Václav Jiříkovský

Václav Jiřikovský, vlastním jménem František Herain, byl mimořádnou osobností brněnského Národního divadla. Narodil se v Praze 8. května roku 1891 do rodiny, která byla osudově spjata s českým divadlem. Po absolvování gymnázia ve svém rodišti se ve svých sedmnácti letech dostal pod vlivem svého strýce, herce a režiséra Antonína Jiřikovského k divadlu.

Začal u ředitele E. Šumy v Napajedlích a prošel několika kočovnými divadelními společnostmi, než-li zakotvil u společnosti Procházkové-Malé , kde pro svou postavu a charisma hrál především milovnický obor. V roce 1914 přešel do Brna k řediteli Františku Lacinovi a o rok později se oženil s jeho dcerou Růženou, aby v letech 1916 až 1919 vedl jako ředitel Lacinovu společnost. Na znamení vděčnosti ke svému strýci přijal pseudonym Jiřikovský, který se později stal jeho občanským příjmením.V roce 1919 odchášel do Moravské Ostravy, kde zakládá stálé české divadlo, do jehož aktivit vložil své soukromé finanční prostředky.

V roce 1922 se pro dlouhodobou neujasněnost vztahů mezi Spolkem pro provozování českého divadla v Ostravě a ředitelem, a pro narůstající problémy s financováním divadla, rozhodl Jiřikovský k ukončení svého působení na Ostravsku. V Ostravě uváděl především slezské hry Vojtěcha Martínka a Františka Sokola Tůmy. Od roku 1922 byl ředitelem v Pištěkově aréně na Vinohradech do roku 1924. Zde uvedl úspěšnou revui Zázrak nad Vltavou. Klesající umělecká úroveň Vinohradské zpěvohry jej vedla k rozhodnutí uposlechnout nabídku výzvu divadelního ředitele Slovenského národního divadla Oskara Nedbala a odchází,aby jej spolu s ním řídil.

Z mnoha osobních důvodů, ale i pro názorové neshody s Oskarem Nedbalem, odchází Jiřikovský v roce 1929 zpět do Prahy a po nějakou dobu pracuje v angažmá Švandova divadla v Praze. V Praze se Jiřikovskému nedaří „odrazit“ ode dna a ukázat rozsah svých schopnosti. Odchází do Brna, kde nastala jeho vrcholná etapa jak umělecká, tak i řídící. V roce 1930 na základě přání brněnské veřejnosti je mu svěřeno řízení divadla, které v té době dostalo statut Zemského divadla.

Ukázalo se , že to byla šťastná volba. V osobě Václava Jiřikovského získalo Brno skvělého divadelníka , který dokázal své kvality zejména v dobách těžké ekonomické krize a blížícího se nástupu fašismu, když udržel vysokou úroveň divadla a symbolicky se uměleckou úrovní dostává nad pražská divadla. Zajímá se v těžkých dobách předválečných o slovanský repertoár, rozšíření souborů opery a baletu, které se staly doslova československou špičkou s mezinárodním přesahem. Pod jeho vedením se i brněnská činohra umělecky vedená Alešem Podhorským a Janem Škodou stala místem prvních divadelních krůčků a kroků celé řady později klíčových osobností českého divadla i filmu /Oldřich Nový/.

Samostatnou kapitolu představuje Jiřikovského obětování nejen své energie , ale zejména uměleckých ambic pro řízení brněnského divadla. Dlouhodobě se věnoval jak dramaturgii a personálnímu zkvalitnění souboru, tak také otázkám provozním. Z jeho iniciativy byla realizována v roce 1937 rekonstrukce a modernizace divadla Na hradbách /Mahenovo divadlo/. Sám jako režisér nastudoval vedle činoherních inscenací - např. Langer: Andělé mezi námi, Langer: Periférie; Mahen: Rodina aj., úspěšné operní tituly – Dvořák: Rusalka; Janáček: Její pastorkyňa aj.

Po příchodu nacistů do Brna byl Jiřikovský opakovaně vyšetřován na gestapu pro své postoje a zejména repertoár divadla, který vycházel z myšlenky přinášet divákům povzbuzení a pevnou víru v dočasnost nepříznivých podmínek. Nakonec byl zatčen 3.11.1941 a po několik měsíců za těžkých útrap vezněn v Kounicových kolejích v Brně. V dubnu roku 1942 byl odvlečen v transportu do koncentračního tábora Osvětim, v nacisty obsazeném Polsku, kde byl 9. května roku 1942 umučen.

Erkul

Autor: Erkul