Zrcadlo

TECHnická
Mimochodem, schozofrenie neni rozd(či více)   zdvojení osobnosti, ale uplně jiná choroba.   Jenom pro úplnost.

Toto dílo má být nejosobnější dílo   uměleckého boha Androšky Tarkovského, má   vypovídat o hlubokých citech, jež choval ke   své předrahé matince. Tady přiznávám, že   jsem se cítil být krajně limitován, neboť jde   o cit, který jsem v podstatě nikdy nezažil, ale   poté co jsem jeho „láskyplný výlev“ citů   zhlédl, tak jsem své obavy přehodnotil. To že   děj příliš smyslu nedává, to mne   nepřekvapilo (který Tarkovského film ho taky   dává, že?), to že rusáci zmateně pořád   něco blábolili, to už vůbec ne, jen jsem   čekal (a nedočkal) na vyjádření citů k   matce. Spíše zde autor prezentuje svůj postoj k   ženám a rozhodně se nejedná o nic moc   lichotivého. Po celý snímek mi pořád tanula   otázka, které jsem nezbavil ani po titulcích.   Nebyl vypravěč (Tarkovský) schizofrenik?   Rozhodně tomu spousta věcí nasvědčovala, ale   na druhou stranu aspoň vím, proč Lars von Trier   dedikoval svého Antikrista, zrovna tomuto   autorovi. Že jeho filmy nejsou pro obyčejné   lidi? Toť hrubě chabá výmluva jeho   uctívačů. Prý se díla Andreje Tarkovského   nemají analyzovat, aspoň dle slov jejich autora.   Velmi pěkné od filmového tvůrce, co si budeme   nalhávat, moc takových rozhodně není. Jen mi   pořád na mysl tane otázka. Proč je tedy   vykládají, proč porušují svaté přání   jejich boha? To vypadá jako ideální téma na   analýzu.
P.S. Rozhodně by mne velice zajímala   její reakce na synův opus, pokud tedy ještě   byla mezi živými.

Zrcadlo má své kouzlo. Občas je sice složité   vyznat se, kde se v ději nacházíme - asi na tom   má svůj díl i dvojrole matka/manželka   Margarita Těrechova. Také verše Tarkovského   otce se mi do Zrcadla moc nehodily, přesto však   mám důvod Tarkovského dílo obdivovat - vždyť   jen scéna s hořícím seníkem okouzlí.

Magický film roztříštěný podobně jako   vzpomínky na dětství v našich myslích. Je   třeba vidět víckrát.