Regina Rázlová

Regina Rázlová měla v době svého dětství a zrání nadmíru dobrý kádrový profil. Její otec, ing. Stanislav Rázl (1920-1999), dlouhodobě pracoval v chemickém průmyslu, jako komunista se v 60. letech dostal k vládním úřadům, v roce 1969 byl krátce dokonce předsedou vlády České socialistické republiky a pak dlouholetým předsedou České plánovací komise (1971-1983). Regina Rázlová se narodila v Brné nad Labem (otec tehdy pracoval v Ústí nad Labem), vyrůstala ale v Praze a od dětství se věnovala fotografii, lákala ji také filmová režie. Na Střední průmyslové škole filmové v Čimelicích vystudovala obor produkce a organizace filmové výroby, zároveň hrála se spolužáky divadlo. Po maturitě se přihlásila na DAMU a studium herectví dokončila v roce 1969.

Ještě za studií hostovala v hradeckém Klicperově divadle, po absolutoriu nastoupila do angažmá v Divadle J. Průchy v Kladně (1970-1972), kde hrála například v Noci na Karlštejně, Pasti na myši nebo Večeru tříkrálovém. V letech 1972-1978 působila v Divadle E. F. Buriana, kde našla uplatnění převážně ve světové klasice (Jegor Bulyčov, Sestup Orfeův, Příbuzní). Od roku 1978 byla členkou hereckého souboru Filmového studia Barrandov, ale zároveň začala hostovat v Národním divadle, kde v roce 1980 nakonec získala stálé angažmá. Ze zhruba dvaceti rolí, které na naší první scéně hrála, stojí za zmínku představení Strakonický dudák, Višňový sad, Tartuffe, Zločiny srdce nebo Lucerna. Její postavy byly většinou pragmatické hrdinky prosté emocí, kterým dokázala dát ironický nadhled a konverzační jistotu.

Filmovým debutem Reginy Rázlové byla účast v krátkém studentském filmu SVATEBNÍ NOC (1968), vzápětí se stala součástí zlatého fondu československé kinematografie, když svůj nepochybný herecký talent prokázala v kultovní komedii UTRPENÍ MLADÉHO BOHÁČKA (1969) po boku Pavla Landovského. Následovalo několik menších rolí (například v komedii ZABIL JSEM EINSTEINA, PÁNOVÉ, 1969), načež dostala další velkou roli v moralizující, do dnešních dnů ale zcela zapomenuté komedii TATÍNEK NA NEDĚLI (1971). Hlavní roli zavražděné laborantky Králové si pak zahrála v poměrně zdařilé kriminálce ZATYKAČ NA KRÁLOVNU (1973). Několikrát spolupracovala také se slovenským filmem, kde opět ztvárnila postavy atraktivních a provokujících mladých žen (TIE MALÉ VÝLETY, 1972). Z dnešního pohledu si Reginu Rázlovou pamatujeme především z rolí lékařek, které hrála ve třech dodnes populárních, i když kvalitativně nevyvážených komedií HODÍME SE K SOBĚ, MILÁČKU? (1974), PARTA HIC (1976) a TEN SVETR SI NESVLÍKEJ (1980).

Po nástupu do Národního divadla přestala Rázlová úplně pracovat pro film, nadále se ale uplatňovala v televizi, s níž měla zkušenost od počátku 70. let. Výraznou postavu například ztvárnila ve třech navazujících dílech seriálu TŘICET PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA (1975-1979), následně ji bylo možno vidět v dalších seriálech, hrála také v řadě inscenací, hlavní roli Xeny Longenové hrála v životopisném televizním filmu XENA (1980). Na dlouhou dobu naposledy se objevila před kamerou ve fantastickém dětském televizním filmu PUTOVÁNÍ PO BLAŽENÝCH OSTROVECH (1988).

Regina Rázlová se od počátku 70. let angažovala také v řadách Komunistické strany a Socialistického svazu mládeže, v letech 1975-1990 vyučovala na DAMU. Jestliže v době normalizace byl její původ plusovým kreditem, naopak po roce 1989 na něj doplatila. Byla vyhozena z DAMU, přestala dostávat role i v Národním divadle (i když z pracovního úvazku zde byla propuštěna až v roce 1998), v televizi a ve filmu se neobjevila vůbec (s výjimkou jediné menší role komisní sociální pracovnice Zubaté v oscarovém filmu KOLJA, 1996). Po roce 1990 se živila porůznu, nakonec začala podnikat v poradenské a finanční sféře, později byla předsedkyní představenstva vývozní firmy Skloexport. V roce 1998 byla obviněna z tunelování a zneužití informací v obchodním styku, trestní stíhání a soudní řízení se táhlo řadu let komplikované navíc zdravotními problémy Rázlové. Díky tomu a také v souvislosti s její komunistickou minulostí se v posledních letech v médiích podává veskrze negativní a často i lživý obraz Rázlové, nehlásí se k ní ani bývalí manželé. Její vydávání za prominentní normalizační herečku má sice své opodstatnění, nicméně z filmografie vyplývá, že nehrála o nic více než řada jiných hereček její generace. Emoce související s jejím pochybným podnikáním a následnými soudy ještě nevyprchaly a na objektivní zhodnocení osobnosti Reginy Rázlové si bude muset naše veřejnost ještě počkat.

Regina Rázlová je potřetí vdaná, jejím prvním manželem byl herec Petr Štěpánek (*1948), podruhé se provdala za herce Petra Olivu (*1943), s oběma se rozvedla a jejím současným manželem je architekt a scénograf Jindřich Santar (*1923). Z druhého manželství má dvě děti.

Autor: argenson