Převzetí moci Ludvíkem XIV. [TV film]

Úplně mi není jasné, proč vlastně tohle   dílko vzniklo. V polovině šedesátých let   letěla Evropou Angelika, kde byl Ludvík XIV.   prezentován už jako mocný panovník se sošnou   tváří Jacquese Toji. A v tom si někdejší   italský neorealista Rossellini odjede natočit   pro francouzskou televizi epizodu z počátku   Ludvíkovy vlády. Umírá Mazarin, probíhají   modlitby a ambiciózní aristokracie se třese,   že si bude vládnout podle svého, snovají se   intriky, s tím oplácaným otloukánkem si přece   poradíme. A ejhle, ten nemluvný cvalík najednou   k překvapení všech (především Anny Rakouské   a ministra Fouqueta, který rázem putoval do   báně) dozrává v sebevědomého vládce.   Piklující vévodové jsou odsouzeni do pozice   hromadného komparzu u dvora, což nádherně   představuje scéna Ludvíkova stolování. Pukrle   až k zemi před hrncem, třicet statistů,   každý s přesně určeným úkolem, Ludvík se   na to ani nepodívá, řekne, že to žrát nebude   a stejně obřadně pak jídlo putuje zpět znovu   s poklonami před hrncem. Nádhera! Brilantní a   historicky věrohodný film. Byť s naprostou   absencí známých tváří. Buď to byly   televizní úspory nebo záměr angažovat   neprofláklé divadelní herce, aby se divák   nesoustředil na hvězdy, ale na atmosféru.