Racek Jonathan Livingston

Poetické podobenství, meditativní, někdy až   hypnotická snová terapie. Přírodní scenérie,   záběry racků i ostatních zvířat jsou   fantasticky nasnímány. Podbarveno hudbou, která   je někdy úžasná a vznešená, jindy zase   kýčovitě odrhovaná. Film o svobodě, učení   se a lásce, promítnuto do racčího života. Mě   osobně hodně vadil ten křesťanský podtón,   který prostupuje celým příběhem. To samé v   písních, nazpívaných americkým hudebníkem   Neilem Diamondem. Ty skladby i s textem působily,   jako by je skladatel zpíval přímo někde v   chrámu Páně. V každém případě se jedná o   nevšední filmový zážitek.

Racek Jonathan Livingston jako ptačí Mesiáš v   evangeliu podle Bacha - nápad vcelku dobrý,ale   zpracováním těžko pochopitelný a dosti   pokroucený. A to by nebylo to nejhorší -   zážitek z nádherných záběrů ptačích   perspektiv snižují ptačí dialogy (naštěstí   v původním znění, mluvit Jonathan jako Petr   Oliva, tak to nedám) a naprosto rušivě a   nepatřičně zaznívají zpívané party, v jinak   příjemném hudebním podkresu, proto u mě jen   za čtyřicet, rackové prominou.

Nikde žádní lidé, jen nebeští ptáci a   další zvířata. Pěkně se na to koukalo,   skýtavši to pravé odpočinutí od neustálého   pohledu na lidi... Ale - přesto se celá tato   bajka nevyhla - jako vždy - humanistickému   vyznění, třebaže tu měl zápasit jedinec   proti společnosti, nakonec vlastně úsilně   nebojoval za neomezenou svobodu pro sebe, leč v   prospěch Hejna, jež jej vyvrhlo. - Celý film by   se dal nazvat také prodlouženým hudebním   videem. Místo folkových písniček by se k tomu   však možná lépe hodila hudba poněkud   vznosnější, vznešenější a   monumentálnější - dejme tomu majestátní   tóny Richarda Wagnera nebo Ludwiga van   Beethovena.