Svatá hora

Symbolický snímek spisovatele, výtvarníka, herce, divadelníka a filmaře Alejandra Jodorowského Svatá hora (1973) překvapuje i po pětatřiceti letech intenzitou umělecké vize a suverenitou jejího ztvárnění (jednalo se tehdy o nejdražší mexický film). Zapadá do konceptu tzv. „panického umění“ (jež prosazoval Jodorowsky s Fernandem Arrabalem a Rolandem Toporem), ale zároveň představuje surrealistický projekt par excellence, navazující na klasiky (tj. Dalího a Buñuela - srv. Andaluského psa, uváděného rovněž v letošním Projektu 100; FP 1/2008z). - Děj, zahlcený symbolickými obrazy, opírajícími se o barevnost, symetričnost a znakovost, a provázený proměnlivou hudební složkou, se vymyká popisu, i když syžet je vcelku jednoduchý. Zloděj, podobný Ježíši, se dostane z latinskoamerického města, ovládaného diktaturou, k alchymistovi, který mu představí mnohem mocnější „zloděje“ z různých planet. Pod alchymistovým vedením se všichni vydají na svatou horu, aby tam ukradli mudrcům tajemství nesmrtelnosti. Přitom podstupují zkoušky, jejichž smyslem je odříkání a zbavení se světského balastu. – Všestranný autor se netají inspiračními zdroji z různých náboženství či z mystických hnutí. Jeho dílo je zároveň ďábelsky ironickou a krutou satirou dobových politických i společenských událostí (včetně uměleckého snobismu). Důležitou roli hrají i nahota a erotika. Z dnešního pohledu snímek ztratil nádech kultovní provokace. Podle všeho umožnil jeho dokončení autorův obdivovatel John Lennon, který prostřednictvím manažera Allena Kleina poskytl peníze. Přesto až na MFF v Cannes 2006 byla uvedena verze, odpovídající Jodorowského představě.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2008/2