Viliam Turčány

Autor rozsáhlých literárních zájmů Viliam Turčány se narodil 24. února roku 1928 v Suchej nad Parnou do rodiny rolnicko živnostenského původu. Ve svém rodišti prožil dětská léta a navštěvoval obecnou školu , kterou ukončil v roce 1939 a bez přerušení pokračoval ve studiu na gymnáziu v Trnavě v období let 1939 až 1947. K

rátce po skončení druhé světové války z vnitřní potřeby začal psát básně a krátké prozaické texty. Po maturitě odešel do Bratislavy, kde studoval slovenštinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislave. Jako student čtvrtého ročníku souběžně pracoval jako redaktor v redakci nakladatelství Oráč. Po absolutoriu v roce 1952 odešel do Ústavu dějin slovenské literatury , kam se po vykonání základní vojenské služby v roce 1954 vrátil. V roce 1961 úspěšně obhájil vědeckou práci a získal titul kandidáta věd. V období 1970 až 1972 byl lektorem slovenského a českého jazyka na univerzitě v Neapoli.

Od roku 1988 je v důchodu, ale stále se věnuje překladatelské činnosti. Literární cesta Viliama Turčányho probíhala ve třech etapách. Nejprve psal autorskou poezii a publikoval své básně časopisecky a jako autor se přiřadil k později úspěšným básníkům Vlado Mihálikovi a Miroslavu Válkovi. V roce 1957 se přihlásil jako autor ve svém knižním debutu se sbírkou básní Jarky v kraji /1957/ a po delší přestávce pokračoval sbírkami V toku /1965/, U kotvy /1972/, Aj most som ja /1977/.

Po roce 1990 se vedle melodických prvků v jeho básních, objevuje i zjednodušená stavba veršů bez ztráty emotivního náboje, jako např. Oheň z Neho /1992/, Srdce zve a vyzváňa /1998/, Obrazy, čiže Mária i rám /2002/. V roce 1955 vydal knižně svůj první překlad básní Jana Nerudy : Balady a romance. Následně se zaměřil na italskou starší poezii a přeložil do slovenštiny básně z Danteho Nového života a první i druhou část Božské komedie /1958/.

V letech 1964 přidal překlad části: Peklo, a v roce 1982 ukončil překlady z Božské kmedie: Očistcem. V následujících letech překládal básně Michelangela Buonarotiho a dalších italských renesančních básníků, jako Francesca Petrarky, ale také překlady částí nebo mnohdy i uceleného souboru díla, např.: Lamartina, Verlaina, Pierra Ronsarda, později i jednotlivé Ovidiovy básně a mnoha dalších. Dlouhodobě se Turčány věnoval i literární teorii a zveřejnil mnohé významné studie, např.: Jesenského metafora /1958/, Náčrt k básnickému profilu S. H. Vajanského /1962/, Hviezdoslavova Kratšia epika /1963/ aj. Samostatnou částí Turčánýho díla je činnost editorská.

Erkul

Autor: Erkul