Stalag 17

Německý zajatecký tábor Stalag 17 za druhé světové války: J.J.Stetson (William Holden) je v životě tábora outsider, který se obohacuje na úkor druhých, jak to jen jde. Uzavírá sázky na úspěch či neúspěch útěků, kšeftuje se zajatci i se strážnými. Když vyjde najevo, že v táboře je zrádce, stává se Stetson i bez jednoznačných důkazů hlavním podezřelým. Rozpálený zlostí nad podezřením pouští se do pátrání po viníkovi na vlastní pěst.
Billy Wilder se nepokouší vykreslit obraz německého nepřítele: zabývá se psychologickými důsledky života v zajateckém táboře. Zájem veřejnosti o filmy s tématikou osudu válečných zajatců je začátkem 5O. let minulého století ještě značný. Wilderův film s existencialistickým přídechem vydělal jen za prvních šest měsíců deset miliónů dolarů.

Stalag 17 je film, který Billy Wilder natočil pod enormním tlakem. Jeho předchozí snímek Eso v rukávu (Ace in the Hole, 1951), podle mnohých nejtrpčí film, jaký kdy v Hollywoodu vznikl, totiž propadl a Paramount nutil Wildera, aby natočil film, který by mu všechny ztráty vynahradil, Režisér se proto uchýlil k relativnímu bezpečí broadwayského hitu. Pravda ovšem je, že ho kromě ústřední premisy a základního rozvržení hlavních postav úplně přepsal. Do ostrého konfliktu s Breenovým cenzurním úřadem se pak dostal nejen proto, že scénář Stalagu byl nejvulgárnější, jaký do té doby napsal. Podle spolehlivě absurdní tragiky totiž platí, že právě to, co cenzuře vadilo nejvíc, je na filmu nejcennější. Na rozdíl od většiny vězeňských válečných filmů nejsou obyvatelé baráku číslo 4 v rakouském zajateckém táboře partou hrdinných patriotů, ale skupinou znuděných mužů, kteří sice akcentují americké hodnoty, ale dokážou se k sobě chovat s krutostí lovců čarodějnic. A co víc, hlavní postavou filmu není "správný Američan", ale oportunistický kšeftař Sefton, který se do hrdinství nehrne a raději šmelí se strážemi i se spoluvězni. Když se v závěru odhodlá k něčemu, co by se za hrdinství dalo označit, dělá to především pro peníze. Typické je, že postavy nacistických strážců, ať už je to feldvébl Schulz anebo velitel tábora von Scherbach (diktátorský režisér Otto Preminger, vybavený kostýmem a la von Stroheim), jsou v podstatě komické, v nejhorším případě ironické. Skutečné drama se odehrává v baráku číslo 4, kde se mezi americkými seržanty skrývá špeh. Každá akce, každý plán se dostává přímo k vedení tábora a hněv vězňů se spolehlivě obrací proti seržantu Seftonovi. Ačkoli je nakonec skutečný špeh odhalen, hořkost a cynismus zůstávají. Klasický Wilder - poslední Seftonova slova ke spoluvězňům jsou následující: "Gentlemani, kdybyste do mě někdy vrazili na ulici, předstírejte, že jsme se nikdy neviděli."
Stejně zábavný jako depresivní Stalag 17 se stal hitem kritiky i diváků, ale zároveň s ním po patnácti letech skončila spolupráce Billyho Wildera s Paramountem. Důvodem byl požadavek studia, aby identita zrádce pro uvedení v Německu byla změněna z Němce na Poláka. Rozhořčený Wilder, jehož rodina zmizela v koncentračních táborech, rozhořčeně odmítl a smlouvu se studiem už neprodloužil.
Iva Hejlíčková
Letní filmová škola 2011

„Přivezli ruský holky!“ rozléhá se po stalagu (tedy táboře - nikoli skautském ale zajateckém). Vojenské mundůry, ušmudlané nosy a hlavy plné vší z nich sice nedělají sexbomby. Ale když někoho zavřou na dlouhé měsíce, jeho fantazie dokáže divy. Proto si všichni seržanti, snažili užít každé podobné rozptýlení. Poddůstojníkům spojeneckých vojsk v německých táborech jich jinak ani Ženevská konvence nebyla schopna mnoho zajistit. V ovzduší nedůvěry, strachu a všudypřítomného trestu smrti bylo těžké zachovat si nadhled a zdraví rozum.
Snímek B. Wildera o tom vypráví pouhých sedm let po válce s nádechem humoru, který dokáže i po letech padesáti dokonale vtáhnout do děje.

Autor/Zdroj: /DVD