Rapotínská tragédie [TV film]

Tenhle tragikomický   televizní film asi   především zaujme a také   potěší milovníky   špičkového herectví.   Obsahově je příběh dvou   vesnických kamarádů v   současné době už jen málo   adresný a pouze starší   ročníky mohou ocenit jeho   skryté ostny. Ovšem herecké   mistrovství Vladimíra   Menšíka, Vlastimila   Brodského, Karoliny   Slunéčkové a dalších   našich hvězd to už je   úplně jiná píseň! Tady   uplynulé roky a desetiletí   ani změny poměrů a režimů   vůbec nehrají roli.

Pro mě premiéra televizního   filmu natočeného před   padesáti roky. Nedivím se,   že zůstal po natočení v   trezoru až do sametové   revoluce. Vnímání života   na vesnici a v družstvu   (nezapomenutelná scéna v   hospodě při volbě předsedy   družstva) je ve filmu trefeno   dobře. Co zbývalo ve srabu   tehdejší společnosti než   chlastat a obcovat? Píšu z   vlastní zkušenosti, v době   vzniku filmu jsem rukoval.   Vladimír Menšík v roli   Vojty je úžasný. Miloval   jsem jeho filmové role, v   televizi už méně zejména v   pořadech "Křeslo pro   hosta" nebo   "Bakalářích".   Role Vojty je mu šitá na   tělo, stejně jako jeho   Jožka Pyřk z Jasného   "Rodáku".

Hodně si musí člověk   domyslet, aby seznal, že mezi   Renatou a Vojtinem se u toho   dřeva něco stalo. Tak   pitomá kamera a střih by   zasloužily pár facek.   Neříkám, aby to bylo porno,   ale náznak tam být mohl. Pan   Menšík je skvělý, ale   celkově mne to nijak moc   nenadchlo. Přesto jde o   mírný nadprůměr.  
 
 

První půle se tváří jako   komedie, která se mění v   docela smutnou tragikomedii.   Jan Jílek napsal příběh z   vesnického prostředí, kde   se milostné vztahy   proplétají mezi dalšími   postavami JZD a všichni   chlastají nebo obcují. Na   televizní obrazovky se proto   po natočení vůbec nedostal,   komanči nemohli dopustit, aby   pracující lid viděl, jak se   členové JZD chovají a jak   vypadá jejich rodinný   život. Vladimír Menšík v   roli zedníka Vaňka, kterej   je imrvére nalitej je   bezchybně zahranej charakter   chlapa, kterýmu stoupla do   hlavy myšlenka, že všechny   ženy ho chtějí a nemůžou   mu odolat. Mazec! Bróďa v   roli předsedy nebo krásná   Miriam Kantorková hrající   jeho ženu, učitelku Renatu   jsou také zásadní role.   Podobně psychologicky   laděný snímek od Jana   Jílka byla i Dlouhá bílá   nit, kterou ve stejném roce   zfilmoval Ján Roháč. Je   zajímavé, že počátkem   normalizace v roce 1970   vznikly televizní filmy,   které měly obrovskou sílu a   většina z nich stejně   skončila v trezoru. To samé   třeba Podezření od Jana   Matějovského. Pro tyhle   inscenace mám velkou slabost.