Marián Zednikovič

„V divadelnom svete bol výrazná osobnosť, mal osobitý herecký prejav. Bol tak špecificky smutný, taký chaplinovský typ, ktorý spájal obrovské tragično s úsmevnosťou."
.....................................citát z vyjadrenia herca Martina Hubu o Mariánovi Zednikovičovi

HERECKÉ ZAČIATKY
Marián Zednikovič sa narodil 15. 08 1951 v Bratislave. Herecké umenie mal v krvi, veď jeho dedko Vilo Stražan bol bábkarom a mamka divadelnou ochotníčkou. Už na základnej škole Marián inklinoval k herectvu, čoho dôkazom bolo jeho pôsobenie v divadelnom krúžku pri PKO. Napriek prvotnému neúspechu pri skúškach na VŠMU (Vysoká škola múzických umení) a napriek jeho rastúcemu záujmu o históriu, literatúru a výtvarné umenie, skúsil šťastie znovu. Tento krát sa Marián na VŠMU dostal. Nápomocné mu boli aj praktické skúsenosti v muzikáloch na Novej scéne, kde pracoval v súbore. Štúdium herectva ukončil v roku 1974. Jeho prvé kroky viedli do trnavského Divadla pre deti a mládež, kde strávil šesť rokov. V roku 1980 prešiel na Novú scénu do Bratislavy. Vďaka úlohám v rozprávkach a detských filmoch vyhlásili Mariána za detského kráľa. Bol jedným zo zakladajúcich členov Divadla Astorka Korzo '90, neskôr začal organizovať Letné shakespearovské slávnosti. Sprvoti sa Marián uplatnil po boku skúsených kolegov M. Lasicu, J. Satinského, M. Labudu st. a S. Dančiaka v komediálnom žánri. So S. Dančiakom spolu vytvorili nezabudnuteľnú komickú dvojicu anglického lorda Nortona a jeho sluhu. Jeho dialógy so sluhom Jamesom v podaní Stana Dančiaka patria k nezabudnuteľným. Po revolúcii si dal menšiu pauzu a neprijímal všetky úlohy. Neskôr sa uplatnil aj v dráme a tragikomédiách.

RODINNÝ ŽIVOT
Oženil sa so svojom detskou láskou, novinárkou Ľubou, s ktorou prežil 25 rokov. V tomto manželstve sa narodili dvaja chlapci, a to Lukáš a Tomáš. Synovia ostali verní rodinnej tradícii svojho otca a pracujú v televíznej brandži. Príčinou krachu jeho manželstva s Ľubou bola jeho povinnosť postarať sa o chorú matku. Odišiel od rodiny a vzťahy v rodine ochladli. So svojou druhou ženou Janou sa zosobášil na veľvyslanectve v Prahe. Žili v Podunajských Biskupiciach, mali firmu a v roku 2001 založili tradíciu Letných shakespearovských slávností, ktorým Marián šéfoval. Po jeho smrti sa organizácie manželka nevzdala a pripravuje ich dodnes.

CHOROBA A PREDČASNÁ SMRŤ
„Sedel som na terase, mimovoľne som sa chytil tváre, krku a v oblasti mandlí som zacítil niečo tvrdšie. Myslel som si, že mi napuchla mandľa, nevenoval som tomu pozornosť. Opuch zmizol a ja som to vyhodil z hlavy. O mesiac sa objavil na druhej strane, začalo mi to celé napúchať. Už som vedel, o čo ide. Nepotreboval som na to lekára. Nastal strach a návštevu ambulancie som oddialil."

MARIÁN ZEDNÍKOVIČ O SVOJEJ CHOROBE
Marián bojoval s rakovinou lymfatických uzlín niekoľko mesiacov a na slovo počúval rady lekárov. Po boku svojej manželky Jany sa Podunajských Biskupiciach zotavoval z náročnej rádioterapie a neskôr chemoterapie. Do poslednej chvíle veril vo víťazstvo nad ťažkou chorobou. Našiel si čas na záhradku a výtvarné umenie. 5. mája 2007 prehral boj o život so zákernou chorobou vo veku nedožitých 56 rokov.

Mariána Zednikoviča pochovali na Martinskom cintoríne a jeho pomník je umelecké dielo - z dreva a skla.

Autor: legenda

Marian Zednikovič vystudoval r. 1974 herectví na Vysoké škole múzických umění a po jejím ukončení začal hereckou kariéru v trnavském Divadle pro děti a mládež. R. 198o přešel do Bratislavy na Novou scénu a v Bratislavě se stal jedním ze zakládajících členů Divadla Astorka Korzo '9o. V ten čas se na tamním jevišti objevila Smočkova hra Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho, kde hrál Zednikovič velmi úspěšně v titulní roli. „Burke je herecky velice vděčná úloha v každém věku, protože ho může hrát třicátník i šedesátník. Rád bych se k Burkemu proto znovu vrátil,“ doufal v čas uvedení Zednikovič v rozhovorech. Osud mu však stejnou příležitost už nenaskytnul. V posledních letech bylo možné Mariana Zednikoviče vidět v titulní postavě benátského kupce Antonia v Shakespearově komedii Kupec benátský, která byla nedílnou součástí Letních Shakespearovských slavností. Poslední rolí, kterou Marian Zednikovič na jevišti odehrál byla postava ze hry Macocha.

Film a televize: Marian Zednikovič se poprvé před kamerou sice objevil ve filmu Havárie, ale protože jeho role nebyla výrazná lze za velký debut považovat až televizní seriál Výmysly strýce Elektrona. Mezi další snímky, v nichž Zednikovič hrál patří filmy Demokrati; Inkognito; Život bez konce psychologický snímek Sbohem, sladké dřímoty nebo Uhlárovo drama Falešný peníz. Do paměti televizních diváků se zapsal také díky pohádce Cyrila Králíka Kdo chce získat princeznu nebo z komedie Když jubilant pláče Petra Opáleného. (oba 1984). Pro filmové diváky Zednikovič určitě zůstane Majem z válečného filmu Stanislava Párnického Kára plná bolesti nebo tělocvikářem Žížalkou z rodinné komedie Miroslava Balajky Pětka s hvězdičkou. Role Svätopluka Sysla v komedii režiséra Dušana Rapoša Utíkejme, už jde! Zednikovičovi vynesla vlnu popularity a proto bylo později natočeno Josefem Slovákem volné pokračování pod názvem Dávejte si pozor! K dalším nezapomenutelným filmovým rolím M. Zednikoviče určitě patří úloha jazzového trumpetisty Beno Vichnara z filmu Volná noha režiséra Júlia Matuly, kterou autoři scénáře psali přímo pro něj. „Vážil jsem si toho a proto jsem nemohl nepřijmout. Film se původně jmenoval Nepokoj s výhledem do zeleně, ale snad kvůli atraktivnosti či lepší zapamatovatelnosti byl název změněn. Málokdo ví, že byl napsán s poukazem na život trumpetisty Laca Deczyho. Scénárista Šebánek byl jeho dobrým přítelem a proto je ve filmu hodně autentického z jeho života,“ vzpomínal Zednikovič na natáčení dnes již kultovního snímku. Další výraznou filmovou postavu, popeláře Maxe, Zednikovič odehrál v koprodukčním československo-rakouském filmu Petra Patzaka Rošáda. Po této se Zednikovič objevoval převážně jen v televizních filmech nebo pohádkách a dočkal se také vlastního profilového programu, který se v 9o. letech vyráběl pod názvem Dnes večer hraji já. Z posledních filmů M. Zednikoviče je nutné připomenout film Martina Šulíka Orbis Pictus, v němž hrál řidiče nebo snímek Michala Krajňáka Přirozená smrt, který se stal posledním, na kterém Zednikovič pracoval.

Tituly a ocenění: Marian Zednikovič se r. 1986 stal nejpopulárnějším hercem roku čtenářů časopisu Film a divadlo. Za roli Vojnického z Čechovova Strýčka Váni získal Zednikovič v r. 1996 cenu Prkna za nejlepší mužský herecký výkon. K této ceně přidal r. 2ooo Výroční cenu Literárního fondu za ztvárnění Antona Brtky z dramatu Obchod na korze. V roce úmrtí pak byla Zednikovičovi udělena in memoriam ještě cena Literárního fondu za celoživotní tvorbu.

Divadlografie herecká (výběr): – Nikolaj Vasiljevič Gogol – Revizor (Chlestakov); Mark Twain – Dobrodružství Toma Sawyera (Tom Sawyer); Anton Pavlovič Čechov - Strýček Váňa (Vojnický); Ladislav Smoček – Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho (dr. Zvonek Burke); Obchod na korze (Anton Brtko); Alexandr Nikolajevič Ostrovskij – I chytrák se spálí (Jegor Glumov); Friedrich von Schiller – Parazit (La Roche); Právo na omyl; Peter Shaffer - Amadeus; Bačan Ramišvili - Zákon věčnosti; Aristofanov - Žáby; Whilliam Shakespeare - Kupec benátský (benátský kupec Antonio);
Herec Marian Zednikovič posledních let úspěšně organizoval Letní Shakespearovské slavnosti na Bratislavském hrade. Z

hruba rok před smrtí se Zednikovič začal léčit z rakoviny lymfatických uzlin a pár měsíců před úmrtím dokonce zkolaboval během divadelního představení. S dlouhou a těžkou nemocí Zednikovič dlouho nebojoval a ve věku nedožitých 56 let jí nakonec podlehl.

Autor: řepešínský