František Smolík

František Smolík se narodil 23. ledna 1891 v Praze. I přes jeho nadání, nesouhlasil otec s kariérou hudebníka a komedianta,a dal ho vyučit elektrotechnikem. Proti vůli otce vystupuje s ochotnickým divadlem, v roce 1908 odchází z domu a stává se členem kočovné společnosti Josefa Faltyse. 7.července 1908 se poprvé objevuje na divadelním jevišti v roli Františka ve hře Obětní beránek od Walthera Steina. V různých kočovných společnostech působil dalších šest let. V roce 1914 se stává členem pražského Švandova divadla. Po necelém roce jeho činnosti na scéně, je však povolán do armády. Bojoval na italské a ruské frontě, kde byl zajat. Po skončení války se vrací domů a do Švandova divadla, poté krátce působí v divadle Urania a v divadelním souboru E.A.Longena. Koncem roku 1921 ho angažuje Městské divadlo na Vinohradech. I přes četné nabídky z Národního divadla zůstává Smolík věrný Vinohradskému divadlu až do roku 1934. V době svého působení v tomto divadle prošel mnoha rolemi, v prvních třech létech byl obsazován hlavně do rolí milovníků. Zlomem v jeho divadelní kariéře byl záskok, za Bohuše Zakopala, v roli sluhy Osipa. Za tuto roli sklidil velmi kladné kritiky. Od této doby hraje již i role vážné a dramatické. Pod podmínkou, že spolu s ním bude přijata do Národního divadla i jeho manželka, Milada Smolíková, se v roce 1934 stává členem scény ND, ve kterém setrvává až do roku 1961. Uvedl se rolí slepce ve Vojnovičově tragedii Smrt matky Jugovičů uvedené v premiéře 30. listopadu 1934. Během protektorátu se odmítá, pod nejrůznějšími záminkami, podílet na nacistické propagandě, jíž se mnozí umělci, ať již dobrovolně či nedobrovolně, aktivně zúčastňovali. K jeho nejvýznamnější divadelní roli a k vrcholům jeho tvorby na jevišti Národního divadla, patří ztvárnění postavy doktora Galéna v Čapkově hře Bílá nemoc. S divadelním publikem se rozloučil rolí dědečka Dubského v Našich furiantech. Mimo divadlo byl aktivní i před filmovou kamerou. Za jeho první filmovou roli je považována postava Peruna v němém filmu z roku 1920 Křest svatého Vladimíra (r. Thea Červenková, 1920). Za éry němého filmu je obsazován do vedlejších rolí, především pro svůj mužný vzhled, proto se objevuje např. v rolích myslivce (Černí myslivci, r. Václav Binovec, 1921), statkáře (Dobrý voják Švejk, r. Karel Lamač, 1926) a mnoha jiných. Současně se začátkem zvukového filmu začíná hrát i role hlavní, první z nich byla v životopisném snímku Karel Havlíček Borovský (r. Svatopluk Innemann, 1931). Celá jeho kariéra filmového herce je provázena rolemi profesorů a učitelů, studenty chápající profesor Donát (Před maturitou, r. Svatopluk Innemann, Vladislav Vančura, 1932), zásadový profesor Junek (Lidé na kře, r. Martin Frič, 1937), mírný profesor Gábrlík (Škola základ života, r. Martin Frič, 1938), přísný profesor Vlk (Studujeme za školou, r. Miroslav Cikán, 1939). Všechny tyto jeho profesory ovšem zastiňuje postava profesora Málka z dramatu, z období nacistického útlaku, Vyšší princip (r. Jiří Krejčík, 1960). Nevyhýbal se ani jiným rolím, hrál i postavy alkoholiků a zkrachovanců, malíř Elis (Jiný vzduch, r. Martin Frič, 1939) či starosta Buzek (Městečko na dlani, r. Václav Binovec, 1942), objevil se i v několika komických rolích, měšťan Tříska (Cech panen kutnohorských, r. Otakar Vávra, 1938), kníže Andres (Prstýnek, r. Martin Frič, 1945). Nesmazatelně se zapsal i na poli filmové tvorby pro děti, hrál v pohádkách jež jsou v oblibě do dnešních dnů, Obušku z pytle ven (r. Jaromír Pleskot, 1955)-kouzelný stařeček, Hrátky s čertem (r. Josef Mach, 1956)-poustevník Scholastikus, Princezna se zlatou hvězdou na čele (r. Martin Frič, 1959)-král Hostivít, Tři zlaté vlasy děda Vševěda (r. Jan Valášek, 1963)-slepý stařec a několik dalších. V nezvykle záporné roli se objevil ve Vávrově husitské trilogii, ve které ztvárnil papežského vyslance (Jan Hus, r. Otakar Vávra, 1954). Svou poslední filmovou roli, felčara Sivá Hlava, odehrál v roce 1967 ve filmu Milana Vošmika Na Žižkově válečném voze. Herecké umění Františka Smolíka bylo mnohokrát oceněno, je trojnásobným držitelem Státní ceny, za role ve filmech Lidé na kře (r. Martin Frič, 1937)-profesor Junek, Batalion (r. Miroslav cikán, 1937)-doktor Uher, a Vstanou nový bojovníci (r. Jiří Weiss, 1950)-Kolmistr. Je nositelem titulu Národního umělce (1953), Řádu práce (1958) a Řádu republiky (1961). Za roli profesora Málka ve Vyšším principu obdržel medaili prezidenta festivalu na MFF v Benátkách. František Smolík zemřel 26. ledna 1972 v Praze. Na závěr si připomeňme jeho nejslavnější filmový monolog, ze závěrečné scény filmu Vyšší princip, kterým se zapsal zlatým písmem nejenom do historie českého filmu:
„ Studenti, profesorský sbor našeho ústavu se usnesl…..pověřil mě…..abych včerejší strašnou událost…..uvedl na pravou míru. Vaši spolužáci…..byli včera zastřeleni…..pro schvalování atentátu. Z hlediska vyššího principu mravního…..vražda na tyranu není zločinem! Já protestuji tak, jako každý čestný člověk musí protestovat. Protestuji proti vraždě vašich kamarádů. Jejich nevinná…..čistá krev…..ať padne na hlavu jejich vrahů.“

Autor: Hugin

Jako středoškolák utekl ke kočovné divadelní společnosti. Od 1914
hrál na pražských scénách, od 1934 ND. Patřil k velkým osobnostem
českého divadla a filmu. Příležitostně se objevoval už v němých ilmech, ale nejvíce rolí sehrál ve 30.-50. letech. Jeho neobyčejně široký herecký rejstřík obsáhl nejrůznější charaktery a žánry. Manžel herečky Milady Smolíkové(->).
Z improvizovaných jevišťátek kočovných společností se dostal na
velké scény (Vinohradské a od roku 1934 Národní divadlo). Hrál už v němých filmech, ale jeho střídmý civilní projev se uplatnil až ve zvukové éře. Dovedl se před kamerou důsledně oprostit od zdůrazňování divadelní techniky. Často se objevoval v rolích
profesorů: PŘED MATURITOU (1932), ŠKOLA ZÁKLAD ŽIVOTA (1938), LIDÉ NA KŘE (1937), VYŠŠÍ PRINCIP (1960) a duchovních: PÁTER VOJTĚCH (1936), HOUSLE A SEN (1947) a JAN HUS (1955). Uplatnil se v řadě tragických rolí např. BATALIÓN (1937) a U SNĚDENÉHO KRÁMU (1933), BARBORA HLAVSOVÁ (1943), JESTŘÁB KONTRA HRDLIČKA (1953), DNES NAPOSLED (1959), nevyhýbal se však například ani pohádkovému žánru OBUŠKU Z PYTLE VEN! (1955), HRÁTKY S ČERTEM (1956), PRINCEZNA SE ZLATOU HVĚZDOU (1959), TŘI ZLATÉ VLASY DĚDA VŠEVĚDA (1963), ZLATÉ KAPRADÍ (1963).

Autor/Zdroj: /Sber