Tři barvy: červená

Je to až přespříli zmatené. Trochu mi to   připomíná Bergmanna, ale jeho kvalit to   nedosahuje. Metafyzično je až příliš   metafyzické, i když ta muzika zůstává   nepřekonaná svou neotřelostí.

Z "třibarevné" trilogie mě tato   poslední část oslovila určitě nejvíce. Opět   je tempo filmu velice pomalé a láska je zde jen   v náznacích ale tento příběh bývalého   soudce, který rád odposlouchává cizí   telefonáty a mladé modelky, která mu přejede   psa mě opravdu zaujal. Herci opět výborní a   konečné spojení všech tří dílů této   trilogie mi přišlo úžasné.

Pro mě je "červená" jednoznačně   nejlepší část z celé trilogie. Náhodné   seznámení modelky Valentine s cynickým soudcem,   jehož zálibou je poslouchat cizí telefonní   hovory a díky důvěrným informacím má   možnost pohrávat si se svým okolím ...   "Tady aspoň vím co se doopravdy děje. Můj   pohled na věc je lepší než v soudní   síni." Valentine je tak, nejprve proti své   vůli, vtažena do nejintimnějších tajemství,   strachů, bolestí a pokrytectví co jich jen   lidský život má.
P.S. Nádherný závěr   filmu může docenit jen ten kdo viděl všechny   tři barvy ... Proto nepřeskakovat a   nevynechávat. Každá barva má svůj samostatný   příběh, ale všechny se vzájemně prolínají   a tvoří ... Trikoloru.

Viděl sem, kdysi dávno na ČT. Prolínání   lidských osudů ve velmi pěkném podání.