu i podivný příběh. Má i jednu   záhadu, nevím, proč byl natočen. Nebo jsem to   alespoň nepochopil Šlo snad o nějakou   generační výpověď?
Nalezneme v něm i vztah   muže a ženy, mezi kterými panuje větší   věkový rozdíl. Snad film měl poučit i mladou   generaci (sedmdesátých let) o tom co bylo před   35 lety.
Hrdinou příběhu je úspěšný   projektant, který žije sám. Vlastně už má   dospělou dceru. Neví, kam by mohl po úspěšné   práci jet na dovolenou. A najednou mu jeden   televizní dokument vnukne myšlenku, aby se jel   podívat tam, kde prožil válečná léta. Bere   si dovolenou a vyrazí. Setkává se starými   přáteli i první láskou.
Film působí   poněkud nudně, i když má výtečné herecké   obsazení.