Výslech

Další filmový zářez pojednávající o   praktikách tajných služeb za stalinistické   doby během výslechu ve snaze donutit vězně k   přiznání smyšleného činu. Tentokrát počin   polský, mající mimo jiné stejný osud jako   mnohé české z oné doby, se hrdě může svým   antikomunistickým vyzněním zařadit vedle   francouzského z roku 1970 ‘Doznání’ a   českého z roku 1990 ‘Jen o rodinných   záležitostech’. Je jen jeden rozdíl. Polští   tvůrci se zaměřili na vězení ženské a s   tím i na přirozené sounáležitosti, jako je   například těhotenství, porod a odebrání   dítěte. Jinak je děj obsahově naprosto   stejný. Protože se jedná o ženy, krapet to   českým divákům připomene i český   čtyřdílný seriál z roku 1992 ‘   Přítelkyně z domu smutku’, ale to je proti   tomuto filmu hodně slabý odvar. Česko mělo   StB, Polsko UB, což znamená Urzad   Bezpieczeństwa (Úřad bezpečnosti). Ve snaze   potlačit politické oponenty se, stejně jako v   Československu StB, uchylovala k teroru,   zastrašování, případně i mučení nebo   likvidaci občanů. A o tom tento vskutku děsivý   film je. Režisér snímku Ryszard Bugajski měl z   toho, stejně jako mnozí jeho čeští kolegové,   ohromný problém a vlivem toho byl nucen   emigrovat. Poláci mohli snímek vidět až po   pádu železné opony. Máme spolu, co se týče   této doby, hodně společné. Tohle by se mělo v   televizi promítat hodně často, neb lidé   zapomínají a z dob komunismu si připomínají   jen to dobré.

Jedna hádka s manželem po estrádním   vystoupení, nějaká ta sklenička s neznámými   muži a Tonia se probouzí nejen s kocovinou, ale   i ve vězení. Píše se rok 1952 a začíná   jeden nekonečný a nekončící deptající   výslech, ponižování, týraní…. „ Ani vy   sami nevěříte všem těm hovadinám co   tvrdíte.“
Film měl premiéru až 7 let po   svém vzniku a přestože na festivalech měl   velký úspěch (ceny získávala i naprosto   fantastická Krystyna Janda) skoro nikdo ho   nezná. Chyba !