Proxima

Podobně jako v Lucy In The Sky ani v Proximě   nejde vůbec o let do vesmíru. Tentokrát je to   komorní příběh matky a dcery a plánovaného   odloučení. Eva Green je bohužel v   trojúhelníku máma, táta, dcera ta nejméně   uvěřitelná a i když je produkce pojatá   civilně (čti nízký rozpočet) tak mi tam   nesedí. Snad dostane alespoň nějakou cenu na   festivalu.

Nuda a "emotionally blackmailing"
Eva Green je krásná, ale film je vytvořen tak,   aby vyhrál na festivalech, čili samé citové   vydírání - matka kosmonautka má letět do   vesmíru a nedokáže se rozloučit s dcerou a to   je hlavní pointa filmu - mezi tím se díváme,   jak trénují kosmonauti, pak zase dcera a citové   vydírání...načež se matka kosmonautka chová   jako někdo, kdo je postižen hraniční poruchou   osobnosti - a to má letět do vesmíru - to je   zoufalství čumět na takovej hloupej film

Mám rád Evu Green i filmy o astronautech, ale s   "Proximou" přišlo zklamání. Hlavní   hrdinka má před sebou vysněný cíl, cestu do   vesmíru, což sebou přináší odloučení od   malé dcerky. Honí dva zajíce a její psychika   se s tím neumí vyrovnat. To je patrné na   odcizení dcery až po útěk z karantény na   hotel za dcerou, čímž Sarah ohrozí celý   projekt připravované expedice. Příběh na mě   působil rozvlekle, divák sleduje 90% filmu   přípravy na cestu, výcvik kosmonautů,   nepříliš vstřícného Američana, milého   Rusa, závistivého náhradníka Dána. Drobné   neshody střídá obdiv k ženě, která se dovede   vyrovnat mužům. Celý pobyt ve výcvikovém   středisku je až příliš poklidný, prakticky   se nic neděje, všichni jsou na sebe milí. Na   druhou stranu v porovnání s "Lucy in the   Sky" ještě dobré.