Vítejte v Sarajevu

Co oceňuji, byly plynulé přechody   dokumentárních záběrů do hraných scén,   místy až neznatelné. Z filmového hlediska   dobré, z hlediska děje však ne. Hrané scény,   oproti těm dokumentárním záběrům, ve mně   žádné větší emoce nevzbuzovaly, a to nejsem   žádný tvrďák. O hrůzách této   nepochopitelné války byly natočeny na city   působivější filmy. Zde se snažili obsáhnout   příliš mnoho témat, život v obleženém   Sarajevu, činnost novinářů, humanitární   akce, postoje politiků, vnitřní pocity hlavní   postavy a další, což jako celek působí   poněkud roztříštěně. Spíše bych se   soustředil na činnost novinářů, kdy se   většina z nich se starala především o to, zda   se jejich reportáž dostala na první místo   zpravodajství a zda se o nich mluví. Na to, jak   se snaží natočit co nejdrsnější záběry a   jak se jejich prostřednictvím proslavit.   Pobíhat s kamerou mezi umírajícími a   zraněnými lidmi, bez jakékoliv snahy jim   pomoci, to již vyžaduje notnou dávku otrlosti.   Většina filmů o této válce byla natočena   ještě v jejím průběhu, či nedlouho po jejím   konci, takže je až příliš poznat na které   straně filmaři tak nějak stáli. Ani zdaleka se   v ní nejednalo o ty zlé a hodné, ale o zlé a   zlejší a nejzlejší, a odnesli to ti nevinní.   Dodnes nechápu, a asi nikdy nepochopím, jak se   něco takového, přes všechny historické   zkušenosti lidstva, mohlo dít v civilizované   zemi na konci dvacátého století. To se vymyká   mému chápání.

je to výrazne protivojnový film, je pôsobivý,   ťaží najmä z autentických záberov. už   samotné tieto zábery človeka zasiahnu, takže   niekto by mohol pochybovať či film prináša aj   niečo vlastné okrem tých záberov. pravda je   taká, že prináša aj niečo viac. zobrazený je   konflikt profesionality novinárov s ich   vlastnými emóciami, film kritizuje politikov (i   západných, aj prostredníctvom záberov z   tlačových konferencií) i vojnových šialencov   (karadžiča a podobných hajzlov) a dáva ich do   kontrastu s humanitou hlavných postáv